Poezie

Poezie

Marika Londáková

Přestala jsem psát básně
Namlouvám si, že teď se mám krásně

 

Komáři si ze mě dělaj capri-sun
A ty teď sedíš doma sám

 

Přejídám se sladkým
Chci být, ale nevím s kým
A přemýšlím nad tím
A přemýšlím nad vším

 

Dominanci si dokazujeme sezením na předním sedadle v autě
A na zadním v buse
Nad takovýma blbostma přemýšlím v jednom kuse

 

Nemůžu spát
Mám se ptát?
Mám se bát?
Chci se ptát
A chci se bát
Chci něco
Něco skutečného
Chci se spálit o kopřivu
Mlátit do zdi, že není divu
Chtěla bych ječet
A klečet
Na rozbitých střepech

Myšlenky před spaním

Mej

Kapka vody, jež prodělala dlouhou cestu
Dokonale zbaví smyslu sluchu
Když osamělá duše nenajde nevěstu
Tváře nezůstanou v suchu

Pohled vzhůru, zrak topící se v temné tmě
Nahořklá pachuť v ústech svých
Noční můru, mnohý zná vždy není vidět vně
Používanou maskou bývá smích

Pocit zklamání známých tváří je v moci
Vina odpočinku nepřeje
A znenadání se jí daří i v noci
Čímž mizí poslední naděje

Tak to stačilo by, už bylo toho dosti
Krátký je na truchlení život
Jednati je třeba, než zbudou jenom kosti
Hledat řešení, také důvod


Když nedostane se k nám ono pochopení
Neradno ležet na svém loži
Pomoct nepřijde sama, při svědomím bdění
Nýbrž těm co úsilí vloží


Každý občas jde s hlavou směrem k zemi
Myšlenky řeší mnoho strastí
Je přirozené je mít, mezi námi všemi
Kdekdo však řeší jen ty vlastní


Přemítání zdali jsme zklamáním ostatním
Bez uvědomění toho
Že každý je zaměstnaný jen zlým snem svým
Kdo zklamal mě? Ne. Já koho…


Věc jež zabaví mysl, o níž každý tuší
Pro každou osobu je jinou
Činnost jež má smysl, časem naplní duši
Je rozloučení se zlou vinou

Vzdát se? Ne. Důvodu není přec
Přilepšit si chceš? Osud doposud není dán
Pokus se, jelikož nakonec
Koho oklameš, coby blud, jsi ty sám

Poezie

Ezra Molitor

outside on the sports ground 

boys are playing football 

with winter hats and shorts above knees 

they roll around in snow, run like crazy 

each time someone falls 

the frost bites at their skin, it burns  

so then they run faster 

to get warm again 

 

we´re talking second wave post world war literature 

for a moment I lose track of the game 

 because there´s a book that talks about a class just like ours  

where four boys get dragged out 

and killed 

for a silly drawing they made 

outside someone screams 

but I don´t turn my head 

I listen 

 

soon, the game ends with a draw 

the snow starts falling again 

it´s winter as I remember 

wet and cold and starving 

we are as I remember 

I hate to see us falling 

but it grows on me, eventually 

and maybe, next year, when we´re gone 

far away from this place 

I´ll like what I remember  

Poezie

Marika Londáková

Mám hrozně divný režim 

Většinu času jenom doma ležim 

A spím 

A když ne doma 

Tak vlastně všude kde smím 

Když nespím, tak sním 

O tom, jak se potkám s tebou s tou a s ním 

A pak se dozvím 

Že se potkáme až za dýl 

Ruce si dám v týl  

Krokodýl 

 

Mám ráda procházky 

I moje jídlo většinou tak trochu prochází 

Ale to neřeším 

A stejně se těším 

Na moment, kdy zbaštím  

Ten týden starý rohlík 

Ve volném čase si přišiju knoflík 

A zaliju kytky 

Všude po bytě se mi válí shnilé zbytky 

A taky jsem zjistila,  

Že mě baví vyvolávat mírné bitky 

Ale dělat to nebudu 

Nechci dostat přes hubu 

Pustím si radši uklidňující hudbu 

A prožiju si nudu 

Poezie

Ezra Molitor

Zašel jsem do lesa, 

vystavěl dům, 

skoro jsem zvítězil, 

kdos zvolal: stůj! 

Zdvih jsem zrak k obloze, 

zahvízdal v ráj, 

odpověď nepřišla,  

hlas se mi zdál.  

Proč měl jsem zastavit? 

Dějiště rozpaků, 

pomalu obracím 

svou tvář zpět k oblakům.  

Selhání přichází, 

cítím ho ve vzduchu, 

hmotní se, vidím ji, 

příšernou předtuchu.  

Teď hřmí mi nad hlavou, 

dům se mi kymácí, 

dům se mi rozpadá, 

vize má vytrácí! 

Vybíhám z lesů ven, 

sám stojí dům, 

vždyť já to skoro měl –  

ach ten hlas můj.  

Splétat v klíně copy

rozbřesk je na spadnutí 

noc natahuje se po laně 

přes krk ti přeběhly laně  

zanechávající stopy husí kůže 

ráno v jedné posteli 

probouzet se se slovy: 

kůže ti voní jako růže 

proč je s nocí spásly jelenice 

je čas vstát 

vše co máme 

to je vše co máme 

 

a ne 

i když nás láska nezachrání 

bude alespoň naší něžnou zkázou 

olaskanou syrovostí 

 

jen zavřeš oči 

a necháš se topit 

v lesknoucím se jezeře 

hlubokém jako oči 

co uhranuly poslední dech z plic 

 

jen zavřeš ústa 

a necháš trhat 

své prohnilé maso divoké vlky 

 

jen zatneš pěsti 

a necháš se přibít 

odevzdaně na trnitý kříž 

 

polibky ti strach z lásky 

rozpáře švy tvé kůže 

a ty sám 

budeš ten co drží jehlu v ruce 

 

touha  

nevědomost 

křehký tanec plamenů 

nakazí nás utrpením 

jehož se není potřeba zbavovat 

když můžeš 

splétat mu v klíně vlasy 

  

soumrak je na spadnutí 

den natahuje se po laně 

přes krk ti přeběhly laně 

zanechávající stopy husí kůže 

večer v jedné posteli 

usínat se slovy: 

ústa ti voní jako máta 

proč ji se dnem spásly jelenice 

je čas jít spát 

jen nebýt sám 

nebýt sám 

 

tak tiše 

nebo laně vyplašíš… 

 

 

Magdaléna Válková

Poezie Moniky Masaříkové a pana Němce

Byla jednou jedna Eliška, 

no a ta měla narozeniny, 

čekala ji ale důležité zkouška, 

a tentokrát to nebyly horniny, 

byl to totiž středověk, 

a to bylo příliš na její mladý věk. 

A jak to teď s ní dopadne? 

Doufejme jen, že z toho neodpadne… 

 

Ač narozeniny slavila, 

přípravu na test nepodcenila, 

lenní systém zvládla s noblesou, 

vikingové k lepší známce vynesou, 

Karel Veliký a křesťané? 

Jedničku z toho dostane. 

Není ovšem sama, 

Kdo v testu uspěl jako dáma.  

Zeměpis

Marika Londáková

Mám pětku ze zeměpisu
Sedím na zemi a píšu
Sedím na zemi a čumím do zdi
Doba oběhu se prý zpozdí
Lunární měsíc
Nemusí být zatmění
Jeho stín je těsně před Zemí
Zem
Hlína
Špína
Odpad
Jaký to všechno bude mít dopad?
Křivá čára
Křídlo komára
Linka
Mandelinka
Anelinka…
Dlouho jsem nemalovala
Já vím.
Poslední dobou zase radši spím
Já vím.
Chabá výmluva
Já vím.
Propiska opět píše
Já vím, zní to jako klišé
Sedím a čumím z okna
Sedím v lese
Sedím v poli
Napadli mě moli
Ale proč mám vědět kolik je hodin
na druhé polokouli
Když ani pořádně nevím
Kde bydlím

Poetry december

Next time we kiss

thirsty for concrete  
are we darling?  
creep around  
the warnings starling  
dumped the blue  
cold purple lips  
I’m begging you  
next time we kiss 
before you bite  
before you spit  
knowing damn well  
I’ll take the hit  
puke out what’s left  
of me you stole  
the hunger I keep  
will burn you whole 

My friend

Called me lil warm 
to cheer me up 
so I asked my fear 
if it could drop 
other said I´m perfect 
they want me to know 
while I measure quiet 
how far is this low? 
got asked  
how I´ve been doing 
and left her on read 
got asked 
is it better? 
like everybody said 
to sum it up 
syrup stains 
my haunted heart 
and bloodied hands 
constant pain that never ends 
I stay for me 
plus you my friends 

When the dreamer dies what happens to the dream?

It hunts for a new one 
under the cloak of steam 
heart beating fire 
dreamer slave to bliss 
dream consumes the body 
ash in its mouth, kiss 
goodnight sweet human 
you all turn out the same 
everyone who´s dreamt before 
aflame 
aflame 
aflame  

Ezra Molitor

V ten den jsme mlčeli oba

V ten den jsme mlčeli oba

bylo mi zvláštně  

když jsi přišel s tím svým snem  

o životě 

 

hlas se mi schoval za zuby 

a prosil 

ať nikdo neodhalí jeho skrýš 

 

byl jsi smutný že mlčím 

bude pršet opakoval jsi 

vždyť bude pršet 

a potom se vše opět probudí 

k životu 

bude pršet 

ale já přeci nestihla uklidit 

po poslední vichřici 

 

bylo mi zvláštně  

když jsi přišel 

s tím svým snem 

 

snad protože jsem doufala  

že v něj věřím 

nebo snad protože 

mrtví o životě nensní 

 

když se sen o smrtícím životě  

přikradl v podobě kapek 

byla jsem němá 

vlastně v ten den 

jsme mlčeli oba 

pochopil jsi 

že co se jednou v prach obrátí 

déšť nevzkřísí 

 

bylo ti zvláštně 

když se rozplynul 

tvůj sen o životě 

 

prší opakovala jsem 

prší 

ale kapky nedopadaly na zem 

Load More