Trvalá udržitelnost a budoucnost oceánů

Trvalá udržitelnost je často v mnoha médiích probírané slovní spojení, které na sebe váže mnoho různých faktorů. Co si však pod tímto pojmem máme skutečně představit? A jakou roli hraje člověk, jakožto jednotlivec, v obrovském kolotoči trvale udržitelných zdrojů?

Obecně chápeme udržitelnost jako schopnost neustále existovat. Udržitelný rozvoj zároveň spočívá ve vyvážení dvou snah. Tím míním uspokojení základních lidských potřeb a   zabránění degradaci přírodního prostředí. V dnešní době, ať už kvůli environmentálním či sociálním problémům, kterým musí společnost po celém světě čelit, se schopnost udržitelnosti stále více využívá konkrétním způsobem. Jednotlivé způsoby udržitelnosti se však potýkají s nejrůznějšími problémy.

Problematika je patrna například v energetice. Zde by vyčerpatelné zdroje měly být čerpány maximálně rychlostí, kterou budou budovány jejich náhrady (na něž bude možno plynule přejít). Pokud však nejsme schopni tuto podmínku splnit, je třeba přejít na zdroje obnovitelné.  Můžeme je čerpat takřka neustále. Kupříkladu vodní či větrnou energii. Samotná problematika však spočívá v požadovaném množství produktu. Kvantita je v mnohých případech tak obrovská, že na ni čerpání z obnovitelných zdrojů zkrátka nestačí. Což se netýká pouze energetiky, ale například také těžby dřeva, čerpání sladké vody nebo rybolovu. Právě teorií trvale udržitelného rybolovu se budu dále zabývat více do hloubky.

Oceány jsou domovem zhruba 80 % živočichů na planetě Zemi, přičemž většina plochy oceánů je stále neprozkoumána. Oceán absorbuje přibližně čtyřikrát větší množství oxidu uhličitého než amazonský deštný prales. Co pro nás tyto informace znamenají? Například to, že více než 85 % kyslíku vyprodukuje fytoplankton, který je nenahraditelně propojen s mořskými živočichy. Pokud výše zmínění živočichové z oceánu zmizí, ztratí se s nimi i fytoplankton.

Každý z nás má o rybolovu nějakou představu. Já osobně si představím hlavního hrdinu, mírumilovného kapitána, v pruhovaném tričku s fajfkou u pusy na malé loďce a se skromnou posádkou. Realita je bohužel od mé představy úplně jiná. Malé rybářské lodě převálcovali tankeroví giganti drancující mořskou krajinu tempem dokonce takovým, že pokud v něm hodlají pokračovat, tak, podle nezávislých studií zkoumajících biodiverzitu oceánů (NCEAS – National Center of Ecological Analysis and Synthesis) budou oceány do roku 2048 prázdné.

Ema Dvořáková