TeX

Pane, tento film nám o Vás vlastně nic neřekl! Inu…není tu nic, co bychom s tím mohli dělat.  

No, začneme od začátku. Napoleon je historický velkofilm režírovaný Ridleyem Scottem. Tento muž stojí za snímky jako je Gladiator nebo Vetřelec, takže jeho jméno se na plátnech kin rozhodně neobjevuje poprvé. Napoleon nám nabídl téměř až dechberoucí trailer, po kterém se do kina těšila spousta lidí, ale dostali jsme opravdu to, co jsme tak očekávali? 

Začněme. Film je opravdu vizuálně přenádherný. Záběry mají hlavu a patu, kulisy i kostýmy jsou mistrovsky zvládnuté. Co se bitev týče, ve filmu jich dostaneme hodně. A kupodivu se v jejich průběhu dá vyznat. Ať už mluvíme o Slavkovu, Waterloo nebo Toulonu. Bitvy jsou velkolepé, opravdu působí, jako by se střetávaly armády o desítkách tisících mužích. Precizní choreografie a poměrně hezky ukázané strategie, které i připomínají ty, které Napoleon využíval v bojích. Vše to propojuje hudba, poměrně podařeně podkreslující surovost bojových scén a realitu „všedního“ života císaře Francouzů, kterou se nám snažil Scott naservírovat.  

Joaquin Phoenix v hlavní roli bylo něco, na co se těšila velká část publika. Všichni víme, co za božskou práci předvedl v Jokerovi. No, inu, Phoenix nebyl špatný Napoleon. Jen jaksi neměl co hrát. To samé platí o Vanesse Kirby, jež ztvárnila císařovu manželku a císařovnu Josefínu. Kvůli přehršli mezníků v životě vojevůdce, které se Scott do filmu rozhodl dát, nemáme čas a prostor na to se reálně zaměřit na určité důležité prvky samotného Napoleonova života. A tím pádem nedáváme hercům nějaký extra prostor na to reálně ukázat, co v nich je. Ve zkratce, když konečně ve filmu dojdeme k části, kdy by byl prostor na vysvětlení toho, proč se děje tohle a tohle… Střih, přijde krize, bitva nebo lechtivá scéna. O dvacet minut později to samé. Díky rychlosti, jakou film běží, je více než těžké vytvořit si k hlavním postavám a vztahu mezi nimi nějaký svůj vztah nebo jen pochopit, proč se děje to, co se děje. Zabrousit víc do hlubin bouřlivého života Napoleona a Josefíny by mnohdy bylo zajímavější než řešit politiku. Jejich románek je skvěle zdokumentován, jelikož byl v té době řešen přibližně stejně intenzivně, jako se dnes v bulváru řeší vztahy celebrit. Je celkem škoda, že z filmu vzešlo to, že Napoleon byl cholerická žárlivka a Josefína poběhlice. 

Film působí, jako by byl seskládán z výpisků z hodin dějepisu žáka deváté třídy. Všechno lehce nakousne, krátce se zmíní, ale nic nerozpitvá dostatečně do hloubky na to, aby nám ta informace k něčemu byla. Což, řekněme si narovinu, je velká škoda.  

2 hodiny a 34 minut jednoduše nestačí k tomu, aby uspokojivě obsáhly vše, co Napoleonův život nabízí a hlavně vše, co si scénáristé napsali od scénáře. Ovšem, režisér potvrdil čtyřhodinovou director’s cut verzi. Osobně doufám, že se v ní tyto poměrně výrazné nedokonalosti nějakým způsobem vyřeší. To ale nemění nic na faktu, že dle mého skromného názoru by měla být oficiální verze snímku tak kvalitní, aby se nespokojení diváci nemuseli krmit druhou. Tahle problematika je bohužel začarovaný kruh, protože čtyři hodiny do kina je solidní přestřel. I když se mi to říct nechce, Napoleon je jeden z mála filmů, kterému by opravdu prospěla minisérie o třech nebo čtyřech hodinu a půl dlouhých dílech. Potenciálu na kvalitní zaplnění a limitaci hluchých míst to má a lidi by se na to podívali i tak. Ovšem, minisérie v kinech… ne, už se do toho pouštět nebudu. Jak říkám, začarovaný kruh.  

Koukat na film a snažit se oprostit od faktu, že jsem nadšenec do historie a poměrně těmto problematikám rozumím, byl opravdu oříšek. Snímek byl prezentován jako historické drama. Ano, není to dokument, ale spousta historických nepřesností a vyloženě až omylů tady je. Nebudeme se bavit o špatném datu rozvodu Napoleona a Josefíny, o tom, že ji u rozvodu dal facku nebo snad o tom, že Bonaparte střílel v Egyptě do pyramid. Ridley Scott se rozhodl do filmu zakomponovat část bitvy u Slavkova, kde Napoleon do zmrzlého rybníku zahnal tisíce ruských a rakouských vojáků s koňmi a vozy a ti tam hroznou smrtí zemřeli. Tato událost je ovšem neskutečným způsobem zveličena a již pěknou řádku let vyvrácena. O Bonapartovi se ví, že ve svých vojenských spisech rád vyloženě lhal, přeháněl a vycucával si fakta z palce, aby se v očích svého národa ještě více zvelebil a ukázal se být geniálnějším vojevůdcem, než ve skutečnosti byl. Na druhou stranu, to, že se tohle ve filmu objevilo, mě nabádá k myšlence, že je film poměrně dost pojmut z osobního Napoleonova pohledu. Nejen tento výstřižek tomu napovídá, ale skrze atmosféru celého snímku jde lehká nadsázka a egocentrismus zaměřený na postavu císaře cítit.  

I přes fakt, že se film přímo Napoleon jmenuje, je částečně točen z jeho pohledu, nám o samotném Napoleonovi Bonaparte nic extra neřekl. Byl to samozvaný císař Francouzů, skvělý vojevůdce a zemřel v exilu. To víme. Ale je pravda, že dějepis se z historických blockbusterů snad nikdo neučí.  

Abychom si to tedy shrnuli. Napoleon je excelentní umělecký film, ve kterém se jeho režisér rozhodl obětovat historickou přesnost za to, aby jeho práce vypadala dobře a seděla příběhem do scénáře. Kostýmy a kulisy se moc povedly, a to samé můžu říct i hereckých výkonech. Film je bohužel až moc rychlý a obrovský obsah informací v něm je mu mnohem více na škodu, než aby to prospívalo příběhu. Kouskovatost a extrémně rychlé skoky v ději brání divákovi si film užít na sto procent a ponořit se do příběhu. Rozhodně to není nejhorší Scottův film, ale ani ne ten nejlepší.  Ridley Scott si ovšem zaslouží poklonu za to, že i ve svých 85, teď už 86 letech se nebojí pustit do práce s tak obrovským týmem lidí a kousnout si tak velkého sousta, jakým měl být Napoleon. Není to špatný film, to rozhodně ne. Ale také to není něco, po čem se odchází z kina s otevřenou pusou a touhou po tom si to ihned zopakovat. Takže pokud máte náladu na vizuálně krásný film s fajn historickou atmosférou a Joaquinem Phoenixem v hlavní roli, a nejste pedant na historickou přesnost, rozhodně se nebojte si to pustit. Je to pořád o milion procent lepší film než Žižka…