Víte, já nikdy nesoudil lidi na základě jejich schopností, co se gramatiky a pravopisu týče, samotného mě tato zapeklitá část českého jazyka občas pěkně srazí na kolena. Dokonce jsem je nesoudil ani podle ochoty dělat věci přesně tak, jak jim bylo řečeno. Vždyť pokyn zněl jasně! Dej zajímavé titulky na titulní stranu, aby zaujaly pozornost, přirozeně. A náš milý grafik se pro zvýšení kreditů za pracovitost rozhodl přidělat sám sobě práci a místo využití geniálního vynálezu, a to zkratek Ctrl + C a následně Ctrl + V, nadpisy článků přepsat. Jenže jeho unavené, hodinami do monitoru zírající oko přehlédlo jednu poměrně podstatnou věc. Shoda podnětu s přísudkem se sice probírá již na základní škole, ale nikdo není dokonalý a jedna záměna tvrdého Y za to měkké se přece dá odpustit, žádný učený z nebe nespadl. Společně jsme se nad tím zasmáli a prostě to přešli.
Jenže ono unavené grafikovo oko se přehlédlo i o pár měsíců později a bohužel vynechalo poměrně podstatnou část, čárku neboli nabodeníčko dlouhé, jak by pravil nebožtík mistr Jan Hus, budiž mu vzduch v atmosféře příjemně chladný. Tuto čárku se rozhodl ignorovat v názvu jedné středovýchodní země, samozřejmě, že nás na to upozornili naši milí zeměpisáři, kterým jsme se rozhodli časopis vnutit s příslibem absence gramatických chyb… inu, stane se.
Samozřejmě že chyba není jen v grafikovi, i naše časem a prací ztrápené zraky měly zřít ony chyby. Nakonec ne, nebudu slibovat, že se tohle již nestane, jelikož bych tak na 90 % řekl, že stane a nerad dávám okolí falešné naděje, když sám vím, jak hořce poté chutná ono poznání, že byly opravdu falešné.
Fejetonista
