Psal se rok 1992 a Magnus MacFarlane-Barrow si v místní restauraci u piva povídal se svým bratrem Fergusem. Najednou se v televizi zavěšené na protější stěně objevila zdrcující reportáž o válce v Bosně a Hercegovině, jíž způsobil rozpad Jugoslávie. Reportérka právě smutně líčila nešťastné osudy civilistů trpících krvavým konfliktem i nedostatkem jídla a dalších základních lidských potřeb, když oba bratři pocítili nutnost takto zasaženým lidem pomoci. Celou noc strávili debatováním o způsobech, jak se do humanitární pomoci Bosně a Hercegovině zapojit, a nakonec se s prvními paprsky slunce rozhodli uspořádat vlastní sbírku a požádat všechny známé, kamarády a sousedy z blízkého i širokého okolí o příspěvek. Netrvalo dlouho a jejich dům se začal plnit potřebným jídlem, oblečením, léky i finančními dary. O necelé tři týdny později si Magnus a Fergus vzali ze své současné práce na rybí farmě týdenní dovolenou, koupili ojetý Land Rover a přidali se k humanitárnímu konvoji na nebezpečnou téměř 3 000 kilometrů dlouhou cestu ze Skotska až do poutního místa Medžugorje na západě Hercegoviny, kde darovanou pomoc vyložili. Na konci týdne se oba bratři vrátili domů a chtěli pokračovat ve své práci, jíž narychlo opustili.

Jenže ani po jejich návratu lidé nepřestávali posílat dary a ty brzy zaplnily celý zahradní domek rodičů MacFarlane-Barrowových. Magnus se rozhodl dát v práci výpověď, a dokonce prodal svůj dům, aby mohl vozit pomoc do Bosny a Hercegoviny tak dlouho, dokud lidé nepřestanou přispívat. Jenže ti nikdy přispívat nepřestali a on se tak už nikdy ke své původní práci nevrátil. Zanedlouho založil charitativní organizaci Scottish International Relief známou pod zkratkou SIR, z níž se později vyvinula charita Mary’s Meals, u jejíchž základů tehdy čtyřiatřicetiletý muž pocházející z malého městečka Dalmally na severu Skotska stál.

Během následujících deseti let se organizace SIR rozrostla a začala pomáhat i v jiných zemích. Například se díky ní podařilo vybudovat domovy pro opuštěné děti v Rumunsku nebo mobilní kliniky na pomoc uprchlíkům v Libérii. Pokračovalo se také v doručování materiální pomoci do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a začala i finanční podpora mnoha jiných charitativních projektů. Na jednom takovém projektu, jenž obstarával pomoc obětem hladomoru v Africkém Malawi se Magnus seznámil s Emmou, matkou šesti malých dětí, která umírala na AIDS. Navštívil ji v jejich nízké chatce z nepálených cihel, kde ležela na slaměné rohoži obklopená svými dětmi. Když si Magnusovy oči pomocí té trochy světla, které dovnitř pronikalo nezaskleným oknem, zvykly na přítmí maličkého prostoru, kde celá rodina bydlela, pustil se do řeči s Emminými dětmi. Nejstaršího, tehdy 14 letého syna Edwarda, se zeptal, co očekává od života. On po chvilce přemýšlení odpověděl: „Chci mít co jíst a jednou bych rád chodil do školy.“

Magnuse chlapcova slova silně zasáhla a stala se pro něj další pobídkou k činu, kterou nebylo možné ignorovat. Brzy poté zformuloval vizi a poslání Mary’s Meals:

„Aby každé dítě dostávalo jedno jídlo denně v místě jeho vzdělávání a aby se ti, kdo mají více, než potřebují, dělili s těmi, jimž chybí i to základní.“

S každým dalším týdnem, který uplynul od setkání s mladým Edwardem, nabývala tato vize jasnějších obrysů. Magnus byl svědkem toho, že když zajistí jeden školní oběd denně, může zásadně změnit život i toho nejchudšího dítěte. Obědem zdarma vyřeší jeho bezprostřední potřebu jíst a zároveň mu tím nabídne i možnost chodit do školy a získat vzdělání s jehož pomocí může uniknout životu v bídě i zlepšit situaci země, v níž žije a ta tak nadále nemusí být závislá na finanční podpoře od zahraničních dárců.

Počet školních jídel, jež místní dobrovolníci rozdávají hladovým dětem za finanční podpory lidí mnohdy z opačného konce světa, roste každoročně mimořádným způsobem. V současnosti Mary’s Meals sytí 2 058 099 těch nejchudších dětí každý den, kdy přijdou do školy. Tento program probíhá v 19 zemích světa, například v Ekvádoru, kde děti dostávají kuře s rýží a zeleninou ze školní zahrádky, v Indii, kde jsou podávány různé druhy zeleninového kari, v Zambii, kde jedí sójovo-kukuřičné kaše obohacené o vitaminy a minerály, na Haiti, kde se menu skládá z rýže, fazolí a zeleninové omáčky a ryby, nebo v Rumunsku, kde se podávají vydatné polévky. Všude tam jsou jídla připravována pouze z lokálních surovin, což navíc podporuje místní ekonomiku a pomáhá menším podnikatelům.

Statistika z roku 2019 ukazuje měřitelný efekt tohoto projektu. Počet dětí pociťujících hlad ve škole se snížil z necelé poloviny na pouhých 12 % a zápis do škol díky jídlu zdarma vzrostl průměrně o 20 %.

Dokonce i během pandemie Covidu-19, která vedla k uzavření škol ve většině zemí zapojených do programu školního stravování a k nahrazování výuky například formou rádiových vysílání, bylo Mary’s Meals schopno ve spolupráci s místními vládami a partnerskými organizacemi zajistit distribuci potravin i hygienických prostředků přímo do rodin.

Pokud vás vize nebo činnost Mary’s Meals zaujala, tak vězte, že průměrná cena za jídlo pro jedno dítě na celý školní rok dosahuje částky pouze 459 Kč. Výraznou pomocí tak může být opravdu jakýkoliv darovaný obnos. Fungování charity navíc stojí na dobrovolnictví, přičemž způsob, jakým chce pomoci, si může každý zvolit sám. Zmiňovaný zakladatel a ředitel Mary’s Meals Magnus MacFarlane-Barrow řekl: „Nikdy mě nepřestane udivovat množství způsobů, kterými lidé Mary’s Meals podporují.“ Možností je tedy opravdu spousta: přednášení o Mary’s Meals na školách nebo v jiných organizacích, rozdávání propagačních materiálů, domlouvání účasti stánku Mary’s Meals na akcích a vaření kaše Likuni Phala, kterou dostávají k obědu děti v Malawi, pomoc s překlady propagačních materiálů, organizování vlastní fundraisingové akce spojené například s některým z vašich koníčků, tvoření nebo i pouhé sledování a sdílení propagačních materiálů Mary’s Meals na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo YouTube a mnoho dalšího.

Kdybyste se chtěli o Mary’s Meals dozvědět více, můžete se podívat na inspirativní dokumenty o díle této organizace Child 31, Láska nezná hranic nebo Generation Hope, přečíst si knihy od zakladatele Magnuse MacFarlane-Barrowa Bouda, která krmí milion dětí nebo nově vydanou knihu Give: Charity and the Art of Living Generously nebo se podívat na jejich webové stránky, které jsou plné zajímavých informací a nápadů, jak pomoci.

Kristina Belicová