Letní třesk aneb za kulturou daleko

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i s očkováním je neskutečně těžké dostat se na dovolenou a to kamkoliv. Proto u nás doma došlo k rozhodnutí zaměřit se i na akce v Česku, kdyby prosba v dovolenou padla. Mohu rovněž potvrdit, že za velkolepějšími akcemi se musí tak jak tak daleko, nejste-li narození v Praze, nebo řekněme v Brně. Pro Rožnov a okolí je cesta za kulturou daleká, ale vyplatí se. Zpětně se tedy pokusím o recenzi několika letních akcí.

Výstava Sluneční králové

8. 2020 – 30. 9. 2021

Praha / Historická budova Národního muzea

Neustále končící a obnovující se výstava… Zavádějící věta, že? Původně šlo o limitovanou expozici pro rok 2020. Nicméně, jak tomu bylo u mnoha podobných akcí, museli pořadatelé zavřít exponáty bez obdivovatelů do muzejních prostor kvůli koronavirové pandemii. Otevření opětovně probíhalo vždy, když to epidemiologické podmínky umožnily. K výstavě samé: nádherná práce nejen českých archeologů doplněná audiovizuálními efekty (virtuální procházka pyramidou, promítání naučných filmů a reportáží, rozhovorů s mumiemi 🙂 i s archeology…) rozprostřená v překrásné budově Národního muzea skutečně stála za shlédnutí. Muzeum samotné, jak naznačuje předchozí věta, stojí za to rovněž navštívit, i kdyby už ne na „Sluneční krále“, tedy nespočet fragmentů, sarkofágů, nádob, papyrů i nákresů půdorysů majestátních egyptských budov. Co víc může vzbudit zájem o prastaré období, než krásně přichystaná expozice? Jediné mínus má výstava snad jen za neumístění sedátek a laviček před promítání, někdy velice dlouhých videí a za chaotičnost v covidových podmínkách.

Toyen: Snící rebelka

4. — 22. 8. 2021

Praha / Valdštejnská jízdárna

Další zarouškovaný výlet do Prahy. Tentokrát jde o výstavu nejimpozantnějších počinů slavné české surrealistické umělkyně Toyen, vlastním jménem Marie Čermínové. Vřele doporučuji zjistit si o osobité malířce něco víc mimo hodiny výtvarné výchovy. Skutečně to za námahu stojí. Nebudu zde detailně popisovat její umění, to by byl předmět jiného článku. Stručně však, a odráží to i pořadí děl na výstavě, vystřídala Toyen několik směrů. Ovlivněna byla především dobou. Uvolněná figurální (až erotická) dvacátá léta přešla do nadrealistických abstraktních maleb. V období války vznikly dva velice depresivní cykly Schovej se válko! a Střelnice. Ve zbytku života Toyen ztvárňovala mistrovská díla s mnoha významy a propracovanou prostorovou iluzí. Zároveň ilustrovala, tvořila knižní obálky i fotografické koláže… Výstava samotná trvala na můj vkus příliš krátkou dobu, snad rovněž kvůli covidu. Nicméně z organizačního hlediska se pandemie podepsala zcela jistě se vším všudy – roušky, odstupy (zde podotýkám naprosto a chybně nehlídané) a vstup v přesný a pevně daný čas. Jinak šlo o úžasný počin, byť trošičku skrytý až ve Valdštejnské jízdárně.

Motýli – jedovatá krása

6. – 18. 7. 2021

Praha / Botanická zahrada / Tropický skleník Fata Morgana

Dva hlavní body. Botanická zahrada – ano. Výstav motýlů – proboha ne! Jedna z nejhorších a nejhůř organizovaných akcí, které jsem se kdy zúčastnila. Přímo apokalyptické výjevy zubožených motýlů a podupaných křidélek, dětí zralých na výchovný … a rodičů suše konstatujících: „Neruš, telefonuji.“. Pokud někdo, jako já, v té době zavítal do zahrady, aby se pokochal exotikou a tichými zvuky džungle (dobře, umělými, ale i tak…) zjistil, že ony plány hatí davy lidí ženoucích se tam a zpět skleníkem s fotoaparáty v ruce. A personál? Nikde. Ano, píši zase o Praze a tam se obyvatel Rožnova jen tak nedostane, ale pokud opravdu a moc chcete do botanické zahrady, vyberte si nějaký čas „mimo špičku“, i když vím, jak je takový pojem těžko definovatelný. Jinak ale nebudete mít z vašeho výletu vůbec nic, kromě traumatu z motýlího konce světa.

Letní shakespearovské slavnosti

7. – 10. 8. 2021

Ostrava/ Slezskoostravský hrad

Tradiční, tedy každoroční divadelní sešlost na několika místech republiky (Praha, Brno, Bratislava a pro nás nejblíže Ostrava). I přes neustálé hlodání komárů mohu slavnostně prohlásit, že jsem si konkrétně hru Zimní pohádka velice užila (a to šlo o počin z Shakespearova vážnějšího repertoáru). Akci vřele doporučuji všem, kterým je divadlo jakkoliv blízké, i těm, kteří jsou dramaticky nepolíbení. Tím, že soubor v nezvyklém prostředí Slezskoostravského hradu představuje rozličné hry, tragédie i komedie, je rozhodně z čeho vybírat. Jde navíc o kvalitní kulturní zážitek. Přesně taková vzpruha je po lockdownu potřeba!

Vila Tugendhat

Otevírací doba březen – říjen: úterý – neděle od 10.00 do 18.00

Otevírací doba listopad – únor: úterý – neděle od 9.00 do 17.00

Brno/ ulice Černopolní

Na závěr ještě přihodím drobeček v podobě jedné z nejslavnějších českých architektonických památek. Do vily Tugendhat je nesmírně těžké se dostat. Ne, tím nemyslím průjezd přes rozkopané Brno, ale věčně zaplněný rezervační systém. Pokud by někdo ze čtenářů skutečně toužil vilu navštívit, doporučuji pohlídat si lístky tak rok dopředu. Nežertuji. Nicméně já se tam dostala dílem štěstěny. Kvůli covidu se uvolnila místa v prohlídkách. Nicméně byly okamžitě pryč. Procházka centrem a návštěva vily rovná se příjemný jednodenní výlet (pro ty, co neřídí). K samotné prohlídce mohu podotknout toto: nesnažte se dovnitř dostat bez lístku. Prostě vás vyhodí. Přečtěte si podmínky vstupu a dodržujte je. Jinak vás vyhodí. A neděste se, až strčíte nohu do laminovacího přístroje, který vám obalí botu plastikovým sáčkem. V tomto bodě mohu doporučit jakékoli jiné boty než sandály. Ono to ten sáček k botě totiž přitaví… Samotná prohlídka je úžasný zážitek, neboť vila Tugendhat je skutečně v dnešní době nepostavitelné architektonické veledílo s poutavou historií.

Takže využijte jakékoli prázdniny, nebo prostě utečte ze školy za kulturou!

Eliška Punčochářová