Byla jednou jedna Eliška,
no a ta měla narozeniny,
čekala ji ale důležité zkouška,
a tentokrát to nebyly horniny,
byl to totiž středověk,
a to bylo příliš na její mladý věk.
A jak to teď s ní dopadne?
Doufejme jen, že z toho neodpadne…
Ač narozeniny slavila,
přípravu na test nepodcenila,
lenní systém zvládla s noblesou,
vikingové k lepší známce vynesou,
Karel Veliký a křesťané?
Jedničku z toho dostane.
Není ovšem sama,
Kdo v testu uspěl jako dáma.
rozbřesk je na spadnutí
noc natahuje se po laně
přes krk ti přeběhly laně
zanechávající stopy husí kůže
ráno v jedné posteli
probouzet se se slovy:
kůže ti voní jako růže
proč je s nocí spásly jelenice
je čas vstát
vše co máme
to je vše co máme
a ne
i když nás láska nezachrání
bude alespoň naší něžnou zkázou
olaskanou syrovostí
jen zavřeš oči
a necháš se topit
v lesknoucím se jezeře
hlubokém jako oči
co uhranuly poslední dech z plic
jen zavřeš ústa
a necháš trhat
své prohnilé maso divoké vlky
jen zatneš pěsti
a necháš se přibít
odevzdaně na trnitý kříž
polibky ti strach z lásky
rozpáře švy tvé kůže
a ty sám
budeš ten co drží jehlu v ruce
touha
nevědomost
křehký tanec plamenů
nakazí nás utrpením
jehož se není potřeba zbavovat
když můžeš
splétat mu v klíně vlasy
soumrak je na spadnutí
den natahuje se po laně
přes krk ti přeběhly laně
zanechávající stopy husí kůže
večer v jedné posteli
usínat se slovy:
ústa ti voní jako máta
proč ji se dnem spásly jelenice
je čas jít spát
jen nebýt sám
nebýt sám
tak tiše
nebo laně vyplašíš…
Magdaléna Válková
Dne 5. 3. 2023 se stala nečekaná věc. Na Masarykově náměstí v Rožnově pod Radhoštěm se zničehonic objevili lidé vypadající jako Albert Enstein a Edgar Allan Poe. Je možné, aby se objevili? Nebyly to jen hologramy?
Všude v médiích je rozruch. Náměstí zaplavují davy lidí. Rozhlasy křičí jako o život. V této chvíli nesmí chybět ani naše redakce Gústav. „Vida, přeci jen je to pravda,“ z dálky se nám noří známé tváře. Albert Enstein a Edgar Allan Poe, zcela obklopeni lidmi, odpovídající na nejrůznější dotazy.
Redakce Vítek se ptá: „Jak jste se zde dostali?“ „Inu, to je na dlouhé vyprávění holečci,“ chopí se slova Albert Enstein, „ale dobrá.“ „Víte, dokončil jsem svůj stroj času. Náhle jsem dostal skvělý nápad. Proč neoživit někoho z minulosti? První, kdo mě napadl, byl tento mladík. Nevím, zda ho znáte i vy, nicméně jak jsem o něm slyšel, velmi mě zaujal. Rozproudil jsem mašinu, pomačkal čudlíky a ejhle! Ocitl jsem se v jeho době. Avšak nevěděl jsem, jak se dostat zpět, navíc ještě s ním. Popadl jsem ho a zkusil se strojem něco nového. Vida, chybička se vloudila, proto zde teď stojíme před vámi.“ „Opravdu. Vážně. Jsou praví!“ ozývalo se davem.
Ale Edgar Allan Poe celou dobu mlčel. „Pane Edgare Allane Poe,“ padl další dotaz. Muž se překvapeně podíval. „Vy znáte mé jméno?“ Ano! Jistě! Jakpak by ne?! Vždyť se o vás učíme, křičeli žáci. „Co vás inspirovalo k dílu Havran?“ „Byla to snad vaše žena Virginia Eliza Clemm Poe?“ Autor se náhle podivil: „Co je Havran? A má sestřenice Virginia, že je má žena?“ Všichni lidé měli úsměv na tváři, dokonce i Albert Enstein. „Vidíte, na jakou jste to dotáhl úroveň.“ Hodiny plynuly, nicméně ze všech stran padaly nejrůznější otázky až do pozdních večerních hodin.
Následující den se Albert Enstein spojil s nejlepšími místními fyziky, včetně paní učitelky Zakopalové z místního gymnázia, aby mu pomohli s tou jeho vymožeností. Řekl jim veškeré principy a za pár měsíců byl stroj opraven. Za tu dobu stihl Edgar Allan Poe napsat spousta dalších děl. Oba si místní lidi velmi oblíbili, tak jako oni je. Dokonce při loučení sem tam ukápla slzička. Blik, byli pryč.
Myslíte, že se něco změní? Každopádně! Už nyní kolují světem myšlenky stroje času. Vše se zpracovává do databází, ba dokonce do nových učebnic fyziky. Co z toho plyne třeba pro žáky rožnovského gymnázia? Paní učitelka Zakopalová teď bude mít nesmírnou moc.
Pokroku zdar!
Veronika Holubová, redakce Gústav
Někteří na naši školní jídelnu nedají doplatit, jiní na ni můžou mít jiný názor… Tentokrát jsme se na chodbách ptaly na oblíbená i naopak nesnášená jídla a jiné připomínky. A jak to máte vy? Co byste na školní jídla řekli?
Jak hodnotíš naši školní jídelnu například oproti tvé minulé škole?
„Za nás určitě lepší. Líbí se nám výběr jídel, co naše škola poskytuje. Jídla bývají často i chutná, ale mám problém s tím, že porce nebývají dostatečně velké. Že většina lidí to třeba ani nesní celé a vyhodí se to, ale někteří by chtěli dostat ještě, jak se říká, pořádný nášup a nedostanou ho.“
Adolf Rizzler, Otto Ferocity
„Lepší a o dost. Základka byla hnus.“
Bakalaojupijupijup
„Asi horší. Protože brambory jsou tady docela nechutné a ty jsou tady pořád.“
Elisa
„O 1 000 % lepší než základní škola v Zubří. Dal bych tomu tak solidních 7/10, co se školních jídelen týče. Jako mínusy bych uvedl velké řady a spoustu lidí, co se chce najíst, když já se chci najíst taky. A plusy jsou, že občas tam uvaří nějaký masterpiece. No, ale občas je to zase rybí filé no…“
Vojta ze Zubří (co se za své bydliště stydí:))
„Oproti minulé škole určitě lepší.“
Anonym
„Já jsem jedl v celkem dost školách, teď jsem byl třeba na zemědělce, a musím říct, že naše jídelna je prostě nejlepší široko daleko. My máme úplně unikátní a úžasnou jídelnu, i když to sami nevidíme a pomlouváme ji, ale je naprosto parádní.“
Pan Jurčák
„Lepší jak základka, ale horší jak mámina kuchyně.“
Tři tečky
Je nějaké jídlo, které ti zde chybí?
„Jo. Jsou to s rajčatovou omáčkou od mojí mamky.“
Vojta ze Zubří (co se za své bydliště stydí:))
„Možná bych podpořil trochu více těch salátů.“
Pan Jurčák
„Asi nee, přijde mi, že zde vaří skoro všechno.“
Bakalaojupijupijup
„Nevím, ale třeba více salátů, protože když už tu nějaké jsou, tak jsou jenom těstovinový. Prostě něco více zeleného prosím.“
Žákyně 3. B
„Možná bych podpořil trochu více těch salátů.“
Pan Jurčák
Jaký oběd je ve školní jídelně tvůj nejoblíbenější?
„Nejvíce mám ráda kuskus se zeleninou.“
Elisa
„Chutnají mi například špagety.“
Anonym
„Moc mi chutná tuňákový salát. Anebo i ty sladké věci jako například tvarohové lasagne, buchty, buchtičky s krémem… Všechno sladké je dobré.“
Paní učitelka Daňková
„Je to těsný souboj mezi kuřetem na paprice a kořeněnými těstovinami.“
Vojta ze Zubří (co se za své bydliště stydí:))
„Kořeněné těstoviny.“
Adolf Rizzler, Otto Ferocity
„Smažený celer byl hrozně dobrý. Anebo ještě takový ten vegetariánský špíz mi chutná.“
Bakalaojupijupijup
„Rozhodně řízek.“
Tři tečky
„Sójové lasagne jsou nejlepší. Jo, a ještě takové to kuře, na tom je slanina nebo šunka se sýrem. Taky boží.“
Žákyně 3. B
„Mně tam chutná vše, ale úplně nejvíc… Asi pečený losos.“
Pan Jurčák
Jaké jídlo naopak v naší jídelně máš rád nejméně?
„Nejméně oblíbené jídlo jsou pro mě brambory.“
Elisa
„Nemám ráda chilli con carne a taky rybí filé.“
Anonym
„Nejméně oblíbené je pro mě chilli con carne. To mi nejede.“
Paní učitelka Daňková
„Buď takový ten masový plátek s broskví nahoře přilepenou sýrem anebo takové to rybí filé, jak je ta ryba zavařená v těch bramborách.“
Vojta ze Zubří (co se za své bydliště stydí:))
„Maso s meruňkou a na tom sýr.“
Tři tečky
„Rybí filé s tou meruňkou nebo co to je. Nebo to jsou rajčata? Nevím prostě taková ta ryba, jak tam přidají do toho ovoce nebo zeleninu a na to prostě sýr na zaplácnutí.“
Adolf Rizzler, Otto Ferocity
„Já úplně nemusím sladké.“
Pan Jurčák
„Já třeba nemám ráda zapékané nudle, ale to zase mají rádi všichni ostatní mi přijde. Ale nevím, občas mě štve, že jsou špatně připravené brambory a taky že se kupují ty nejlevnější… To mi vadí, ale naopak to zase chápu. Ono to tak je asi ve všech jídelnách.“
Bakalaojupijupijup
„Ryby, já tady tak obecně nevěřím rybám. Losos je ještě celkem v pohodě, ale takové ty rybí filé se sýrem a tak. Meh.“ „Jo a ještě žemlovka, ale tu nejím nikdy, takže to není moc objektivní.“
Žákyně 2. B
Máš nějaké jakékoliv připomínky, co se naší školní jídelny týče?
„Ty nástupy na oběd bych chtěla nějak změnit.“
Anonym
„Nemám žádné. Paní kuchařky jsou skvělé a myslím si, že to s námi nemají vůbec jednoduché. A co se týče nástupů na oběd, to by za mě mohl být jako větší punk.“
Paní učitelka Daňková
„Ano, nástupy. Já hlavně nechápu, že když jsme my byli v prváku, tak jsme museli chodit úplně poslední a teď jsme o dva roky starší a furt chodíme poslední. Co to je?“
Žákyně 3. B
„Spíš bych měl připomínky ke studentům. Aby třeba někdy řekli těm kuchařkám, že je to dobré, a aby se na ně jenom tak nepřítomně netvářili. Aby je někdy v té frontě třeba pozdravili, protože to jsou taky lidi, nejsou to stroje. Takže tak.“
Pan Jurčák
„Ano: KRUPICE SE NEMÍCHÁ!“
Vojta ze Zubří (co se za své bydliště stydí:))
„Jo, určitě bychom chtěli více obyčejné vody místo vody s citronem.“
Adolf Rizzler, Otto Ferocity
„Já nevím, co tak. Možná víc dochucovat brambory. Jo a zrušit rozpis na obědy a nařídit zpátky pravidlo hierarchie, takže ti, co tu jsou nejdýl, jdou první.“
Tři tečky
„Jo, občas mi přijde, že je třeba dobré jídlo, ale zamíchají do toho zeleninu nebo sýr a všichni to potom jenom vybírají.“
Bakalaojupijupijup
„Možná by mohlo být více sladkých jídel nebo obecně více jídle na výběr. Přijde mi, že se občas výběry hodně točí dokola.“
Elisa
Bára Porubová
Monika Masaříková
Je brzy ráno 24. února 2022 a armáda Ruské federace právě překročila hranice Ukrajiny. To, co si miliony lidí nikdy nepřálo, se stává smutnou realitou. Napříč celou zemí zní sirény a je slyšet střelba. Na obytné objekty dopadají rakety. K národu se právě chystá promluvit prezident Volodymyr Zelenskyj. Muž, kterého ze dne na den znají desítky milionů lidí. Kdo ale vlastně tento muž je a co v životě dělal ještě předtím, než se stal hlavou státu této východoevropské země?
Volodymyr Zelenskyj se narodil 25. ledna 1978 v tehdejším Sovětském svazu ve městě Kryvyj Rih, ležícím na jihu Ukrajiny v Dněpropetrovské oblasti, do židovské rodiny. Jeho matka je inženýrka a otec profesorem kybernetiky. Zelenskyj vystudoval právo na Kyjevské národní univerzitě Vadyma Hetmana. Vystudovanému oboru se ale nikdy nevěnoval. Tady začíná zajímavá a pro mnoho lidí těžko pochopitelná životní etapa tohoto státníka. Jako sedmnáctiletý se zúčastnil humorné televizní soutěže KVN. O dva roky později celou soutěž dokonce vyhrál. Ve stejném roce, tedy 1997, se seznámil s lidmi, kteří v roce 2003 založili produkční společnost Kvartal 95. Společnost později vyprodukovala humorné pořady včetně seriálu Sluha národů, v němž hraje Volodymyr Zelenskyj postavu středoškolského učitele dějepisu Vasilije Petroviče Goborodka, který se později stane prezidentem Ukrajiny. V té době by jen málo lidí tušilo, že za pár let se z příběhu stane realita.
Na konci roku 2018 oznámil kandidaturu do prezidentských voleb konajících se v březnu roku 2019, do nichž vstoupil jako jeden z favoritů. Do voleb šel jako kandidát strany Služebník lidu vzniklé v roce 2018 a pojmenované podle tehdy populárního seriálu. Kandidoval se sympatiemi k členství Ukrajiny v Evropské unii a NATO. První kolo vyhrál a spolu s tehdejším úřadujícím prezidentem Porošenkem postoupil do kola druhého a při volební účasti 58 procent zvítězil s celkovými 74 procenty. Do své kanceláře si vzal spolupracovníky z již zmíněné společnosti Kvartal 95.
Po začátku války dostal od amerického prezidenta Joea Bidena nabídku emigrovat do Spojených států amerických, tu ale odmítl a místo toho zůstal i nadále v centru Kyjeva. Tento krok oceňuje mnoho expertů. Každý den také Zelenskyj umisťuje na sociální sítě videa, ve kterých sám hovoří o konfliktu.
V roce 2003 si vzal tehdejší spolužačku a později scénáristku Kvartal 95 Olenu Zelenskou. Spolu mají dceru Oleksandru a syna Kyryla.
A tím se dostáváme k první dámě Ukrajiny. Olena Zelenská se tak jako její manžel narodila ve městě Kryvyj Rih a jak bylo již zmíněno, studovali dokonce na stejné škole. Jako první dáma se Zelenská hodně angažovala. Navrhla projekt na zlepšení školního stravovacího systému a na zavedení bezbariérového veřejného prostoru. Po její iniciativě byly přidány ukrajinské audioprůvodce do známých muzeí po celém světě. Dne 23. srpna 2021 se uskutečnil v ukrajinském hlavním městě Kyjevě první Kyjevský summit prvních dam a gentlemanů. Po začátku ruské invaze se soustředila na humanitární pomoc a založila Olena Zelenska Foundation, kterou představila v září 2022 v New Yorku. Ve stejném roce se také objevila na obálce časopisu Vogue.
Tohle tedy bylo shrnutí o životě jednoho z nejznámějších prezidentských párů současnosti, o kterém toho ve spojení s probíhající válkou jistě ještě mnohé uslyšíme.
Jan Urda
27. září 1941 byla vydána zpráva o nemoci dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha a po ní následující oznámení o jmenování nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tím dnem začíná vláda teroru a zastrašování, kterou se snaží nacisté rozprášit jakékoliv pokusy o protesty, a hlavně umlčet již dost hlasité nespokojence. Hlavní útočnou silou měla být rychlost a krutost této akce. Bylo nastoleno stanné právo, které mohlo udělat jen tři věci: vynést rozsudek, vydat obžalovaného gestapu, nebo zprostit viny. Stanné rozsudky byly nezvratné a vykonávané bezprostředně. Po popravě dvou hlavních představitelů odbojové skupiny Obrany národa, Josefa Bílého a Huga Vojty, začal Heydrich vydávat nařízení zabývající se finálním řešením židovské otázky a na podzim roku 1942 byl vybudován koncentrační tábor v Terezíně.
27. října 1941 zahájila exilová vláda v Londýně přípravy na odbojovou operaci pod krycím názvem Anthropoid. Pro realizaci atentátu byli ze začátku vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce se měla uskutečnit co nejrychleji a 28. listopad téhož roku byl vybrán jako vhodný den. Při tréninku seskoku si ovšem Svoboda zranil hlavu, a nemohl se tak akce zúčastnit. Na Gabčíkovo přání jej nahradil rotmistr Jan Kubiš. Kvůli těmto komplikacím se ale realizace atentátu musela odsunout.
27. 12. 1941 podepsali Gabčík s Kubišem prohlášení o tom, že svou povinnost splní, jak jen nejlépe mohou. Před odletem, dne 28. 12. 1941, napsali oba parašutisté svou poslední vůli. Ještě téhož dne letoun vzlétl a ve 2:24 ráno byla skupina vysazena. Sice bylo původní místo výsadku naplánováno východně od Plzně a parašutisté seskočili východně u Prahy, ale po přečkání noci se zorientovali, přicestovali do Plzně a tam nalezli kontaktní osoby. Dostalo se jim pomoci i lékařského ošetření. Poté se vydali zpět do místa seskoku pro ukrytý materiál a odtamtud do Prahy.
Po navázání kontaktu se sokolskou odbojovou organizací JINDRA dostali oba parašutisté byty a veškerou pomoc přímo v Praze. Hlavním opěrným bodem parašutistů se stal byt rodiny Moravcových na Žižkově. Marie Moravcová dodávala parašutistům pomoc i přes své kontakty v řadách Československého červeného kříže. Její syn Vlastimil, Aťa, obstarával kurýrní spojení. Další, kdo atentátníkům pomáhal, byl učitel Jan Zelenka-Hajský. Žil naproti Moravcovým a parašutistům a také jim poskytoval ubytování a ostatní služby.
27. 5. 1942 jede Heydrich ve svém černém mercedesu z Kobylis. Do cesty mu ale vstoupí Josef Gabčík se samopalem v ruce. Ten se ale zasekne. Jan Kubiš vytahuje granát a hází ho na auto. Rána nebyla přesná, ale i tak dokázala Heydricha smrtelně zranit úlomkem karoserie. Kubiš s Gabčíkem z místa utíkají, a ještě toho dne je K. H. Frankem vyhlášen výjimečný civilní stav. I přes veškeré pokusy gestapa o nalezení pachatelů se všichni parašutisté rozplynuli jako pára nad hrncem.
28. 6. 1942 Heydrich zemřel a na jeho místo nastupuje Karl Hermann Frank. A s ním začíná i nejhrůznější část celé této akce. Po falešném udání o spojitosti s atentátem lehají popelem vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé jsou buď na místě popraveni, nebo posláni do koncentračních táborů. Bohužel, tyto dvě vesnice nejsou jedinými oběťmi hrůzné nacistické odplaty za Heydrichovu smrt.
Parašutisté se mezitím skrývali společně s ostatními výsadkáři, kteří v Protektorátu operovali. Byli jimi Josef Bublík, Jan Hrubý, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. Těchto sedm mužů nalezlo své útočiště v kryptách kostela sv. Cyrila a Metoděje. I když to byla téměř dokonalé skrýš, vidina obrovské finanční odměny a beztrestnosti za informace udělala své. Karel Čurda z výsadkové skupiny Out Distance, jenž ihned po atentátu utekl z Prahy ke své matce, se rozhodl promluvit. Prozradil jména i polohu atentátníků.
Gestapo dne 18. 6. 1942 obklíčilo kostel s parašutisty. A ti je v sedmi lidech drželi neuvěřitelných 7 hodin, než jeden po druhém ukončili svůj život buď kyanidovou kapslí, nebo výstřelem. Jan Kubiš zemřel na následky vykrvácení.
Kvůli informacím, které Čurda poskytl, se gestapo dostalo i lidem, které parašutistům pomáhali. Ti, kteří nestihli spolknout kyanid, byli posláni do koncentračního tábora Mauthausen. Čurda byl po válce v roce 1947 odsouzen a popraven.
V důsledku atentátu padlo přes dva tisíce nevinných lidí. My, 81 let poté, si můžeme jen klást otázku, jestli to za to stálo. Každopádně se tato akce zapsala do historie jako největší odbojová akce Druhé světové války a jména lidí, kteří stojí za smrtí Pražského kata, bychom neměli zapomenout.
TeX
Krize na území ukrajinského státu probíhá již od roku 2014, kdy Rusko anektovalo poloostrov Krym a s ním důležité strategické body, jako je například přístavní město Sevastopol, klíčové místo vývozu po Černém moři. My se ovšem budeme bavit o událostech posledního roku a tří měsíců, tedy časový úsek od 24. února 2022, kdy vojska Ruské federace oficiálně obsadila oblasti na východě Ukrajiny.
Jak to všechno začalo? 3. 12. 2021 oznámil americký deník The Washington Post, s odvoláním na zpravodajské služby USA, že Rusko shromažďuje armádu velikosti okolo 175 000 vojáků, se kterou se chystá začátkem roku 2022 napadnout Ukrajinský stát. The Washington Post měl v té době k dispozici i satelitní snímky techniky a ruských základen. Nejvyšší ruští představitelé neustále plánovanou invazi popírali a až do ledna všechna tvrzení o ní označovali jako dezinformace Západu, hysterii a provokace.
16. 2. 2022 byla Ruskem uznána samostatnost Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Obě oblasti jsou označovány za takzvané kvazistáty nebo protostáty. To jsou politické entity, jež ne zcela splňují čtyři kritéria státnosti. Těmito kritérii jsou: stálé obyvatelstvo, definované teritorium, vláda a kapacita vstoupit do diplomatických vztahů s okolními státy. Kvazistáty se nadále dělí do tří podskupin, a to na autonomní území, pod které spadá Grónsko, Tchaj – wan nebo Palestinská samospráva. Pro Doněckou a Luhanskou lidovou republiku ovšem platí druhá kategorie, a to je povstalecká organizace. Kvazistáty tohoto typu často nemají psanou ústavu ani demokratické orgány, je to v podstatě jen území, nad kterým drží ochranou ruku nějaká povstalecká skupina. Poslední sekce kvazistátů jsou slabé státy, mezi které spadá Sýrie, Libye a Kolumbie.
Abychom se dostali zpět k naší problematice, 18. 2. 2022 byly zaznamenány případy porušení příměří v separatistických územích. Následně byla v obou republikách vyhlášena mobilizace a evakuace obyvatelstva.
21. 2. 2022 byl publikován téměř hodinu trvající projev Vladimira Putina, ve kterém byla oznámena nezávislost obou území. Zároveň také zpochybnil státnost celé Ukrajiny a označil ji za ,,integrální součást naší (čtěte Ruské) historie“, čímž dal více než jasně najevo, kam tohle celé směřuje. Další den Rada federace podpořila a schválila použití vojenské síly v zahraničí a všechny vojenské jednotky vstoupily na donbaská území.
21. 2. 2022 v ranních hodinách zveřejnil Putin prohlášení, ve kterém zahájil speciální vojenskou operaci s cílem demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Tohle své slovíčkaření si obhájil tím, že je potřeba chránit Rusko před rozšiřováním NATO. Že je potřeba zachránit rusky hovořící obyvatelstvo na východě Ukrajiny před šikanou a genocidou ze strany Ukrajinské vlády. Ukrajinci jím byli označeni za neonacisty a vyvrátil jakékoliv plány o dobývání zbytku ukrajinského území nebo dokonce Kyjeva a jiných významných měst.
A co se nestalo. Bitva o Kyjev vypukla již 25. 2., kdy Rusové dobyli letiště Hostomel na severozápadě od města. Skončila 31. 3. 2022, kdy ukrajinská armáda vytlačila ruské jednotky a 2. 4. získala kontrolu nad celým územím Kyjeva. Podle všech dostupných informací bylo na ukrajinské straně přes 230 mrtvých vojáků, okolo 750 zraněných, 260 mrtvých civilistů a 241 civilistů se zraněním. Na straně Ruska jde o značně menší ztráty.
Mezi další významné a stále probíhající bitvy lze zařadit bitvu o Bachmut, která probíhá již od srpna, ve které figuruje i Wagnerova skupina. Wagnerovci jsou ruská paramilitární organizace. To znamená, že má jinou organizaci než armáda suverénního státu. Tato soukromá armáda se zúčastnila nejedné bitvy, a to nejenom na Ukrajině. Inu, a jak se dalo čekat, Wagnerovci jsou podezřelí z porušování lidských práv, mučení a páchání nejednoho válečného zločinu.
Kdybychom měli rozebírat každou bitvu zvlášť, byli bychom tu opravdu dlouho. Bitva o Mariupol, bitva o Charkov nebo obléhání Černobylu jsou všechno krize, které by zasloužily samostatný článek. Ovšem událost, která pohnula žlučí téměř všem, byl Masakr v Buči. Přes 400 obětí hromadné vraždy spáchané ozbrojenými silami Ruské federace je po právu označován za genocidu a válečný zločin. Ukrajinské soudy požádaly Mezinárodní trestní soud v Haagu o prošetření toho, co se ve městě a jeho okolí stalo. 2. 4. 2022 se na sociálních sítích začaly objevovat záběry města po ústupu ruských jednotek. Sklep plný zohavených lidských těl se známkami mučení, hromadný hrob s 280 těly civilistů a desítky mrtvol na ulicích. Velká většina z nich byla neporušená, nelze tedy říct, že oběti padly vlivem výbuchů, o chladnokrevné popravě svědčily rány po výstřelech do týlu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento masakr označil za další falešný útok, který byl zinscenován.
Ukrajinská válka je největší konflikt na území Evropy od konce 2. světové války. Mrzí mě, že zde nemohu rozebrat všechny problematiky konfliktu, které si to zaslouží. Ale třeba se k tomu dostaneme v jiných číslech. Slava Ukraini!
TeX
Všechno to začalo po konci Avengers: Endgame, kdy oficiálně skončil Marvel tak, jak ho většina z nás znala. Staré dobré superhrdiny začali nahrazovat noví, což samozřejmě není vždy špatně, nejde omývat stejné příběhy pořád dokola (nebo ano?). Někteří hrdinové odešli úplně, jiní jen na chvíli, aby se za pár měsíců mohli znovu objevit v jednom z Marvelovských seriálů, které se množí jako krysy. K nim se ale vrátíme později.
Víte, dle mého skromného názoru myslím, že fanoušci tohoto světa, filmů nebo samotných postav by mnohem více ocenili dva nebo tři kvalitní projekty pod záštitou Marvelu za rok. Osm, které vyšly v roce 2021, šest za rok 2022 a zatím šest až osm projektů, které Marvel připravuje na rok 2023, je již slušný přešlap. I přes tohle neuvěřitelné množství patnácti (v době psaní tohoto článku ještě nejsou venku Guardians of the Galaxy vol. 3) se dají opravdu dobré počiny spočítat na prstech ruky špatného chemika s oblibou v kyselinách.
55 % na ČSFD za Ant-Man a Wasp: Quantumania také není dobrá vizitka a lákadlo pro případné zájemce, kteří by si chtěli za film poctivě zaplatit ať už v kinech, nebo na streamovacích platformách. A nebojte se, nízké hodnocení marveláckých snímků nezůstává jen u třetího dílu Antmana. Doctor Strange in the Multiverse of Madness na stejné stránce obdržel poměrně neuspokojivých 65 %. Proč neuspokojivých? Když se poohlédneme do roku 2016 na první díl o tomto hrdinovi, zjistíme, že je divácky poměrně lépe hodnocen. Čím to bude? Vždyť oba filmy sdílí režiséra, velká část hereckého obsazení je také stejná. Možná tím absolutně promrhaným potenciálem, který nám film ukazoval v trailerech, tím, jak se tvůrci rozhodli ignorovat další rozvoje postav a jak snaha o vytvoření hororu byla zmačkána a hozena do odpadkového koše velmi podobně jako týdenní leták Lidlu.
Inu, ono braní si až příliš velkého sousta do úst je již klasickou praxí MCU. Naslibovat natěšenému divákovi velké věci, ukázat překrásně vypadající efekty a epickou hudbu a potom předložit něco absolutně jiného. Něco neuspokojivého, něco, co zabaví na dvě hodiny a divák odchází z kina s prázdným pocitem zoufalství na hrudi, ještě prázdnější peněženkou a v hlavně mu pořád dokolečka zní ty jediné dva vtipy, které se recyklovaly celý film.
Co se týče výše zmíněných seriálů, to je jedna velká katastrofa. Nejhorší na tom je to, že většina z nich vypadá slibně. První dvě nebo tři epizody ukážou nějak rozjetý příběh, akci, slasti a strasti nám známých postav nebo představí úplně nové. Ale následně to jde celé do háje, opět. Většinou se totiž do poměrně dobře začaté problematiky přimíchá absolutně nehodící se záporák, který tam je určitě jen proto, abychom mohli vyrábět více sběratelských předmětů. Abychom si dali jasný příklad, WandaVision byl ze začátku neškodný, zajímavě pojatý příběh o jedné zlomené ženě, která si existuje ve vlastním světě a musí se v něm vyrovnávat se svými problémy. V moment, kdy se objevila hlavní záporačka, se to pokazilo. Proč si tvůrci řekli, že je dobrý nápad ji tam strčit? Seriál mohl pokračovat v boji Wandy s Wandou a její následnou přeměnou v Scarlet Witch. Mohlo to skvěle položit základy pro její vývoj v zápornou postavu, kterou se stejně stala. Nebudu ani zmiňovat velmi slibné počiny, kterými jsou například Moonknight nebo The Falcon and the Winter Soldier, které byly naopak zavražděny nehorázně zbytečnými prvky jako je na sílu tlačený trapný humor, nelogická romantika a absolutní přehršel zápletek. Následně tu máme tragédie jako je She – Hulk, které se podařilo zabít poměrně slušně vykreslenou komiksovou postavu právničky nehorázně trapným, zbytečným a prvoplánovým humorem, který se snaží schovávat za satiru a dělání si legrace sama ze sebe.
Jakožto člověku, který na Marvelu vyrůstal a prožil s ním velkou část života, mě tento úpadek trhá za srdce. Marvel a jeho touha po ziscích na úkor kvality si tímto svým jednáním postupně zabíjí i ty poslední zbytky fanouškovské základny, které jim zbyly. Ale co s tím my, obyčejní smrtelníci, můžeme dělat? Nic. Nezbývá nám bohužel nic jiného než jen sledovat, kterak si MCU postupně zatlouká hřeby do rakve.
TeX
Večer plný hvězd, světel, extravagantních rób a kamer. Přesně takto to vypadá první květnové pondělí. Met Gala se koná každoročně už více než 70 let. Ale co to vlastně je? Proč je kolem toho takové haló?
The Met (jak se akci také říká) bylo založeno v roce 1946 jako sbírka pro nově založený Costume Institute (křídlo Metropolitního muzea umění zaměřené na módu a kostýmy). První slavnostní večer se konal roku 1948, do začátku sedmdesátých let se Met Gala konalo hned na několika místech na Manhattanu – například v Central Parku nebo Waldorf Astoria, než pořadatelé schválili jako místo konání schody před muzeem.
Teprve v sedmdesátých letech se z akce pro charitativní instituce začínala stávat globální záležitost, jak ji známe dnes. V této době se také začaly mezi smetánkou města New York objevovat i známé celebrity jako například Elizabeth Taylor, Diana Ross nebo Elton John. Od roku 1973 rada každoročně usedá a vymýšlí jednotné téma pro další ročníky, které tak usměrní jednotný vzhled nejen všech hostů, ale také celého večera. Prvním tématem bylo „The World of Balenciaga“.
V současnosti je Met Gala považováno za Oscara módního průmyslu. Celebrit je vždy omezený počet, jež se pohybuje kolem 600 hostů. Pokud nepatříte mezi ty šťastlivce, kteří patří mezi pozvané, ale za každou cenu byste se chtěli večera zúčastnit, museli byste sáhnout hluboko do kapsy. Letošní vstupenka se totiž vyšvihla na neuvěřitelných 50 000 USD na osobu.
Pokud chceme mluvit o Met Gala, musíme se alespoň pár slovy zmínit o Anně Wintour. Tato žena se za svůj život stala jednou z nejznámějších a nejuznávanějších žen ve světě módy. Už jako náctiletá se zajímala o módu a dění kolem ní, tato vášeň jí v roce 1988 dopomohla na pozici šéfredaktorky časopisu Vogue. Od poloviny devadesátých let předsedá nebo spolupředsedá Met Gala a je neodmyslitelnou součástí toho, jak akci známe a vnímáme.
Jedná se již o klasickou přehlídku extravagantních a pompézních kousků. A pokud se pořád ptáte, co se tam celou dobu vlastně děje, tak máte stejnou otázku jako mnoho dalších lidí. Večer se skládá ze dvou hlavních částí. První je samotný červený koberec, ten sice nebývá většinu doby červený, ale je přizpůsoben zvolenému tématu, po kterém si mohou hosté jako první prohlédnout novou výstavu v Costume Institute, jež bude zpřístupněna veřejnosti až po skončení celé události. Druhou velkou částí je afterparty, o které toho ale moc nevíme, protože na ní platí přísný zákaz používání telefonů a focení.
Anna Wintour dala tento rok téma „Karl Lagerfeld: A Line of Beauty“. Vzdala tím hold zesnulému módnímu návrhářovi Karlu Lagerfeldovi, jenž zemřel v roce 2019 a působil jako kreativní ředitel mnoha značek, nejznámější z nich Chanel a jeho vlastní značka.
Stejně jako spoustu věcí ve Spojených státech, ani tento večer se neobejde bez fotografů, kameramanů a pozornosti nejen klasického tisku, ale i všech sociálních medií. A jasné je jediné: příští rok se dočkáme dalšího ročníku známého Met Gala.
Monika Masaříková
Bývalý americký prezident Donald Trump se v úterý 4. dubna 2023 dostavil před soud v New Yorku, kde čelí obvinění z nelegálních plateb za mlčení dvěma ženám, které tvrdí, že s ním měly aféru před prezidentskou volbou v roce 2016. Jedná se o historicky první trestní stíhání exprezidenta USA.
Trump je obviněn z podvodu a manipulace s volebním financováním, což jsou závažné zločiny, které mohou vést k vysokým pokutám nebo dokonce odnětí svobody. Trump vinu odmítá a označuje vyšetřování za politicky motivované a za „hon na čarodějnice“.
Soudní jednání trvalo jen několik minut a Trump byl požádán, aby prohlásil, zda se cítí vinen, či nevinen. Trump odpověděl, že je nevinen, a tím de facto zahájil soudní proces, který by mohl trvat mnoho měsíců. Poté odletěl zpět na Floridu, kde večer vystoupil s projevem před svými příznivci.
Před budovou soudu i mrakodrapem Trump Tower na Manhattanu byla zvýšená bezpečnostní opatření a policie se připravovala na možné protesty jak proti, tak pro Trumpa. Trumpovi právníci žádali soudce, aby zakázal pořizování audio a video záznamů ze soudní síně, ale jejich žádost nebyla vyhověna.
Trump je podezřelý z toho, že prostřednictvím svého bývalého právníka Michaela Cohena zaplatil 130 tisíc dolarů pornoherečce Stormy Daniels a 150 tisíc dolarů modelce Karen McDougalové za to, aby mlčely o svých údajných sexuálních vztazích s ním. Tyto platby byly provedeny těsně před volbami v roce 2016 a mohly by být považovány za neohlášené příspěvky do jeho kampaně.
Cohen již byl odsouzen za tyto platby a další zločiny na tři roky do vězení, ale byl propuštěn kvůli pandemii koronaviru. Cohen tvrdí, že jednal na pokyn Trumpa a že má důkazy o jeho zapojení. Trump to popírá a tvrdí, že Cohen lhal, aby si snížil trest.
Soudní proces s Trumpem bude sledován s velkým zájmem veřejnosti i médií a může mít dopad na jeho politickou budoucnost. Trump naznačil, že by se mohl znovu ucházet o prezidentskou nominaci republikánů v roce 2024. Jeho popularita mezi jeho voliči je stále vysoká, ale také čelí silné opozici ze strany demokratů i některých republikánů, kteří ho viní z podněcování násilného útoku na Kapitol 6. ledna 2021. Trump byl kvůli tomu dvakrát obžalován Sněmovnou reprezentantů z velezrady, ale Senát ho oba pokusy o odvolání zamítl.
Trump také čelí dalším soudním sporům a vyšetřováním, například ohledně jeho finančních záležitostí, daní, podnikání, nadace nebo sexuálního obtěžování. Trump všechna obvinění popírá a tvrdí, že je obětí politické perzekuce.
Reakce na soud s Trumpem
Soud s Trumpem vyvolal různé reakce v americké společnosti i politice. Někteří lidé považují soud za spravedlivý a nezbytný krok k potrestání Trumpa za jeho údajné zločiny a zneužívání moci. Jiní lidé naopak vidí soud jako pokus o diskreditaci a zničení Trumpa a jeho hnutí. Někteří lidé také vyjadřují obavy o možné narušení právního státu a demokracie v USA.
Mezi Trumpovými příznivci panuje rozhořčení a hněv nad tím, že jejich oblíbený politik je stíhán a pronásledován. Někteří z nich se shromáždili před budovou soudu i Trump Tower, aby mu vyjádřili podporu a solidaritu. Někteří z nich také vyzývali k odporu proti současné vládě prezidenta Joe Bidena, kterého považují za nelegitimního a podvodníka.
Mezi Trumpovými odpůrci panuje uspokojení a naděje na to, že Trump bude konečně postaven před spravedlnost a že se ukončí jeho vliv na americkou politiku a společnost. Někteří z nich se také shromáždili před budovou soudu i Trump Tower, aby mu vyjádřili opovržení a odpor. Někteří z nich také vyzývali k podpoře současné vlády prezidenta Joe Bidena, kterého považují za legitimního a schopného.
Mezi politiky se také projevily rozdílné názory na soud s Trumpem. Demokraté obecně vítají soud jako důkaz toho, že nikdo není nad zákonem a že Trump musí nést odpovědnost za své činy. Republikáni obecně kritizují soud jako důkaz toho, že demokraté chtějí zničit Trumpa a jeho voliče a že Trump je obětí politické vendety. Nicméně mezi republikány existují i různé frakce, některé loajální k Trumpovi, některé kritické k Trumpovi.
Soud s Trumpem bude mít pravděpodobně velký dopad na budoucnost americké politiky a společnosti. Bude ovlivňovat veřejné mínění, voličskou mobilizaci, stranickou polarizaci, mediální diskurz i mezinárodní vztahy. Bude také testovat sílu a nezávislost amerických institucí, zejména justice. Rovněž bude ukazovat, jak moc je Trump stále populární a vlivný mezi svými voliči a zda má šanci znovu uspět v prezidentských volbách v roce 2024.
Martin Vrána
