Rubrika Poezie

Crumbs of breadon my carpetnext to my headI observe the little bug climbing higherup on my wall he´s got the nerveto be in motionwhile I crumbleI´m giving upbefore I stumbleanother bug,humble me, I´m also just like youyou seeno one everhits… Pokračovat ve čtení →

usmyslíme si pochopit smysl mysli promyslíme mysl sem a tam až nakonec stát zůstane nám najít smysl přitom neztratit mysl smyslů se zbavit dobře se přitom bavit uchopíme mysl úchopem a jen hledíme na sebe nechápavým pohledem pochopíme že nikdy… Pokračovat ve čtení →

Sipping hot chocolate under the waxing moonwe might not handlebut maybe it´s too soonto tell what boundarywill be the onewe sat them ourselvescan´t be undonebut is that the truth or what we repeat when planned successmeets defeatanyway I´m gonna failin… Pokračovat ve čtení →

  kůže připomíná mlhu jelikož obnaženě skrývá uzamčená dvířka nás samých jako mlha střípky skutečnosti   nahota nás zcela odhaluje zároveň schovává za stud červených tváří mlha odkrývá nedokonalosti světa tak že je přikrývá víčky ty přikrýváš jimi oči před… Pokračovat ve čtení →

Your feelings soakingthrough my chestplease stay gentlewhile you think of me until you can´t then leave and restif it´s too muchfor us to be Call people mothssmitten with wordslike lanterns distracting they´re gonna diesome may fear painthese mighty lordssoftly pinned down… Pokračovat ve čtení →

You just couldn´t put downyour private pack of shamenourished by years of apathyfor losing to your painI once was there tooand maybe I still ambut the craft of forgivenessis now what I stanThey say that shit is embarrassing he says… Pokračovat ve čtení →

Trvá chvíli, než je tmaa za okny jako sníha v bezpečí dohadůa v náruči přízněa v poddanství rozkladutvé dlouhé živé žízně. A v objetí lehkých slova v souznění s vášní,v níž tenkém sevření, můj hlad zdá se zvláštní. A v malebné vzpomínce,v mizejícím tónunašla jsem moment,přistihla… Pokračovat ve čtení →

Pod tekutým nebemvetkl mi do vlasůjemný polibek,prokletý žár.Slibuji uvidíšbudoucnost v úžasu,jak málo stačiloa můj svět hřál. Nechám tě,protože se mi líbí,jak vypadáš, když spíš,protože umíš nazpaměť,každou písničku, co znám. Protože jsem, kdo jsem, jsem já a ty to víš,protože jsem nesnášelbýt s druhými,… Pokračovat ve čtení →

A ráno zas můj nový denhromy popěvují tence tiše,mně vzadu praská požár let,jsem zmaten bezpečím své skrýše,kdekdo ví, jak málo znám,hulákají, když se mění,jen sám sebe zítra máma večer jak vždy – nic už není. Chci se ponořit do hluku,drásaného všemi… Pokračovat ve čtení →