Filip Vrátný

Poslední týden v červnu na našem úžasném gymnáziu přinesl příjemnou pauzu od učení. Během této doby jsem se procházel chodbou ve čtvrtém patře školy. Když jsem míjel kabinet fyziky, přemýšlel jsem, zda paní Zakopalová aktualizovala svou nástěnku. K mému překvapení jsem zjistil, že některé plakáty byly dokonce aktuální, včetně plakátu ohledně Fyzikálního soustředění ve Zderazi, pořádaného Masarykovou univerzitou. Rozhodl jsem se plakát přečíst a následně jej i vyfotografovat, abych si ho mohl později podrobněji prohlédnout. 

Po několika dnech jsem při prohlížení galerie narazil na tuto fotografii. Téma vojenství mě zaujalo, a tak jsem se rozhodl přihlásit. Musím přiznat, že přihlašovací web vypadá trochu zastarale, ale nakonec jsem dokončil přihlášku. K mému překvapení jsem byl zapsán jako náhradník a v e-mailu nám bylo řečeno, že více informací ohledně účasti obdržíme ke konci prázdnin. 

Kolem 25. srpna, když jsem si užíval dovolenou v Albánii, mi přišel e-mail, že budu moci jet na soustředění. Byl jsem nadšený, ale zároveň jsem nevěděl, do čeho jsem se pustil. 

Celý pobyt se uskutečnil od 12. do 15. září v obci Zderaz, což je hodinu cesty od Pardubic. Na této cestě mě doprovázela Monča z 8. A8, která se již zúčastnila předchozích ročníků a tento byl pro ni třetím a zároveň posledním. 

Brzy ráno jsem nastoupil do vlaku v Zubří, kde mě Monča již očekávala. Během cesty mi vysvětlovala, o co na soustředění jde, a dokonce mi ukázala program, který byl dostupný na webových stránkách. Měl jsem se tedy na co těšit. 

Když jsme vystoupili z autobusu, připojili se k nám další účastníci soustředění a bylo jasné, že jsme všichni na stejné lodi. Po dvaceti minutách chůze jsme dorazili ke svému ubytování, kde jsme se přihlásili a obdrželi klíče od pokojů. 

V poledne jsme se sešli v jídelně, která sloužila také jako místo pro přednášky. Přivítali jsme se a dostali jsme informace o programu. Program zahrnoval fyzikální část, kterou připravili pedagogové z Masarykovy univerzity, a zábavnou část, kterou řídil tým nazývaný „DreamTeam“. 

Popisovat každý detail programu by bylo nemožné, ale pokusím se to shrnout. Každý den jsme měli dvě přednášky s tématem vojenství. Dokonce jsme měli možnost slyšet od docentů z Univerzity obrany, kteří měli bohaté znalosti v oblasti vojenství. Večerní program byl vždy překvapením, protože „DreamTeam“ pro nás připravil různé aktivity, jako například poznávání historie těžby uranu v Jáchymově, skládání komplikované armády, která zahrnovala lezení přes celý les za součástkami, a velkou finální hru, která začala kolem půl deváté večer a spočívala v pokusu zachránit svět před zkázou. Těžko to popsat slovy, tohle musíte zažít. Fyzika byla na soustředění tak trochu zakázaným slovem, a to k naší radosti. 

Na závěr bych chtěl poděkovat za úžasně strávený čas v nádherné krajině s úžasnými lidmi, kteří mi dali nový pohled na svět.