Anketa s učiteli

Když jsme se tentokrát domlouvaly, čeho se bude týkat další anketa, uvědomily jsme si, že i když se sem tam nějakých učitelů na pár otázek zeptáme, neobjevují se zde moc často. Proto jsme rozhodly, že se našich učitelů zeptáme na pár otázek ohledně momentální situace anebo na něco málo o nich:

Jak vnímáte online výuku? Pokud záporně, co vám na ní nejvíce vadí?

Online výuka mi absolutně nevyhovuje, ale je mi jasné, že je to jediná možnost, jak se v současnosti vzdělávat. Jsem společenský člověk a v tomto způsobu výuky mi chybí osobní kontakt. O absenci sporu, sportovních kurzů a jiných školních akcí ani nemluvě! – Jakub Janíček

Rozhodně ji nevnímám černobíle. Distanční výuka je dobrý sluha, ale zlý pán. Nejvíc mi vadí neosobnost výuky a chybí mi mezilidská interakce. Také trpí můj zrak a pozadí. – Jaroslav Jurčák

Pro mne je velmi náročná. Nejvíce mi vadí nedostatek ústní komunikace. Ne vše se dá jen napsat do počítače. – Iva Kolářová

Snažím se najít něco pozitivního, ale moc toho nenacházím. Nejvíce mi vadí, že výuka „na dálku“ neumožňuje rozvoj mezilidských vztahů. Do školy se chodíme vzdělávat, ale také se učíme rozumět si s ostatními lidmi. To je velmi důležité, velmi těžké a přes počítač ještě mnohem těžší.  – Olga Gardašová

Myslíte si, že online výuka je pro žáky něčím prospěšná. Pokud ano, čím?

Jak se říká: ‚všechno zlé je k něčemu dobré‘! Doufám, že si studenti (i rodiče) začnou více vážit školního vzdělávání. – Jakub Janíček

Výuka vede k větší samostatnosti, odpovědnosti a zvládnutí výpočetní techniky (počítač, tablet, mobil). – Vladimír Kolář

Vše špatné je pro něco dobré, takže když se budu hodně snažit, tak pozitiva najdu. Dnešní složitá doba klade velký důraz na samostatnost a osobní zodpovědnost, což je do budoucna dobrá průprava. O technické zdatnosti současné generace vůbec nepochybuji (tady není co zlepšit), ale řada „šikovných“ studentů našla nové způsoby podvádění, že jo. – Jakub Němec

Je to výzva k větší samostatnosti a sebekontrole. Donutit se udělat úkol a připravit se na hodinu. Možná se někteří naučili zodpovědnosti. Kdo chtěl, mohl více volna využít k tomu, aby poznal něco nového nebo rozvinul něco, co ho baví. – Olga Gardašová

Je tento styl výuky také pro vás něčím přínosný?

Donutil mě více pracovat s počítačem. Něco nového jsem se přiučil, ale rád se vrátím zpět k tabuli a fixám (křídám). – Jakub Janíček

Určitě. Přínosů je celá řada. Zmínil bych například změnu životní role. Snadněji a častěji si můžeme prohazovat své role – učitel/žák, hodnotitel/hodnocený. Přínos pozoruji i v tom, že spousta studentů si uvědomila svou odpovědnost za své vzdělání. – Jaroslav Jurčák

Zvládnutí nástrah techniky, internetu, nové prostředky, nové formy, více přemýšlení, co zlepšit (pro zvládnutí velkého množství informací bez okamžité zpětné vazby). – Vladimír Kolář

Začala jsem nahrávat krátká videa k tématům, která probíráme. Takže ano, objevila jsem novou věc, která mě baví. Nikdy dříve mě nenapadlo, že bych tvořila videa na Youtube.  – Olga Gardašová

Pozorujete rozdíly mezi generacemi žáků?

Rozdíly se samozřejmě najdou. Jako tělocvikář to nejvíce pociťuji při hledání šikovných sportovců na reprezentaci školy. Dříve se dělaly výběry. Poslední dobou jsme byli rádi, že postavíme tým. Jak to bude dál, když se celkově nesportuje? – Jakub Janíček

Pozoruji rozdíl hlavně u prvních ročníků čtyřletého studia. – Vladimír Kolář

Našel/a jste si přes karanténu nějaký nový rituál nebo koníček, kterému jste se začal/a věnovat?

V karanténě mě zachránilo počasí. Po dlouhé době k nám zavítala delší zima s dostatkem sněhu, takže jsem utíkal do hor, kde se nejlépe zapomíná na starosti! A že jich bylo. – Jakub Janíček

Koníčkem, relaxací i rituálem je pro mě práce na domě. Neustále připravuji nebo rozjíždím nové pracovní projekty, trochu horší je to s jejich dokončením. Ale snažím se. – Jaroslav Jurčák

Více času trávím přípravou materiálů na výuku, ale věnuji se i vnukovi. – Vladimír Kolář

Oba s manželem učíme z domu z Dolní Bečvy. Jsem tedy nucena pravidelně vařit, více se věnovat našemu malému vnukovi. Piji kávu a k němu ďobu oříšky v čokoládě. – Iva Kolářová

Když by se vše vrátilo do normálu, kam byste si jako první zajel/a?

Se svou třídou na kurz do Chorvatska (což již asi nestihnu). – Jakub Janíček

Do Jeseníků za rodinou, na hory, kamkoliv. – Jakub Němec

Chtěla bych mít opět možnost setkávat se s rodinou a s přáteli. Je mi jedno kde, hlavně ať je to co nejdříve. – Olga Gardašová

Začal/a jste přes karanténu například více číst nebo se dívat na filmy/seriály? Na jaký film, seriál či knížku nedáte dopustit?

Mívám čtenářská období a karanténa k tomu nabádá, takže jsem po Stínu Krkavce (Anthony Ryan), rozjel novou fantasy sérii, a to Jasný osten, žal a trn (Tad Williams). – Jakub Janíček

Jsem vášnivý čtenář, takže čtu pořád. Mám rád žánrově různé typy seriálů. Teď zrovna sleduji Black Sails a Endeavour. – Jaroslav Jurčák

Paradoxně mám míň času než před pandemií, ale čtení a sledování seriálů považuji za dobrý relax. V poslední době jsem se nechal zlákat komiksy a nedám dopustit na sérii Sandman od Neila Gaimana. – Jakub Němec

Moc ráda bych četla, ale chybí mi na to čas. Učím, nahrávám videa, do toho teď ještě přibylo opravování biologické a zeměpisné olympiády (děkuji všem za účast, je skvělé, kolik žáků se přihlásilo, i když je olympiáda letos v online podobě). K tomu běžné práce doma, nákupy a povinná venčící procházka se psem. Moje nejmladší dítě je v první třídě, takže když je teď zavřená škola, učíme se spolu písmenka a počítání do dvaceti. Navíc máme nemocnou babičku, soboty a neděle jí jezdíme pomáhat. Času je opravdu málo. Dala jsem si ale za úkol vylepšit angličtinu, tak si občas v pátek večer pouštím díl detektivky podle Agathy Christie anebo skvělá anatomická videa od Sama Webstera. – Olga Gardašová

Plánujete něco na letošní prázdniny?

Každé prázdniny vyrážíme s rodinou poznávat kraje Česka, tak jsem zvědav, kam se letos přestěhujeme. Máme v hledáčku Jizerské hory. Snad nám to situace dovolí! Co se týče dovolené, tak bych rád na Zakarpatskou Ukrajinu. – Jakub Janíček

Na prázdniny se těším. Měl bych velkou část prožít ve Francii, pokud to povolí situace. A snad se nám podaří oženit syna. – Vladimír Kolář

Těžko v této době plánovat. Určitě uskutečním procházky a výlety se psem, a pokud to situace dovolí, nějakou aktivní dovolenou u nás nebo v zahraničí. – Gabriela Volková

Kdy jste začal/a přemýšlet nad tím, že se stanete učitelem/učitelkou?

Tato myšlenka mě provází celý život, ať už jako trenérku, organizátorku různých soustředění pro děti nebo táborů. Nikdy to ale nebylo tak, že bych si jako malá řekla „Budu učitelkou,“ a šla za tím. Největší zlom a uvědomění přišlo s tím, když jsem se dostala na Pedagogickou fakultu. – Veronika Růžičková

Od první třídy jsem byl pevně rozhodnut, že budu učitelem. Teď sedím a koukám do monitoru! Ale zase bude líp. – Jakub Janíček

Na gymnáziu, jezdil jsem na dětské tábory. – Vladimír Kolář

Až na vysoké škole.  Proto jsem šla studovat filozofickou fakultu. Věděla jsem, že chci pracovat s češtinou a angličtinou (konkrétní představu jsem ale neměla). Říkala jsem si, že s filozofickou fakultou pak najdu širší uplatnění. Zároveň jsem doufala, že má představa získá na VŠ konkrétní podobu. Získala a jsem za to ráda. – Gabriela Volková

Už na ZŠ mi učarovala paní učitelka třídní, na gymplu se zájem upřesnil. – Iva Kolářová

Kdybyste měl/a tři jakákoliv přání (která by se vám samozřejmě splnila), jaká by to byla?

Aby už skončilo vše, co se týká covidu, zdraví pro své nejbližší a poslední přání (budu trošku soukromničit) vzít skiaply a probrázdit Švýcarské Alpy! – Veronika Růžičková

Žít v pravdě, lásce a zdraví. – Jaroslav Jurčák

Asi bych vynechal osobní rovinu, protože když je normální doba, tak si člověk může spoustu věcí zařídit sám i bez přání. Takže bych si přál, aby lidé začali používat zdravý rozum. To by mi stačilo. – Jakub Němec

Jaký předmět vás nejméně bavil, když jste studoval/a?

Na ZŠ to byla chemie (samá teorie, žádné pokusy), na SŠ to bylo ZSV (což nezní, vzhledem k mému současnému zaměření, zrovna nejlépe, ale odrazovala tehdá mě forma výuky). – Veronika Růžičková

Zeměpis. Ani nevím proč, protože pro svou práci jej potřebuji a časem jsem si k němu našel cestu. A také výtvarná výchova, protože kdo mě viděl něco kreslit, tak ví, že to rozhodně není moje přednost. – Jakub Němec

Jednoznačně fyzika – to byla moje noční můra. Ale ani matematiku jsem moc v lásce neměla. – Gabriela Volková

Co máte na předmětu/předmětech, které učíte, nejraději?

Na ZSV miluji práci s psychologií a obecně s lidmi – jejich individualitu, originalitu a ten moment překvapení (když vám někdo svými vědomostmi „vytře zrak“). Na tělovýchově mě neskutečně baví pokrok, kterého jsou někteří schopni, zdravá soutěživost a taky to, když se zatvrzelý člověk vůči sportu, překoná a všechny svoje proti obrátí v pro! – Veronika Růžičková

Učím přírodovědné předměty, jejichž náplní je život, hmota a přírodní zákony. Krásu předmětů vidím v jejich aplikaci do normálního všedního života, vidět v malých věcech velké a vnímat neustálou dynamiku života. – Jaroslav Jurčák

Na češtině se mi líbí její rozmanitost a košatost. Mám ráda pravopis, byť je v češtině obtížný a fakt, že čeština mě vždy něčím překvapí. Neustále se učím. Ráda si s žáky povídám o knihách – líbí se mi vzájemná inspirace. Vždy mě zahřeje u srdce, když za mnou přijde žák, který si přečetl knihu, o které jsem povídala a líbila se mu. Potěší mě, když žáci chodí se slovy: „Pančelko, teď čtu knížku XY, je to fakt pecka. To si taky přečtěte.“ Co mám nejraději na angličtině? Asi naopak její jednoduchost a to, že se s ní téměř všude domluvím. Z pohledu učitele mám na výuce jazyků velmi ráda širokou škálu aktivit a forem výuky. Také si myslím, že žáky obecně angličtina baví. Jsou jí obklopeni a uvědomují si, že v dnešní době se bez ní neobejdou – otevírá jim brány do světa. – Gabriela Volková

Když jste byl/a malý/á, jaký byl váš největší průšvih?

Zapomněla jsem bratra vyzvednout ze školky. Místo toho jsem byla s kamarádkami venku a na školku jsem zapomněla. Ale do dneška si pamatuji výraz rodičů, když pro mě přijeli. – Veronika Růžičková

No comment …. během jednoho domácího experimentu jsem podpálil byt. – Jaroslav Jurčák

Na vesnici se pořád něco dělo a nevím, co a jak byl velký průšvih. – Jakub Němec

Jaký byl váš největší dětský sen a máte nějaký teď?

Největším dětským snem bylo dostat se na olympiádu v moderní gymnastice. Sny mám, ale nemůžu je sdělit, jinak by se mi nesplnily. – Veronika Růžičková

To už si moc nepamatuji. Teď je mým největším snem, aby byl svět zase normální. Až se tak stane, přála bych si navštívit Kanadu a udělat road trip po USA. – Gabriela Volková

Co pokládáte za svůj dosavadní největší úspěch?

Svého syna a své studenty, kteří jsou nedílnou součástí mých úspěchů, neúspěchů, osobního růstu i změn, které je někdy potřeba udělat. – Veronika Růžičková

Dělám práci, kterou jsem si vybrala, která mě baví a naplňuje. Ne každý má to štěstí a představa, že mě práce ubíjí a nic mi nepřináší, je hrozná. – Gabriela Volková

Měl/a jste anebo máte nějakou přezdívku? Víte, jak vznikla a kdo vám ji vymyslel?                                                                                                             

Měla. Jedna spolubydlící i přesto, že její druhé jméno bylo také Veronika, tak mě neustále oslovovala Vendy. Doma mi říkali Niko, protože Veronika bylo moc dlouhé. Teď mám gympláckou přezdívku „Kapusta“. – Veronika Růžičková

Měl jsem za život celou řadu přezdívek. Kamarádi mi říkají Jarda. Jak mi říkáte vy? – Jaroslav Jurčák

(Burčák pozn. redakce)

Těch bylo více. Často se nápaditě tvořily, když se probírala ve škole druhá světová válka. Na gymplu to byl ‚Judas‘, který vznikl strašně složitou cestou. Původně to odkazovalo na mé příjmení ve spojení s holocaustem (nevím proč to tenkrát spolužákům přišlo vtipné). Pak se z toho stal patvar na základě písničky „Hey, Jude“ od Beatles a poté se začala ve třídě poslouchat rockovější muzika a podle kapely Judas Priest se to transformovalo. Asi nikomu nepřišlo na mysl, že Judas je anglicky Jidáš. – Jakub Němec

Bára Porubová

Monika Masaříková

Vendula Zemanová