Abychom se mohli začít bavit o fenoménu letošního léta, kterému dal internet název Barbenheimer, musíme se vrátit o pár let zpět. Píše se rok 2020 a celý svět postihuje epidemie nám všem známého viru. Kina se zavírají, premiéry dávno ohlášených filmů odkládají a velká studia se snaží přijít na způsob, jak si i v této temné době udržet příjmy a diváky. A z toho důvodu začaly vznikat nám dnes již známé streamovací platformy.
Christopher Nolan pod záštitou Warner Bros. uvádí do kin dlouho chystaný velkofilm Tenet. Tomuto sci-fi kousku nebyla dopřána jednoduchá cesta na výslunní, ale i přes složitou situaci dopadl snímek v kinech solidně. V tento okamžik Christopher Nolan ani Warner Bros. nečekali, že by se v jejich 20letém symbiotickém vztahu mohlo něco pokazit.
Poté přišel začátek roku 2021 a Warneři oznámili, že od této chvíle se všechny nové počiny pod jejich záštitou objeví v den premiéry i na HBO max, jejich streamovací platformě. Rozhodnutí padlo jen v uzavřeném kruhu Warner Bros. a tvůrci s tímhle nebyli srozuměni. Díky internetu a pirátství se navíc všechny filmy dostaly na internet mnohdy v den premiéry, a tudíž bylo něco jako výdělek v kinech jen mlhavým snem. Je jasné, že někdo jako Nolan, libující si v konkrétních požadavcích na promítání svých filmů a Imax technologiích, to nemohl překousnout.
Když k tomu ještě přidáme fakt, že smlouvy v té době neříkaly nic o tom, že by tvůrci dostávali profit ze streamu, jen peníze utržené z promítání v kině, byl konec dlouhotrvající bromance mezi Warnery a Nolanem.
Uběhla jen malá chvilka a Christopher Nolan podepisuje smlouvu s Universal Studios. Ti mu slíbili, že rodící se Oppenheimer dostane zasloužený prostor v kinech a vše, co jeho režisér pro svá filmová dítka vyžaduje.
Rok 2022 přinesl zprávu o datu premiéry Oppenheimera, která byla ustanovena na nám již známé datum 21. 7. 2023. Netrvalo to dlouho a Warner Bros. se rozhodli oznámit svůj počin Barbie, s premiérou, moudří již vědí, 21. 7. 2023.
Tenkrát začaly vznikat teorie o tom, kterak se Warneři mstí Nolanovi za jeho odchod. O tom, jak se tyto dva filmy, odlišné jak bílá a černá, navzájem vyřadí z provozu a potopí. Jaký šok by ale přišel se zjištěním, že tomu tak vůbec nebude? Že jeden film neukradne úspěch druhému, ale naopak ušetří oběma studiím miliony za propagaci, navzájem se vyzdvihnou a vytvoří největší a nejúspěšnější crossover všech dob?
Dovolím si jen malou poznámku, a to, že Barbenheimer není první případ, kdy dva absolutně odlišné snímky vešly do kin v podobný termín. 15 let zpět jsme mohli vidět první díl muzikálu Mamma Mia! a, opět, Nolanova Temného rytíře. Ovšem nebylo zde nic jako DarkMamma nebo MiaKnight.
Myslím, že se mezi námi nachází jen hrstka lidí, kteří na internetu neviděli plakáty zobrazující Barbenheimer v plné své kráse, memes, nebo videomontáže z trailerů obou filmů. Ti, kdo se báli toho, že tvůrci obou filmů po sobě budou navzájem plivat a házet špínu, museli být více než zaskočeni realitou. Mohli jsme vidět Cilliana Murphyho, představitele J. R. Oppenheimera, kterak říká, že se nemůže dočkat premiéry Barbie, a naopak Margot Robbie, herečky známé blonďaté panenky, povídající o tom, jak se podívá na oba filmy v jeden den.
O úspěchu této nečekané spolupráce nám mohou nejlépe poreferovat čísla. Barbie je nejvýdělečnějším filmem Warner Bros. s částkou 1,38 miliardy dolarů celosvětově. Oppenheimer na druhou stranu je „jen“ třetím nejvýdělečnějším Nolanovým filmem se svými 853 miliony dolarů. Na prvním místě se pořád drží Temný rytíř povstal (1,08 miliardy dolarů) a na druhé pozici Temný rytíř (1,01 miliardy dolarů). Podle odhadů by ovšem nemuselo být nereálné Oppenheimerovo dosažení 1 miliardy dolarů.
Bylo by fér říct pár slov ke každému filmu. Obě díla jsou geniálním kinematografickým zážitkem, každé ovšem ve své osobité unikátní formě. Mezitím co Oppenheimer nabízí 3hodinový biografický snímek o muži, jenž vytvořil jednu z nejničivějších zbraní lidstva, Barbie satiricky řeší otázku ženství, mužství, vykresluje genderové stereotypy a to, že každý z nás má ve světě své místo a můžeme být tím, kým chceme.
Christopher Nolan opět ukázal, že hrát si se zvukem, světlem a kamerou je opravdu něco, co mu jde. Oppenheimer má dvě časové linie. Barevnou a černobílou. V té první vidíme subjektivní pohled na život tohoto fyzika, který nám předkládá strasti a radosti jeho života od studií na vysoké škole, přes účast na projektu Manhattan až prakticky do smrti. Druhá, černobílá, ukazuje následný soudní proces a shrnuje Oppenheimerovo působení v Los Alamos.
Kromě tohoto šikovného rozdělení, které vás nenechá se v poměrně komplikovaném příběhu ztratit, tu máme geniální hudbu a zvuk. Ludwig Göransson opět ukázal, že opravdu ví, co dělá. Orchestrální melodie, které provází celý film, vám nejednou způsobí mravenčení na zádech a pomohou vám spojovat si jednotlivé nitky příběhu. Nolan se nebojí hrát si i se samotným zvukem. Někdy i několik desítek sekund, dokonce i minuty trvající scény, ve kterých jde slyšet jen dech hlavního hrdiny nebo ani to ne, je něco, co se mi opravdu líbilo. Dá to prostor přemýšlet nad tím, co se to před vámi vlastně odehrává. Hlavně to perfektně vykresluje morální rozkol Oppenheimera přehrávajícího si následky svých činů.
Nemluvě o geniálních výkonech herců. Cillian Murphy opět ukázal, že ví, jak hrát tyto typy postav. Kromě Murphyho se ve filmu objevují jména jako Robert Downey Jr., Florence Pugh, Rami Malek a Matt Damon. A ani o nich se nedá říct, že by nějak zaostávali, co se výkonu týče.
Když po třech hodinách vyjdete z kina s příjemným pocitem na hrudi, tak vám asi dojde, že proto, abyste si dokázali užít veškeré aspekty tohoto veledíla, jej potřebujete vidět ještě minimálně jednou až dvakrát. Ale já tento čas nebudu litovat obětovat a film si užít znovu. I přes lehce vleklý střed filmu a tragicky napsané ženské postavy si za mě Oppenheimer zaslouží 9,5/10.
Barbie je naprosto jiný film než Oppenheimer. Je barevný, veselý a hraje si s tím, jak moc divák umí číst mezi řádky a chápat náznaky. Jak již bylo výše zmíněno, hraje si s pohledy na genderové stereotypy, na feminismus a patriarchát, ale ne v nějakém extra přehnaném smyslu.
Barbie je skvělá komedie s extrémně silnou první polovinou filmu. Ta druhá úplně nestíhala nastavené tempo, ale i tak se rozhodně nedá říct, že by byla špatná. Režisérka Greta Gerwig za sebou zatím nemá, kromě hrstky, nějaké extra trháky, ale věřím, že tohle je film, který jí otevřel cestu do vyššího filmového průmyslu.
Film má skvělý satirický humor, kdy si dělá stejnou měrou legraci z žen, mužů, korporátů, stereotypů a dalších faktorů objevující se v běžném životě. Každá věková kategorie si najde to, co ji pobaví.
Herecké výkony hlavních i vedlejších herců je také něco, u čeho stojí za to se pozastavit. Margot Robbie je perfektní Barbie, která do ztvárnění této panenky dala opravdu část sebe. A i když je její výkon obdivuhodný, ten, kdo mi opravdu vzal dech, byl Ryan Gosling v roli Kena. Nejenom, že nám naservíroval geniální hudební banger, také si dokáže ukrást každou scénu, ve které se byť jen mihne. Roli jednoduchého hejska, který se cítí méněcenně a chce vyniknout, zahrál více než excelentně a konečně ukázal, co v něm je.
I přes to, že úplně neholduji komediím, tak se mi tento snímek velmi líbil. Provázání jednoduchého humoru a hlubších dramatických scén zvládla Barbie výborně. Za mě je tento snímek více, než Kenough 9/10.
