Prosinec 2021
Poezie 45
Poezie
You just couldn´t put down
your private pack of shame
nourished by years of apathy
for losing to your pain
I once was there too
and maybe I still am
but the craft of forgiveness
is now what I stan
They say that shit is embarrassing
he says I didn´t really try
I claim these words, so you don’t have to
vote to live or die
Shall I call you an injured soul?
once we were stripped of words to voice
even though you´re a survivor
and you can make the rawest noise
…
How to define
what lost its shape
how can I steal me
and make me safe
how is it so painful
being rebuilt of simple air
how could I just burn
alone, unaware
…
Freshly born
brought up by space
between two souls
from purple lace
The smell of rain
soothing bubble bath
until thick smoke
replaced their laugh
Body of clay
now paper thin
ill filthy curses
stick to my skin
I feast on dirt
fallen star,
disrupter, intruder
I shed
steal my name
like I drew those scars
but I´m the love
you know you had
Klára Pečivová
FUR- Gods- Sake!
FUR- Gods- Sake!
For this particular Gustav edition of the “English corner” I have decided to write about Billie Eilish’s influence on this years “Met Gala” that took place on September 13th at the Metropolitan Museum of Art in New York.
In short, the Met Gala is the most anticipated fashion event of the year and is organized by the one and only Dame Anna Wintour, whom you can read about in my last article “The Wintour in our closets”. On the Vogue website they describe the Met Gala as the “fashion world equivalent of the Oscars”. It is an evening for the honored guests (be they actors, models, Hollywood stars or for the first time ever Tick Tockers and youtubers) to collaborate with the best designers in the world and dress in the most extravagant outfits they can think of. Typically, everyone dresses to a theme, this year it was: “In America: A Lexicon of Fashion.” Though it was a broad theme many designers and celebrities sought inspiration from the glamour of old Hollywood. However, watching celebrities dress in excessive clothing isn’t the purpose of this occasion. The goal of this prestigious gala is to raise money for the new MMA’s Costume Institute exhibit through ticket sales, that cost roughly 35000$ a piece. But in the end, what everyone is curious about the most is the guest list, because to actually get an invite from Anna Wintour is the honor of a lifetime.
The American singer and songwriter, Billie Eilish, whose songs we all know and love, was one of the few celebrities who actually stuck to the dress code of this year’s theme. The 19 year old, vegan, animal rights activist and most importantly Grammy winner, wore two dresses to this year’s Met Gala. The first, being an elegant peach colored Oscar de la Renta layered tulle gown with a 4m long train, inspired by the dress Marylin Monroe wore to the Oscars in 1951. And the second look, that she changed into once inside, a sheer red cape dress, inspired by the Hollywood icon Grace Kelly in the 1955 classic, To Catch a Thief. To complete her look 30 pieces of Cartier jewelry, including 25 rings – the most ever worn by a starlet on the red carpet. All and all, Billie looked classic beyond her years rocking a vintage bob haircut and a simple red lip.
The story of these stunning ensembles coming to life is a bit more costly than you might imagine, at least for the designers, the creation of the gowns came at an unexpected price. After being asked to wear the Oscar de la Renta label at the Met, Billie answered with a power move and gave the brand an ultimatum. She agreed to only be dressed by the label if they, in turn, agreed to ban the use of animal fur throughout its business. Per Eilish’s request the fashion house is going completely fur free!
Later, on Instagram, Billie shared a shot of her stunning dress at the Gala and wrote:
Many people, myself included, think that it is high time for fashion brands to stop using animal fur in their clothes. Especially since there are various natural fabric brands can choose from instead. Billie Eilish is helping our environment by changing one fashion brand at a time. She is on her way to becoming an icon just like the great Hollywood stars, Grace Kelly and Marylin Monroe, she adores. In the future I will definitely keep an eye out for her and am looking forward to seeing what she will surprise us with at next year’s Met Gala.
Halina Bellová
Filmový festival v Karlových Varech
Filmový festival v Karlových Varech
Letos se od 20. do 28. srpna v Karlových Varech v hotelu Thermal konal Mezinárodní filmový festival, a to již 55. ročník. Pokud zabrousíme do historie festivalu, zjistíme, že se v Karlových Varech koná již od roku 1947 a je jedním z nejvýznamnějších festivalů Evropy. O rok později bylo také poprvé uděleno ocenění Křišťálový glóbus. V roce 1994 se do čela festivalu postavil herec Jiří Bartoška a filmová publicistka Eva Zaoralová. Tito dva dokázali festivalu vrátit prestiž a povznést jej zpět na světovou úroveň, o kterou akce přišla kvůli tlaku režimu před sametovou revolucí.
Kromě českých herců a hereček se zde objevily i letos zahraniční celebrity. Cenu za přínos světové kinematografii obdržel britský herec Michael Caine, dnes již 88letý pán. Je známý například z filmů Špinavá hra, nebo rolí Alfreda ve filmové sérii Batman. Cenu prezidenta festivalu obdržel český režisér Jan Svěrák, jenž se proslavil filmy Po strništi bos nebo Obecná škola. Stejnou cenu vyhrál i americký herec Ethan Hawke, který si zahrál ve Společnosti mrtvých básníků, nebo Před úsvitem.
Letošní ročník festivalu byl historicky první, na kterém soutěžily jak hrané, tak dokumentární snímky. Bylo představeno přes 200 různých filmů. Zahajovacím filmem se pak stal český snímek Zátopek, popisující život Emila Zátopka a jeho ženy Dany. V hlavních rolích tohoto životopisného dramatu se objevili Martha Issová a Václav Neužil. Film byl nominován na Oscara. Taktéž obdržel diváckou cenu. Hlavní ocenění, výše zmíněný Křišťálový glóbus, dostal film od srbského režiséra Stefana Arsenijeviće jménem Strahinja (někdy uváděný i pod jménem As far as I can walk), který pojednává o nelehkém životě ghanských migrantů v Srbsku. Zvláštní cenu poroty obdržel český film Každá minuta života, ve kterém režisérka Erika Hníková rozebírá důležitá témata o výchově dětí. Ocenění za režii převzal německý režisér Dietrich Brüggemann, jehož rukou vznikl třeba film Křížová cesta. V kategorii nejlepší ženský herecký výkon vyhrála herečka Éléonore Loiselle za roli ve filmu Boje. Ibrahim Koma, jenž hrál v již zmíněném filmu Strahinja, vyhrál také cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.
Velkou hvězdou letošního festivalu byl, nám všem známý, Johnny Depp. Když přiletěl, čekaly na něj davy nadšených fanoušků. Depp měl na festivalu představit dva filmy, dokument Hrnec zlaťáků: Pár drinků se Shanem MacGowanem, zobrazující život frontmana irské skupiny The Pogues, ve kterém Johnny vystoupil jako MacGowaneův dlouholetý kamarád. Druhý film, Minemata, drama, ve kterém si Depp zahrál hlavní roli žurnalisty, žijícího v rybářské vesničce Minemata v Japonsku, kde lidé trpěli otravou rtutí vypouštěné z blízké továrny, uvedl herec v Městském divadle. Film je natočen podle reálné události, která se odehrála v letech 1971-73.
Příští ročník Karlovarského filmového festivalu se za příznivých podmínek uskuteční již 1. – 9. července 2022.
Tereza Lenomarová
FOMO
FOMO
Už jste někdy podlehli časově omezené slevě e-shopu, nebo nabídce vašeho kamaráda s omezenou lhůtou na odpověď? V tom případě máte i vy co dočinění s čím dál známějším fenoménem FOMO. Tato celosvětově známá zkratka znamená Fear Of Missing Out, neboli v češtině „Strach ze zameškání“. Výraz vznikl roku 2004. Použil ho jeden student z Harvard Business School, Patrick James McGinnis. Výraz byl poprvé využit ve studentském článku napsaným právě jím. Patrick tehdy porovnával rozdíl mezi FOMO a FOBO (Fear Of Better Option). Princip tohoto strachu pochází z myšlenky „ponecháni na okraji společnosti“. Kdykoliv odřeknete být součástí nějaké události, výprodeje, nebo eventu, hrozí vám šance prožití FOMO. Jestliže něco takového odmítnete začnou vám hlavou projíždět otázky typu „Nemeškám něco důležitého?“ nebo „Když dnes nepůjdu, pozvou mě příště na takovou akci?“. Díky těmto myšlenkám vzniká sociální nátlak, a může vzniknout s tím spojená situace, na kterou bychom odpověděli jinak než za normálních podmínek.
Důvod, proč na nás tento efekt působí, je schován v našem mozku, který tuto reakci vyvolává. Chce se totiž bránit proti situacím, jako FOMO, a proto schvalujeme věci, které nás nevystaví pocitům onoho efektu. K tomu zařídí podvědomí, abychom si změny v chováni vůbec nevšimli.
Strach ze zameškání tu s námi je velice dlouho. Každý, kdo souhlasil s nabídkou, jen kvůli strachu z neopakování události se stal jeho obětí, ale výskyt fenoménu se za posledních několik let mnohonásobně zvýšil. Čím víc vzniklo sociálních sítí, online her a reklam, tím více využívaly firmy a korporace FOMO pro svůj prospěch. V reklamách se dodnes využívají obrovské slevy, k nimž za pár dní, už nikdo nebude mít přístup. Sociální sítě zase tahají nitkami pomocí nutkání stále kontrolovat, jestli nevyšel nějaký nový příspěvek nebo video od vašeho oblíbeného tvůrce. Jakmile se připojíte např. na Instagram, máte o všem přehled, ale co když jsi ho právě vypnul a zrovna vyšlo něco důležitého? A tak u aplikací, jako Instagram, či TikTok, přerostlo FOMO často až k závislosti. A hry používají kouzlo exkluzivního obsahu. Čím větší měrou je věc unikátní nebo exkluzivní, tím je pro lidi více žádoucí. Každý chce tu jedinečnou věc, kterou nemá nikdo jiný.
Byť se může zdát, že FOMO má odvždy špatné účinky na lidi, opak je pravdou. Efekt se stal špatným, až s příchodem firem, jež ho chtěly využívat pro výdělek. Ale sám o sobě špatný není. Přinutí vás nezůstat na židli a něco dělat. Musíme se smířit s tím, že patří k naší podstatě. Fenomén znamená část lidskosti bez které by lidstvo nemohlo být takové, jak ho známe. Nejlepší je si dávat na strach ze zameškání pozor, ne ho úplně potlačit.
Štěpán Adámek
Rozhovor s Muriel Unseth
„Gettting to know our Muriel“
Muriel Unseth je americká lektorka ze státu Illinois, která se zapojila do česko-amerického programu Fulbright. Ten jí umožňuje pobyt v České republice, poznávání krás našeho státu a zejména naší přírody, srovnávání s Amerikou a poznávání nových lidí. Na její dojmy, záliby i názory se jí zeptala naše redaktorka Halina Bellová:
You have been largely inseparable from your twin sister until now. What is it like to be without her for such an extended period of time?
It’s an odd feeling to have our lives moving in such different directions when we were more or less together for the first 22 years of our lives. We’ve had to learn how to communicate in new ways; suddenly I have to remember to give her updates on my life, since in the past we’ve always been present for all the big and small things. I appreciate talking to her about big decisions (I called her when I was trying to decide whether I should accept the Fulbright grant!) since she understands the way I think (and overthink) better than anyone. Being long distance is good and hard and a part of growing up, I guess.
You could have gone to so many wonderful places in the world through Fulbright. Why here? Why the Czech Republic?
I chose to apply to the program in the Czech Republic for several reasons. First, my research interests in my master’s degree centered around war history of the 20th century, and the Czech Republic is right in the middle of WWI/WWII/The Cold War. I was interested in living in a country that was steeped in the history that I’m only familiar with as a cultural outsider. I was also looking more generally for a program in central Europe, and the resources available about the Czech program revealed that the Fulbright commission here has an extremely well-developed program and is thoughtful about its placements.
What kind of literature do you enjoy reading the most and why? Do you have a favorite Czech author?
I tend to gravitate towards 20th century works influenced by the environments of WWI and WWII. I’m fascinated by the way that the modern and postmodern literary movements seek to define and express the trauma of the 20th century. My biggest project in my MA was looking at the way that WWI texts reexamine the martial homecoming narrative established in The Odyssey, and how the sense of personal and collective fragmentation is expressed in texts like Joyce’s Ulysses, Eliot’s The Waste Land, and Hemingway’s The Sun Also Rises, among others. That’s the general type of literature that’s been milling around in my mind lately. I have other interests too, like 20th century African American writers, Holocaust memoir, and contemporary essayists. There’s so much great stuff out there. I remember a professor suggesting a book and then telling me how jealous he was that I was about to have the experience of reading it for the first time. And I think about that a lot.
You are used to running in flat places? What is it like running here?
I’ve had some great runs on the bike path along the river. That trail feels like home to me in certain sections (anything bordered by corn). But big hills and rugged terrain are new to me, and it’s pretty fun to have a new challenge that makes me feel like a total beginner again. I recently ran the Emil Zatopek half marathon that starts in Kopřivnice and ends here in Rožnov… and that may be the biggest hill I’ve ever run. That was really tough. But I’m excited to try more trail running in the next couple of months.
You are often seen walking around town wearing a huge backpack? What is in it?
You know, I think American backpacks might just be made really big. I wish it was something exciting, but I’m usually carrying my lunch, school textbooks, a novel, a water bottle, maybe a jacket… just ordinary stuff.
You say you like playing piano. What kind of music do you enjoy playing the most? How long have you been playing?
I’ve played the piano since I was six, although I stopped taking lessons in high school. I played for my church in college, and currently I like to play whatever song is stuck in my head. There’s a lot of ABBA in there. I recently started playing bass guitar too, but it’s not the most portable instrument so I’ll have to resume practicing when I return to the states!
What do you like the most about Rožnov? And what do you like the least?
I’ve loved the students and teachers I get to work with here! I’ve enjoyed getting to participate in the school community with so many intelligent students. It’s also a pleasure to live right next to so many trees and trails- leaving the sidewalk city of American suburbia has been a fun change. My least favorite part of being here is just the general struggle to communicate in some basic situations, like opening a bank account or asking how to find something at the grocery store. I’ve needed a lot of help in situations that would ordinarily be pretty easy stuff, which is humbling.
What would students be surprised to find out about you? Eg. Do you have a hidden talent?
Hm… I think knitting might be my biggest hidden talent. It’s very repetitive, and at this point I can do it with my eyes closed, so I’ll pick it up when I’m reading or watching TV. I’m working on a baby blanket for my pregnant cousin right now. She’s due in February, so I’ll be looking for a new project soon.
Do you have a favorite Czech word or saying?
The tongue twister “strč prst skrz krk” makes me laugh. (Where did all the vowels go?)
What can you cook to perfection? Would you share a recipe? I am asking because we have a lot of gluten free students at our Gympl 🙂
If I was in the US right now, I would be baking a lot of pumpkin chocolate chip bread. But since I don’t currently have an oven, one of my favorite things to make is savory oatmeal- you cook oats in chicken broth, then serve them topped with roasted sweet potato chunks, avocado, and a fried egg. It sounds weird but I think it’s great.
What current student trends are baffling to you?
Honestly, TikTok. Sometimes I worry about the fast pace of modern life and our general inability to slow down and focus on something for more than five minutes. And TikTok is the ultimate medium to cater to our dwindling attention spans… but it’s also pretty funny. I have mixed feelings about it. Also, I’ve never been into crocs.
If you could take the students on a field trip anywhere in the world, where would it be?
It’s not particularly exotic, but I think it would be really fun to take a field trip back to my college town of Tulsa, Oklahoma. It’s a cool convergence of Native American culture, the American west and cowboy culture, the oil industry, art deco architecture… and I think it would be neat to revisit the town and university that shaped so much of my attitude towards academics and towards American culture in general.
In which Hogwarts house would you be sorted?
I like to flatter myself that I’m similar to Hermione… so I have to say Gryffindor with a hint of Ravenclaw. The official online Pottermore quiz confirms this, and also told me that my patronus is a salmon. I’m not sure what that says about me.
If you could grow up in any decade, which would you choose?
No decade is perfect, and I’m kind of partial to modern conveniences, so my impulse is to stick with what I’ve got. But I also think it would be really interesting to grow up in the American 1960s and watch the civil rights movement unfold in real time.
What is a question you have been prepared to answer for years but no one has asked you yet?
Thank you for asking! No one has asked me whether I regret ending my soccer career in kindergarten. And I really wish I had played soccer as a kid, because now I am stuck with horrendous ball handling skills as an adult. Maybe someday I’ll make up for lost time, or maybe I’ll just remain an enthusiastic spectator.
Halina Bellová
Anketa o sociálních sítích
Anketa o sociálních sítích
Sociální sítě jsou součástí našich životů a každý na nich tráví ať už větší nebo menší podíl svého času. Vyplňujeme jimi volné chvíle, hledáme inspiraci, komunikujeme nebo jen sledujeme okolní dění. Schválně, jak dlouho v rukou máš svůj telefon ty?
Kolik času trávíš denně na sociálních sítích?
„Já to raději ani nepočítám. Ale hodně…“
Anonym 2
„Na telefonu mám průměrně za poslední měsíc 2 h a 41 minut.“
Vojta ze 4.A8
„Asi 4 hodiny?“
Modrá myš
„Hodně. Nevím. Tak průměrně asi tři hodiny. Ne, spíše čtyři. Asi čtyři.“
Sádrokarton
„Čtyři hodiny denně.“
Bonyl cestovny
„Zhruba devět až deset hodin.“
Anonym
„Nevím, třeba čtyři.“
Nevím
„Hodně, tak kolem tří hodin.“
Dveře
„Dost času, 3-4 hodiny.“
Hrdý Zubřan
„2-3 hoďky.“
Cállate
„Asi půl hodiny denně.“
Králík
„Až moc, 4 hodiny asi.“
Random
Jaké jsou podle tebe plusy sociálních sítí?
„Díky nim mám alespoň nějaké kamarády:-)“
Anonym 2
„Seznamování s lidmi.“
Modrá myš
„Asi celkově zábava.“
Bonyl cestovny
„Můžu komunikovat s přáteli, jako zábava… No, myslím, že to moc plusů nemá.“
Anonym
„Můžeme se seznamovat s novýma lidma, posílat si zadání úkolů, když nejsme ve škole.“
Hrdý Zubřan
„Komunikace rozhodně. Všeobecný přehled.“
Cállate
Jaké jsou podle tebe mínusy sociálních sítí?
„Díky nim nemám kamarády. V reálném životě myslím.“
Anonym 2
„Že o tobě lidé ví většinou všechno a hodně rychle se šíří drby.“
Modrá myš
„No tak asi nejvíce závislost.“
Bonyl cestovny
„Můžou ovlivnit lidskou psychiku. Třeba Instagram. Jako když tam vidíš hezké postavy hezkých holek, tak ti to moc nepomůže.“
Anonym
Mají tví rodiče sociální sítě?
„Ano mají…bohužel.“
Anonym 2
Co si myslíš o tom, že tví rodiče mají sociální sítě?
„No, já nevím. Je mi to asi jedno, dokud tam nebudou přidávat nějaké… ehm, všichni víme co.“
Anonym 2
„Myslím si o tom to, že je neumí používat.“
Sádrokarton
„Jakože když nesledují mě, nemám problém. Nejhorší jsou rodiče, co tam pořád strkají svoje dítě.“
Hrdý Zubřan
Nakupuješ raději přes internet anebo tradičně?
„Asi online, protože jsem velice náročný člověk a tam mají větší výběr.“
Anonym 2
„V normálním, protože tam si můžu věci vyzkoušet.“
Sádrokarton
„V normálním obchodě, protože si tam můžu ty věci lépe vybrat.“
Bonyl cestovny
„Záleží na produktu. Elektroniku si můžu objednat i online, zatímco třeba oblečení si zajdu koupit osobně.“
Nevím
„Online, ale záleží. Když můžu vrátit, tak online, ale když ne, tak radši v obchodě.“
Cállate
„Tradičně, protože se mi často stalo, že když jsem si něco objednala, tak mi to nedošlo.“
Králík
Máš nainstalované nějaké vzdělávací aplikace? Doporučila bys nějakou?
„Nemám. Nemám na ně místo.“
Anonym 2
„Ano, mám třeba Quizlet. To je aplikace na učení slovíček.“
Vojta ze 4.A8
„Ve škole jsem proto, abych se učil jazyky ne? Doma mě spíš zajímají třeba počítačové hry.“
Nevím
„Jo, Photomath – tu aplikaci na počítání příkladů.“
Hrdý Zubřan
Co si myslíš o sociálních sítích u malých dětí?
„Nevím. Věková hranice třinácti let je podle mě nastavena dobře.“
Vojta ze 4.A8
„No to mi přijde hodně blbé. Ta hranice by měla být tak 13-14 let, u těch mladších je to potom už hodně špatné. Protože to hodně ovlivňuje psychiku a vzniká na tom lehce závislost.“
Modrá myš
„Já bych jim sebrala telefony.“
Sádrokarton
„Myslím si, že by to neměli mít nebo by to měli mít pod dohledem rodičů. Ale do třinácti si myslím, že ne.“
Anonym
„Podle mě to u těch malých škodí, protože tam na sebe můžou lidi nadávat anonymně.“
Dveře
„Podle mě je to blbé. Hodně mladých lidí neví pořádně jak sociální sítě používat a komu má věřit. Je tam prostě větší pravděpodobnost, že narazí na špatné lidi.“
Hrdý Zubřan
„Mělo by to být omezené, protože je to rozhodně nebezpečné. Nikdy nevíš, kdo může být ten na druhé straně. I z lidí na internetu by si neměli brát úplně příklad.“
Cállate
„Podle mě je to pro ně zbytečné a zatím můžou hrát venku a nebýt tolik na telefonech.“
Random
Co pro tebe sociální sítě znamenají?
„Mám co dělat, když nemám co dělat.“
Vojta ze 4.A8
„Život:-)“
Sádrokarton
Jakou sociální síť používáš nejvíce?
„Instagram a TikTok. Na Instagramu si píšu s ostatními a na Tiktoku nevím, tak různě.“
Modrá myš
„To je hodně těžká otázka. Asi neřeknu z hlavy, to záleží na dnu.“
Anonym
„Obvykle Youtube, ale v poslední době spíš Netflix.“
Nevím
„Instagram.“
Dveře
„Instagram, protože mu nejvíce rozumím a mám tam nejvíc kamarádů.“
Hrdý Zubřan
„Instagram, je tam všechno.“
Cállate
„WhatsApp.“
Králík
Umíš si představit život bez sociálních sítí?
„Ano, tak na táboře bez toho taky vydržíme.“
Modrá myš
„Ne. Používám je denně: komunikuji přes ně s přáteli, pro zábavu, hledám si na nich informace do školy.“
Anonym
Čím si myslíš, že se dá tvůj čas na telefonu snížit?
„Zablokovat si ho na určitý čas.“
Modrá myš
Proč si myslíš, že jsou sociální sítě populární?
„Lidé si myslí, že je sbližují a připadají si trochu výš. Ale potom už nevnímají sami sebe.“
Nevím
„Protože na nich můžeš uniknout realitě.“
Dveře
V čem tě sociální sítě ovlivňují?
„Módní styl i mind set obecně. Dokáže mě to třeba dokopat k učení.“
Cállate
Bára Porubová
Vendula Zemanová
Monika Masaříková
Život po střední škole
Život po střední škole
Volba vysoké školy je jeden ze zásadních momentů v životě. Občas se vám ani nezdá, jak rychle čas uplyne a opět stojíte před novým výběrem. Možná vás začne přepadat strach, protože si stále nejste jisti nebo jednoduše nevíte, kam dál. Budoucnost se zdá být nejistá, ale vy jediní jste páni vašich osudů.
Nejdůležitější a nejtěžší je výběr oboru, který budete studovat po následující léta. Neměli byste být k výběru lhostejní, protože vysoká škola je přece o něčem jiném. Je nesmysl, abyste se věnovali specializaci, pro kterou nemáte cit, nadání nebo zájem. Akorát je to zbytečná ztráta času. I když se vaše obzory rozbíhají několika směry, nikdy není na škodu podat si více přihlášek. A to i pokud víte, jaký obor studovat chcete. Nejenom, že se zvýší šance pro studium vašeho oboru, ale můžete mít větší jistotu v úspěchu.
Co vám také pomůže při rozhodování je město, ve kterém chcete strávit svá vysokoškolská léta. Já osobně vím, že mě neláká Praha, a proto ani neuvažuji nad školami, které se zde vyskytují. Město vaším výběrem taky pěkně zahoupá.
Někdo ale nemusí být připravený dál studovat a raději by využil menší pauzy před tím, než se pustí do nové kapitoly. Taky proč ne? Jedna z dobrých možností se skrývá v podobě zahraniční práce ať přes agenturu nebo na vlastní pěst, nikdy nevíte, kde vás co potká. Taková životní příležitost se neodmítá. Možná vás daná destinace chytne natolik, že tím otevře nové možnosti, o kterých jste ani nevěděli. Nakonec byste se rozhodli zůstat, studovat anebo pokračovat v práci někde v zahraničí.
Pokud pociťujete při myšlence na budoucnost paniku a absolutně nemáte žádný plán, kterého byste se rádi drželi, rozhoďte své sítě. Nikdy není na škodu zajistit si zadní vrátka pro případ nouze. Někdo se necítí na cestování do zahraničí, a tak může klidně zkusit pracovat u nás. Jako všestranný člověk se nemusíte upínat k jedné specializaci a při práci klidně studovat dál nebo se pomocí kurzů učit něco jiného.
Denně přibývá čím dál více možností, které se vám nabízejí. Možná ani nevíte, co se ve vás samotných skrývá a co přesně chcete, proto by nebylo na škodu si předem zjistit, co by vás bavilo a čeho se nebojíte.
Nejde o to, co si vyberete, ale o to, jestli je to to, co by vás bavilo. Nikdo vám nemůže „kecat“ do toho, jak se máte chovat nebo co dělat. A i kdyby, oni za vás školu nevystudují, práci za vás neoddřou a život neprožijí. Záleží hlavně na vás, co se svým životem uděláte. A to i kdybyste se pustili do něčeho, co za pár let opustíte změnou našich preferencí.
A jestli vaše plány přece nevyjdou, neznamená to, že se musíte vzdát. Pokud se vám jedny dveře zavřou, určitě se otevřou druhé. Neměli byste se bát je využít!
Natálie Hrachovcová
Ohlédnutí za LOH v Tokiu
Ohlédnutí za LOH v Tokiu
Letošní letní olympijské hry se konaly na přelomu prázdninových měsíců července a srpna v japonském Tokiu. Kvůli komplikacím s covidem-19 to také samozřejmě nebylo jednoduché. Zahájení bylo totiž původně plánováno již na minulý rok – 2020, kdy se hry nemohly uskutečnit, neboť to pandemická situace nedovolila. Přesunuly se tak na rok 2021 a slavnostně byly zahájeny 23. července. Kvůli hygienickým opatřením se olympiáda konala mimořádně bez diváků. V historii to není poprvé, co se olympijské hry nekonaly v plánovaném termínu. Mohly za to například první a následně druhá světová válka, kdy byly olympijské hry zrušeny úplně.
Tokio je jedním z měst, kde se letní olympijské hry konaly již podruhé. Mimo to zde v roce 2008 proběhla i zimní olympiáda. Další letní hry by se měly konat v Paříži roku 2024.
Letos se zúčastnilo více než jedenáct tisíc sportovců ze 205 zemí. Soutěžilo se v základních a notoricky známých sportech a byly přidány i nové, jako je sportovní lezení, karate, surfing a skateboarding. Po třinácti letech se na olympiádu vrátil také baseball a softball. Celkem se tedy sportovci utkali ve 33 sportech.
Českou zemi na olympiádě reprezentovalo celkem 115 sportovců. Pro Česko to byly nejúspěšnější olympijské hry, jelikož jsme si dovezli čtyři zlaté medaile, čtyři stříbrné a tři bronzové. Zlato získal Jiří Prskavec za kanoistiku, Lukáš Krpálek za judo, Jiří Lipták za sportovní střelbu a dvojice Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou za tenis. Stříbrné medaile jsme získali opět za kanoistiku, střelbu, tenis a hod oštěpem a zbylé tři bronzové za šerm, kanoistiku a hod oštěpem (je tedy vidět, kde naši sportovci skutečně vynikají!).
V počtu medailí se Česko umístilo na 18. místě hned za Polskem. První bylo USA s 39 zlatými, 41 stříbrnými a 33 bronzovými medailemi (celkem 113). S velkým rozdílem v počtu medailí pak Čína (88) a Japonsko (58). Celkem se rozdalo přes 300 sad medailí.
Co nám přinesou další letní olympijské hry sice nevíme, ale můžeme doufat, že budou pro Česko ještě úspěšnější, než ty letošní. V příštím roce se můžeme těšit na zimní olympijské hry v Pekingu.
Šimon Vrzala
Očkování – od historie po současnost
Očkování
Historie
Lidstvo se po celou existenci na Zemi muselo potýkat s nemocemi a hledat způsoby jak je léčit a předcházet jim. Jedním ze způsobů jak předejít nemoci je nyní často zmiňované očkování neboli vakcinace. Poprvé se metody podobné očkování používaly již před tisícy lety ve staré Číně, kde se jako ochrana proti pravým neštovicím používaly stroupky s neštovic nakažených lidí. Avšak první vakcinaci tak, jak ji dnes známe ,vyvinul Edward Jenner v 18. století. Ten si všiml, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice jsou imunní proti těm pravým. Naočkoval proto osmiletému chlapci hnis ze stroupků kravských neštovic. Chlapec již po šesti týdnech projevoval imunitu proti pravým neštovicím.
Jak vakcinace funguje
Lidské tělo je od narození schopné rozpoznat cizí buňky, není ale vycvičeno s nimi bojovat. Očkováním se do těla dostane malé množství cizího viru.Vir většinou bývá oslabený nebo již mrtvý,ale stále dokáže aktivovat imunitní reakce. Imunitní systém se tak naučí vir lépe rozpoznat a tělo s ním v budoucnu nebude mít tolik problémů. Společně se samotným virem se ve vakcíně nachází také pomocné látky (adjuvans), které posílí reakci imunity a zároveň prodlouží přítomnost oslabeného viru v krvi, což má za následek i snížení počtu potřebných vakcinací.
Vedlejší účinky
Jestliže není vir dostatečně oslaben, může se v těle rozšířit a vyvolat nemoc, proti které se očkuje. Takto vyvolaná nemoc ale není nějak výrazná, dlouhodobá, ani nebezpečná a tělo se viru naučí odolávat i do budoucna (takže účel očkování je splněn). Některé adjuvancia mohou být velice efektivní ve vyvolání imunitní reakce. Na druhou stranu mohou vyvolat reakce v místě vpichu, jako třeba zrudnutí, bolesti, nebo vznik jizvy.
Očkování u nás
V České republice se zavádí očkování i povinně. Jedná se o vakcíny proti černému kašli, dětské obrně, příušnicím, spalničkám, záškrtu a dalším. Jedná se o velice závažné nemoci a zároveň o dlouhodě prověřené vakcíny. Očkováno je takzvanou formou očkovacího kalendáře. Očkování je prováděno především u dětí (což je vzhledem k hrazení péče pojišťovnou vhodné i u nepovinných očkování). I v Česku se však vyskytují odpůrci očkování a několik takových vynesla na světlo i koronovairová krize a s ní spojená vakcinace. Nicméně je dobré podotknout, že, co se povinného očkování týče, dokonce i Evropský soud pro lidská práva v roce 2021 rozhodl, že povinná vakcinace neporušuje práva soukromého a rodinného života (šlo o případ rodičů odmítajících vakcinovat své potomky.
Hlavním názorem proč očkovat, a který je často rozebírán i ve spojitost i s koronavirovou pandemií, je to, že nechráníme pouze sebe, ale i naše okolí. Neboť vysoká proočkovanost je skutečně to, díky čemu závažné nemoci nemohou zasáhnout naše zdraví. Nikdo nemoc neroznáší, nikdo nemoc nechytne…
Martin Vrána