Radka Slováková
V pozdních hodinách soboty 7. 10., kdy většina lidí ulehá ke spánku, se naše odhodlaná skupina studentů v čele s paní Střílkovou vydávala na dlouhou cestu až do slunného Španělska. Po projetí Slovenska jsme se konečně dostali na letiště ve Vídni, odkud jsme již mohli letět do samotného srdce Španělska, Madridu. Tam jsme měli jedinečnou příležitost prohlédnout si obrazy od slavného malíře Franciska Goyi v národním muzeu Prado. Po menším pikniku v poměrně náročných teplotních podmínkách jsme se konečně vydali do našeho finálního cíle, Salamanky.
V Salamance nás s otevřenou náručí přivítaly španělské maminky, u kterých jsme byli po zbytek týdne ubytovaní. Po celou délku pobytu jsme měli možnost sami prozkoumávat památky a krásy tohoto úžasného města. Nechyběly ovšem ani komentované prohlídky s průvodcem Javiérem.
Hlavním cílem tohoto pobytu bylo ovšem více se přiblížit životu Španělů a zdokonalit se v naší španělštině, a proto jsme všichni aktivně navštěvovali hodiny na univerzitě Salamanky. Také díky velkému množství volného času jsme se mohli místnímu životu přiblížit naplno.
V úterý jsme byli všichni oficiálně přivítáni na radnici Salamanky, odkud jsme si mohli prohlédnout náměstí z naprosto nového úhlu a zamávat si z balkónu, odkud mávají králové Španělska.
V Salamance jsme ale nezůstali celý týden. Ve čtvrtek 12. 10., národní den Španělska, se naše drobná skupinka vydala do Segovie, kde se nachází jeden z nejlépe dochovaných antických akvaduktů a také poslední gotická katedrála ve Španělsku. Náš den ovšem v Segovii neskončil a my se přesunuli do nedalekého města Ávily, kde jsme mohli vidět prst svaté Terezie.
Po dlouhém týdnu plného památek a zážitků nás čekala cesta domů. Náš odjezd byl už v 5 hodin ráno, ale ne všichni ho stihli, a tak se náš odjezd trochu protáhl. Také nesmíme zapomenout zmínit dojemné loučení lehce opilých obyvatel Salamanky. Domů jsme se nakonec vrátili všichni, a dokonce bez úrazů.
Ráda bych tímto chtěla za všechny poděkovat našemu skvělému učitelskému doprovodu – paní Střílkové a paní Turzové, našim řidičům, učitelům z univerzity a samozřejmě i průvodci Javiérovi a všem, kdo tuto cestu absolvovali.