Na západní frontě klid

Nové a… lepší? Aneb Na západní frontě klid  

 Na západní frontě klid je klasika, kterou znají téměř všichni, kdo kdy zavadili o válečnou literaturu. Toto dílo bylo napsáno německým prvoválečným veteránem Erichem M. Remarquem v roce 1928. O dva roky později bylo natočeno první zpracování knihy. A ze svého subjektivního pohledu musím říct, že i nejlepší. Film nemusí sednout všem, je poměrně zdlouhavý, s dlouhými, ovšem hlubokými dialogy, které v divákovi leccos zanechají. Válečné hrůzy vyobrazené téměř v nezkreslené podobě, příběh mladých chlapců, ze kterých se v zákopech stávají muži, a atmosféra, ze které občas běhá mráz po zádech. Jedinečnost filmu dodává i fakt, že je černobílý, a v německé verzi je to zážitek. Postavy nejsou ploché, ke každé si je divák schopen vytvořit nějaký vztah, ať už kladný, či záporný. Film se velmi přesně drží předlohy v každém jejím aspektu. Za mě filmu dávám 9,5/10. 

Druhé zpracování bylo světu představeno v roce 1979. Nyní již barevný film, dohledatelný jak s českým, tak anglickým i německým dabingem. Na rozdíl od chronologicky zpracované první verze je tenhle postaven více zmateně, do posloupného děje je čas od času vložena retrospektivní vsuvka a činí tak film méně přehledným.  Na to, že jde o dílo určené pro televize a do kin se vůbec nedostalo, musím říct, že je velmi dobré – jak hudba, tak kamera. Jde zde ovšem vidět poměrně malý rozpočet. Herecké výkony jsou uspokojivé, přece jen, tento film byl pro část herců vrcholem jejich kariéry. I přes své nedostatky nedělá knize ostudu a vysloužil si 8/10.  

Co se týče nejnovější verze z letošního roku, musím hned ze začátku říct, že se to sledovalo skvěle… až do momentu, kdy mi došlo, že to je zpracování knihy, a ještě k tomu jaké knihy. Co se musí nechat, Netflix umí točit. Film má překrásnou kameru, hudbu, kostýmy, všechno je skvělé. Ale mnohem více než originálu se film podobá sbírce náhodných výstřižků z války, které drží pohromadě jen jména, jež připomínají, čehože zpracování to právě sledujeme. Ploché dialogy, osobnějšího pohledu na jednotlivé postavy se nedočkáme, všechny zůstaly psychicky na začátku filmu. Dílo je zajímavě podáno, ale dalo se z něj určitě vytěžit víc s tím, jaký rozpočet a možnosti Netflix měl. Je velká škoda, jak tento film dopadl. Pokud se vám nechce číst kniha (přečtěte si ji, stojí to za to), zvolte rozhodně původní verzi nebo tu novější. Po této sáhněte v moment, kdy budete chtít nějak zabít dvě a půl hodiny.  Pro zajímavost jen dodávám, že jde o první německou adaptaci knihy. Co se týče hodnocení, dávám 6/10.  

Tereza Lenomarová