Protesty v Íránu

Dovolím si pár slov před samotným začátkem – článek je psán ve čtvrtek 12. 1. 2023 a všechna čísla a události, které se v textu objeví, se vztahují k tomuto datu. Článek samotný není vhodný pro slabší povahy, popisuje skutečné příběhy lidí, kteří si prochází peklem a někteří z něj nevyšli živí. Zvažte, prosím, váš stav před samotným čtením. Děkuji. 

Nalézt relevantní informace na toto téma nebylo až tak jednoduché, jak by se mohlo zprvu zdát. O nešťastné situaci v Íránu se mluví mnohem méně, než je potřeba, a dostupné články ne vždy odkrývají plnou pravdu. Napadlo mě proto zkusit se spojit s někým, kdo by nám mohl události přiblížit lépe než kdokoliv jiný. Na TikToku na mě vyskočilo video od dívky, která na této sociální síti sdílí příběhy obětí. Vysvětlit jí mou situaci netrvalo dlouho a nakonec mi dala kontakt na svou kamarádku. Její jméno je Parimah, je jí osmnáct let a žije v Teheránu, hlavním městě Íránské islámské republiky, prakticky centru celých protestů. Komunikace nebyla snadná, ale nakonec mi sdělila vše, co mohla. 

,,V Íránu je vše filtrované. Instagram, WhatsApp, TikTok, Facebook, Telegram i YouTube. Musíme používat VPN, velké množství z nich nefunguje a internet je velmi limitovaný. Prakticky každá věc, kterou napíšu, může ohrozit mě nebo mou rodinu, ale je mi to jedno. Chci, aby o tom lidé věděli.  

Dnes je 119. den revoluce. To znamená, že uběhlo 119 dní od smrti Mahsy Amini. Ale chci začít od začátku. Írán je bohatá země s několika doly zlata, mědi, ropy, zemního plynu a tak dále. Kvůli věcem, které autority provádějí, jsou Íránci nuceni žít v chudobě, z íránského bohatství jsme nikdy nic neviděli a jsme nuceni velmi těžce pracovat alespoň proto, abychom se byli schopni sotva uživit. Muži a ženy si nejsou rovni, například ženy jsou nuceny nosit hidžáb a nemohou si vybírat, co si oblečou. Právo mužů je dvakrát tak velké jako právo žen. Ženy se nemohou stát soudkyněmi. Nemohou opustit zemi bez svolení jejich otce nebo manžela. Ženy nesmí zpívat, nesmí se stát zpěvačkami. A lidé nesmí tančit na ulicích.  

V Íránu platí velmi zvláštní zákony, kupříkladu když otec, matka nebo nevlastní otec zabije své dítě, nečeká jej žádný trest, jen 2–3 roky ve vězení. Pokud muž podvede ženu, trest je pouze pokuta, ale pokud žena podvede muže, bude ukamenována. Muži v Íránu mohou mít až čtyři manželky. Tak to je. Pokud je již ženat, může se znovu oženit. Ovšem, pokud tohle udělá žena, ukamenují ji. Velké množství dívek je nuceno se provdat v nízkém věku. Otec může donutit svou čtrnáctiletou dceru ke sňatku se čtyřicetiletým mužem. Ženy nemají žádnou svobodu. Mnoho mých rodinných příslušníků odmítalo přijmout fakt, že mám menstruaci. Dívky nesmí jezdit na kole na veřejnosti… a spousta dalších problémů. Od smrti Mahsy Amini lidé konstantně protestují o svá práva. Vláda je vyděšená, každý den přeje smrt západnímu světu, hlavně Americe, i přes fakt, že děti většiny jejích členů žijí právě v Americe.  

Pokud bych měla říct, co dělá vláda lidem, nikdo by mi nevěřil. Co je důležité, je to, co se stalo v těchto 119 dnech. Je tu téměř 17 000 zajatců. 600 lidí bylo zavražděno, tohle číslo známe jen díky médiím, je tu tedy možnost, že reálný počet je mnohem vyšší.  

Věřili byste tomu, že tu jsou města, která ani nemají pitnou vodu? Myslete téměř na jakékoliv íránské město. Lidé musí pít vodu, kterou pijí a používají zvířata. Několikrát se stalo, že lidi při pití vody sežral krokodýl nebo jim ukousl ruku. Tohle se stalo už tolikrát a naposled šestileté dívce. A proč? Jen protože chtějí vodu.  

V Íránu mít děti není žádná legrace. Velké množství nezletilých je nuceno pracovat v extrémních podmínkách místo toho, aby studovali.  

Problémy Íránu nejsou jen hidžáby, je to i nedostatek peněz a taky fakt, že lidé musí bojovat za svá základní práva. Nic víc.  

Jednotky s povolením zabíjet vraždí lidi tou nejvíce brutální cestou, zatímco jejich jedinou zbraní je obyčejný kámen. Mám spoustu fotek a videí, měla jsem jich více, ale musela jsem je z důvodu bezpečnosti smazat. Jednotky udělaly spoustu horších věcí, sestřelily letadlo se 176 pasažéry, všechny zabily a řekly, že to byla nehoda.  

Nezajímá je íránská historie. Říkají, že to jsou vše jen lži. Mělo být výročí úmrtí Kýrose Velkého z dynastie Achaimenovců, krále všeho lidu. Měly se konat shromáždění a protesty. Vláda sama poslala agenta se zbraní na náboženská místa a ten zabil 15 lidí a 30 zranil. Celé to hodili na Islámský stát. Řekli, že kvůli protestům je v zemi malá vojenská ochrana. Ten muž, který zabil 15 lidí, je pořád naživu a svobodný. Ale dvaceti dvouletý chlapec, který blokoval ulice pomocí popelnic, byl popraven.“ 

Parimah mi také poslala jednotlivé příběhy lidí, kteří padli v protestech.  

,,Nika Shakrami byla šestnáctiletá dívka, která vyšla do ulic, aby bojovala za svá práva, ale zmlátili ji obuškem, dokud neomdlela, poté znovu zmlátili její tělo a mnohokrát ji znásilnili. Po její smrti jí byla odebrána děloha, aby při pitvě znemožnili identifikaci pachatelů. Po týdnu vrátili rodině její tělo výměnou za velké množství peněz a pod podmínkou, že označí jako důvod smrti sebevraždu. 

Kianu Pirflekovi bylo devět nebo deset let a miloval robotiku. Šel ven se svými rodiči, když jej zastřelili přesně mířenou ranou. Jeho rodina, ve strachu z toho, že by tělo jejich syna mohlo být ukradeno, jej schovala doma ve vaně s ledem. Kianův otec byl také zraněn a jeho matka byla donucena s hlavní pistole na spánku lhát, že jejího syna zabil nepřítel.  

Khodanur Lajai byl Balúčský (provincie na západě Pákistánu) chlapec. Zmlátili jej a přivázali ke kůlu, položili před něj sklenku vody, aby na ni nedosáhl a umřel na dehydrataci.  

Íránská vláda a Islámské revoluční gardy jsou ta nejšpinavější, nejsprostší a nejnásilnější skupina lidí na světě. Pokud bychom měli mluvit o jejich zločinech, je jich nekonečno, proto zmíním jen pár nejnovějších.  

Mohammad Mehdi Karmi byl dvaceti jedna letý muž popravený za vraždu, kterou nikdy nespáchal. Mohsen Shekhari, dvacet dva let, byl popraven za blokování ulic popelnicemi.   

Majid Reza Rahnavard, také dvacet dva let, popraven za založení ohně v popelnici.  

Seyyed Mohammad Hosseini byl popraven za navštívení hrobu jeho rodičů. 

Myslíte si, že jsou členové LGBT+ skupiny zlí lidé? Nejsou, že? Tady, pokud je někdo homosexuál, zabíjí jej. 

Používáme #IRGCterrorists, označujeme jím ty nejhorší teroristy a jejich činy. 19. ledna pořádáme velký protest, se kterým tento hashtag spojíme. Chceme jej šířit, ukázat jej veřejnosti. Chceme použít fotografie a videa jako důkazy, že jsou islámské revoluční gardy teroristé a chceme svrhnout vládu.“ 

Ptáte se, co my, jakožto západní svět, můžeme dělat? Mluvit o této situaci se svým okolím. Informovat, šířit onen hashtag. Sdílet příběhy obětí a nezavírat před tím oči. Být hlasem íránských lidí. Nesmíme dopustit, aby se něco takového v našem světě, v 21. století, dělo. Děkuji všem, kteří to dočetli až sem. 

TeX