Ze školy

21 10 2024

Chorvatsko 2024

Vendula Zemanová, TeX

Po 6 letech se turistický kurz vrátil k moři. Studenti třetího ročníku a 7. A8 začínali letošní školní rok více než příjemně. Ani se ve škole pořádně neohřáli a už v pátek prvního týdne – tedy 6. září se v odpoledních hodinách potkali na autobusovém nádraží v Rožnově. Proběhlo loučení, nalodění do autobusu a mohlo se vyjet směrem na jih za teplem.
Po příjezdu do Campu Soline v městečku Biograd na Moru jsme měli celý den volno a mohli jsme si užívat pohody na pláži a teplého moře. Po zkoušce našich plaveckých schopností nám byly předány klíče k ubytování a večer na nástupu jsme se všichni sešli a ohodnotili uplynulý den.
Následující tři dny rozřazená družstva plnila aktivity podle programu. Výlety na koloběžkách, brázdění moře na loďkách, základy zdravovědy, šifry, beach volejbal a vodní sporty, to byly činnosti, které nás intenzivně zaměstnávaly. Krásné počasí nás těšilo až do úterního rána, kdy přišel vydatný déšť. Středa se nesla v duchu klidnějšího režimu, dopoledne jsme dodělávali aktivity, které nám utekly z důvodu úterní průtrže mračen a odpoledne se neslo v duchu dobrovolných aktivit a odpočinku.
Ve čtvrtek jsem si mohli program vybrat sami. Nejpopulárnější byl samozřejmě relax na pláži a ostatní fyzicky náročnější aktivity měly o něco menší účast.
Nekteří z nás si nenechali ujít možnost poznávat Chorvatsko z paluby lodi a vydali se na výpravu za delfíny nebo objevit krásy nedalekého národního parku.
Samozřejmě nemohl chybět kulturní večer, kdy náš chápavý učitelský dozor posunul dodržovanou večerku. Všichni jsme se oblékli, abychom škole neudělali ostudu a vydali se do ruchu večerního města za dobrým jídlem a hudbou.
V pátek, přestože nám počasí příliš nepřálo, se konala velká soutěž družstev. Porovnali jsme, který z týmů během týdne aktivity nejlépe natrénoval.
Přišel poslední večer, kdy nemohlo chybět vyhlášení umístění v celodenním klání týmů.
V sobotu dopoledne jsme museli opustit naše chatičky, ale před námi byl ještě celý den strávený u moře. Někteří čas využili, aby dohnali opáleni, zahráli si oblíbený volejbal, nakoupili suvenýry. Ti největší sportovci se na závěr zúčastnili dvojboje v běhu a plavání.
V podvečer jsme nasedli do autobusu a vyrazili na cestu zpět do Česka. Nezastavily nás ani vydatné deště a díky skvělým řidičům jsme i přes silný déšť, který nás doprovázel většinu cesty, dorazili v neděli dopoledne v pořádku zpět na nádraží.

31 1 2024

Závěrečné taneční

Martin Vrána Ze školy

Jakub Pavlica, Marek Křesťan

Koncem minulého měsíce dne 28. 11. jsme dotančili ke konci tanečního kurzu. Celkově jsme se zúčastnili 10 lekcí, které byly od půlky září do začátku zimy každé úterý. Začínali jsme základními tanci, ke kterým jsme posléze přidávali více tanečních kroků. Celkově jsme se naučili 10 tanců, např. waltz, valčík, polka atd. Závěrečná kolona byla rozdělena na dva termíny. 1. termín měly školy: Gymnázium R. p. R. (2.B, 2.A), Střední škola informatiky, elektrotechniky a řemesel Rožnov pod Radhoštěm, Střední škola zemědělská a přírodovědná. 2. termín náležel Gymnáziu R. p. R. (6.A8), Střední průmyslové škole stavební Valašské Meziříčí.

A jak tedy proběhl večer plný tance a veselí ? Na taneční jsme dorazili v plánovaný čas 17:00 a hodinu jsme si připravovali průběh celého večera. Znova jsme si zopakovali všechny tance, vyzkoušeli si nástup a naposled zkušebně zatančili polonézu. Už se ale začala blížit 18. hodina, a tak jsme už šli pomalu přivítat rodiče a usadit je ke stolu. Jak byli všichni na místě, zašli jsme do zákulisí, kde jsme se seřadili, a za doprovodu živé hudby jsme vyrazili na parket.

Večer byl rozdělen na tři části. V první části jsme zatančili polonézu, poté předvedli základní tance jako např. waltz a valčík a nakonec paní lektorka přivítala rodiče. Dále následovala krátká přestávka. Po přestávce jsme zase nastoupili a tentokrát šly partnerky po tanci představit taneční partnery svým rodičům a následně tančil partner s matkou své taneční partnerky a ona se svým otcem. Po dotančení tohoto tance byla další přestávka a po přestávce naopak partner představil svou taneční partnerku a následoval další tanec rodičů s tanečním párem.

A následoval samotný hřeb večera a také taneční soutěž, ze které prvních 6 párů postupovalo do krajské soutěže v tanci. Taneční páry nastoupily, taneční partneři poklekli a partnerky je pasovaly na gentlemany. Poté partneři poděkovali partnerkám a taneční pár si navzájem předal dárky. Partner dal partnerce kytičku a partnerka mu na oplátku připnula kotilion na klopu saka. Následoval závěrečný tanec a volná zábava. Nakonec se taneční partneři rozloučili s rodiči a závěrečná taneční kolona končila kolem 22:00. Tímto článkem bychom chtěli srdečně poděkovat Tanečnímu studiu Linie a všem lektorům, zejména poté paní Heleně Jarešové a učitelům, kteří se na nás přišli podívat, a to panu Janíčkovi a paní Petersové. Taneční pro nás byly velmi dobrou zkušeností a určitě vřele doporučujeme všem, které teprve taneční čekají. Nebojte se a jděte do toho.

8 12 2023

Sebeobrana

Martin Vrána Ze školy

Anna Lenomarová

Ve dvou zářijových týdnech 11. 9. – 22. 9. měli žáci naší školy možnost lekce základní sebeobrany. Každá třída měla možnost dvou lekcí, při kterých se žáci naučili kapičku teorie, ale hlavně základní prvky sebeobrany, které jim mohou pomoci při útoku jakéhokoliv agresora.

Tyto lekce se týkaly žáků ze třídy 3. A8 až po třídy 7. A8, 3. A a 3. B. V první lekci měli žáci možnost se seznámit se třemi lektory z Valašského Meziříčí. Pánové David Hladil, Martin Hnilica a ,,Lazi“, celým jménem Lazaros Vasiliadis, je hned ze začátku seznámili s průběhem lekcí a také se základními informacemi o sobě. Poté žáci vyslechli menší výklad o obezřetnosti, možném nebezpečí, jak poznat agresora, jak se zachovat, co dělat a jak útoku zabránit. Někteří žáci také vyslechli pár příběhů, ve kterých byly uplatněny schopnosti, které se budou učit.

Žáky čekala také praktická část. Jako první je lektoři naučili, jak pouze verbálně zabránit útoku. Případně, jak si říct o pomoct či jak pomoct ostatním. Upravili postoje tak, aby člověk vypadal silně, aby si na něj případný agresor nedovolil. Poté přišly neverbální prvky. Lektoři učili žáky, jak zastavit agresora použitím ,,mečové ruky“, prvku z aikida. Žáci si vyzkoušeli i přelomit ruce navzájem, přičemž zjistili účinnost tohoto prvku. Studenti na sebe zkoušeli simulovat útoky a bránit se proti nim. Další techniku, kterou si studenti vyzkoušeli, byla lehčí paralyzace útočníka speciálním výkopem (nakopat do rozkroku). Toto cvičení bylo procvičeno žák proti žakovi, avšak ten, který měl být paralyzován, měl ochranný štít. Studenti si toto mohli vyzkoušet i na samotných lektorech. Studenti byli také učeni, jak agresora udeřit do hlavy. Při procvičování jeden žák držel na rameni medicinbal a druhý do něj bouchal rukou. Sice mnoho žáků nevědělo, jak udeřit správně, tedy je po této aktivitě bolelo zápěstí, ale byla to jedna z nejoblíbenějších aktivit. Po lekci měli žáci možnost poptat se lektorů na otázky jakéhokoliv směru.

Z mého pohledu byla tato celá akce velice úspěšná. Mě samotnou to toho spoustu naučilo. Za třídu 4. A8 mohu říct, že to většinu bavilo a ta samá většina si také stojí za názorem, že to bylo užitečné a mohou to využít. Ptala jsem se také pár lidí z jiných tříd a shodli se, že to bylo velice užitečné. Cituji: ,,Bylo mi to k něčemu? Asi možná? Vím, co dělat, vím, jak se chovat a jak případně pomoct ostatním.“ žákyně 2. A. Samozřejmě se našly i negativní ohlasy. Někteří se ze začátku báli lektorů a nelíbil se jim jejich chladný přístup. Jiným toto zase sedělo k významu celé akce. Po vyprchání prvního dojmu všichni zjistili, že jsou lektoři doopravdy v pohodě a budou je schopni něco přiučit. Povětšinou se také tázaní shodli na faktu, že lektoři předali to, co měli, a pobavili publikum. Cituji: ,,Lektoři byli zkušení a rozhodně věděli, o čem mluví a co nám chtějí předat.“ žákyně 1. A. Za mě bych tuto akci zhodnotila kladně a úspěšně, lektoři byli milí a nápomocni se špetkou sarkasmu, ale seriózní přístupem. A souhlasím, doopravdy vypadali, že mě zavřou do sklepa, ale přežili to všichni.

8 12 2023

Premiér

Martin Vrána Ze školy

Zuzana Podešvová

Poslední říjnový týden nebyl pro naše gymnázium obyčejným. V pondělí se někteří studenti setkali s panem premiérem Petrem Fialou. Jednalo se o schůzku zařízenou panem ředitelem a pozváni byli studenti se zájmem o společenské vědy, historii, geopolitiku či mediální gramotnost. Setkání se odehrálo v prostorách firmy Onsemi. Pan premiér si na nás ve svém zaneprázdněném harmonogramu našel 45 minut času, během kterých se věnoval otázkám mladých gymnazistů. Studenti si na pana premiéra nachystali téměř čtyřicet otázek týkajících se politologie, Evropské unie, Česka, systému školství, ale taky životní cesty tohoto významného politologa a profesora. Pan Fiala si jednotlivé otázky losoval, a přestože se, limitován časem, dostal pouze ke čtyřem z nich, studentské obecenstvo rozhodně nezklamal. Jakožto bývalý univerzitní profesor, každou otázku zodpověděl velmi pečlivě a srozumitelně, a tak jsme se dozvěděli o jeho studentské i kariérní cestě, o jeho pohledu na český i zahraniční školský systém, či o politologii jako o vědě. Nechybělo ani povídání o českém národním sebevědomí s lehce filosofickým nádechem a třešničkou na dortu byly motivační životní rady pro nás studenty. V hlavě mi nejvíce utkvěla myšlenka, že bychom si měli jít za svým snem a věnovat se tomu, co nás naplňuje, ať se děje cokoliv. Za příjemné setkání a bohatých 45 minut bych panu premiérovi, firmě Onsemi i panu řediteli chtěla moc poděkovat. Věřím, že toto setkání přineslo nám, budoucím vysokoškolákům, inspiraci a motivaci k dalšímu studiu. Ostatně, co víc si od krátké třičtvrtěhodiny povídání s intelektuálem přát?

8 12 2023

Viaje a españa

Martin Vrána Ze školy

Zuzana Štěpánková

V pozdních hodinách soboty 7. 10., kdy většina lidí ulehá ke spánku, se naše odhodlaná skupina studentů v čele s paní Střílkovou vydávala na dlouhou cestu až do slunného Španělska. Po projetí Slovenska jsme se konečně dostali na letiště ve Vídni, odkud jsme již mohli letět do samotného srdce Španělska, Madridu. Tam jsme měli jedinečnou příležitost prohlédnout si obrazy od slavného malíře Franciska Goyi v národním muzeu Prado. Po menším pikniku v poměrně náročných teplotních podmínkách jsme se konečně vydali do našeho finálního cíle, Salamanky.

V Salamance nás s otevřenou náručí přivítaly španělské maminky, u kterých jsme byli po zbytek týdne ubytovaní. Po celou délku pobytu jsme měli možnost sami prozkoumávat památky a krásy tohoto úžasného města. Nechyběly ovšem ani komentované prohlídky s průvodcem Javiérem.

Hlavním cílem tohoto pobytu bylo ovšem více se přiblížit životu Španělů a zdokonalit se v naší španělštině, a proto jsme všichni aktivně navštěvovali hodiny na univerzitě Salamanky. Také díky velkému množství volného času jsme se mohli místnímu životu přiblížit naplno.

V úterý jsme byli všichni oficiálně přivítáni na radnici Salamanky, odkud jsme si mohli prohlédnout náměstí z naprosto nového úhlu a zamávat si z balkónu, odkud mávají králové Španělska.

V Salamance jsme ale nezůstali celý týden. Ve čtvrtek 12. 10., národní den Španělska, se naše drobná skupinka vydala do Segovie, kde se nachází jeden z nejlépe dochovaných antických akvaduktů a také poslední gotická katedrála ve Španělsku. Náš den ovšem v Segovii neskončil a my se přesunuli do nedalekého města Ávily, kde jsme mohli vidět prst svaté Terezie.

Po dlouhém týdnu plného památek a zážitků nás čekala cesta domů. Náš odjezd byl už v 5 hodin ráno, ale ne všichni ho stihli, a tak se náš odjezd trochu protáhl. Také nesmíme zapomenout zmínit dojemné loučení lehce opilých obyvatel Salamanky. Domů jsme se nakonec vrátili všichni, a dokonce bez úrazů.

Ráda bych tímto chtěla za všechny poděkovat našemu skvělému učitelskému doprovodu – paní Střílkové a paní Turzové, našim řidičům, učitelům z univerzity a samozřejmě i průvodci Javiérovi a všem, kdo tuto cestu absolvovali.

8 12 2023

Střední škola mění hranice

Martin Vrána Ze školy

Radka Slováková

V říjnu letošního roku se Gymnázium v Rožnově pod Radhoštěm stalo arénou jedinečného setkání, které se stalo symbolem překračování hranic a sloužilo jako most mezi dvěma středoevropskými státy. Díky štědré podpoře Mezinárodního Visegrádského fondu deset českých studentů hostilo své polské vrstevníky z lycea ve Sremu, což je partnerské město Rožnova. Co se za těmito slovy skrývá, byl týden plný dobrodružství, kultury a nových přátelství.

Hlavním cílem tohoto projektu bylo představit historii a kulturu našeho regionu polským studentům, procvičit anglický jazyk, objevit nová místa a také prohloubit porozumění a vytvořit trvalé vztahy mezi studenty obou zemí. Začátek jejich dobrodružství přinesla procházka Rožnovskými pivními lázněmi, kde se polští hosté mohli ponořit do místních tradic a zvyků. Následovala návštěva gymnázia, kde studenti z Polska měli možnost nahlédnout do českého školního systému a podělit se o své vlastní zkušenosti.

Středeční den byl vyhrazen pro nezapomenutelný výlet do Beskyd, který byl plný dobrodružství a objevování krás této části České republiky. Studenti se vydali na Pustevny, kde obdivovali nádherné výhledy na okolní hory a beskydskou přírodu. Poté zamířili ke kapli svatých Cyrila a Metoděje, která skrývá historický význam a krásné umělecké detaily. Nakonec se vydali na Stezku Valašku, která nabízí úžasné výhledy na okolí. Den zakončila exkurze v Uniparu, kde si každý ozdobil svíčku na památku.

Čtvrteční den byl věnován návštěvě historického města Olomouc, kde studenti prozkoumali kulturní poklady města a polské stopy v něm během komentované prohlídky. Tato zkušenost byla nejenom výukou historie, ale také pohlcujícím pohledem na bohatství středoevropské kultury.

V pátek proběhlo slavnostní setkání na městské radnici, kde se studenti setkali s panem starostou Janem Kučerou, který jim popřál šťastný návrat. Na závěr setkání byl pátek věnován tradičnímu všesvatskému jarmarku. Poslední společný oběd se stal chvílí loučení, kdy se studenti připravili na návrat do svých domovských zemí s kufříky plnými vzpomínek.

Tato výměnná zkušenost nejenom rozšířila obzory studentů, ale také zdůraznila význam spolupráce a porozumění mezi národy. Díky Mezinárodnímu Visegrádskému fondu se tento nezapomenutelný týden stal skutečností a otevřel dveře pro další podobné projekty.

Byl to skvělý týden plný zkušeností a už se těšíme na naši listopadovou vyjížďku do Sremu, která nám přinese další nezapomenutelné chvíle a nová přátelství a kde budeme poznávat region našich sousedů. Pro více informací o tomto projektu a dalších aktivitách gymnázia Rožnov pod Radhoštěm, navštivte naše webové stránky a sociální sítě.

30 6 2023

Belgie

Martin Vrána Ze školy

V rámci vstřícné nabídky Krajského parlamentu dětí a mládeže Zlínského kraje se na konci března pár vybraným studentům povedlo podívat na krásy Belgie. Při večeru 26. 3. se 36 žáků a 4 vedoucí z končin celého kraje připravili vyrazit na cestu, jak nám bylo řečeno, “luxusním“ autobusem. Cesta se naštěstí obešla bez větších komplikací a za přibližně 10 hodin jsme dorazili do studentského města Lovaně. I přes zprvu nepřející počasí se započalo procházkou přes různé univerzitní kampusy končící přestávkou na oběd a převozem autobusem do centra Antverp. Tam nás přepadl vítr tak chladný, že lednice se rázem stala radiátorem a led se z chladu začal třást. I přes horší podmínky jsme pokračovali cestou přes nádherné historické památky města. Po 1 hodině prohlížení nejúžasnějších divů, které mohlo město nabídnout, se naše expedice konečně dostala do hotelu. Do konce toho dne nám bylo dáno volno, kterého se určitě pár lidí nebálo ve velkém využít.

Další den nezačal o nic poklidněji než ten předchozí. Po rychlé snídani okolo osmé jsme jako na koni vyrazili za hřebem celé cesty, a to výpravou do Evropského parlamentu v Bruselu. Po průchodu kontrolou letištního rázu nebyla u nikoho naštěstí nalezena zbraň (ta byla úspěšně pronesena zadem), a tak jsme dostali tu čest setkat se s českou europoslankyní Markétou Gregorovou. Ta se nebála otevřeně bavit jak o svém řemesle, tak i o životě a toho studenti hodlali využít. I když mnozí jistě chtěli v interview pokračovat, bohužel paní Gregorová musela ještě něco zařizovat, a to znamenal posun naší cesty. Další zastávku tvořilo parlamentárium. Toto pozoruhodné místo vyobrazovalo historický původ a rozkvět Evropské unie.

Aniž bychom to mohli vstřebat, dalšího rána jsme se vypravili do Brugg, také zvané Benátky severu. Toto nádherné město nabídlo nejrůznější památky od katedrál až po údajnou Ježíšovu krev. Avšak nejzastoupenější atrakcí města byly čokoládovny rozesety na vašem každém druhém kroku a všudypřítomná vůně vaflí. Po chvíli obdivu tohoto doslova sladkého města bylo načase vyplout k dalšímu stanovisku, přesněji k Severnímu moři. Zde se pár lidí rozhodlo po hlavě do něho skočit. Člověk jen mohl přemýšlet, zda se jedná o akt statečnosti, nebo první náznaky bláznovství. Se zadostiučiněním a pískem v botách se vyjelo zpátky do Antverp, kde jsme měli strávit poslední večer, což vedlo k posunutí večerky a nějaké té zábavě ve městě.

Poslední den se vstávalo nejpozději a vyjelo se v 11 hodin zpátky do Česka. Během cesty jsme navštívili belgické trojmezí. Po dalším zdlouhavém úseku v autobuse byla na řadě zastávka v německém Frankfurtu. Toto město nabídlo krásná panoramata na řeku a megalomanské stavby. Celé město budilo krásný dojem, avšak času se poručit nedá a i my jsme se museli jednou vrátit domů, a tak 31. 3. v nekřesťanských 6:00 došlo k příjezdu zpátky do Zlínského kraje.

I když volného času nebylo tolik, jistě si to všichni užili a při troše štěstí si to rádi příští rok zopakují. Za skupinu výletníků,

Štěpán Adámek

30 6 2023

Londýn 2023

Martin Vrána Ze školy

V neděli 16. 4. ráno se celá čtyřicetičlenná sestava sešla před budovou naší školy, abychom konečně mohli vyrazit na dlouho plánovaný trip do Londýna. Plní očekávání jsme přejeli přes naši zemi, poté přes Německo, Nizozemí, Belgii a konečně jsme dorazili do francouzského přístavu Calais, kde následovaly kontroly pasů. Když jsme měli vše konečně za sebou, mohli jsme vyplout trajektem přes slavný kanál La Manche směr Spojené království.

Hned po připlutí jsme vyjeli směrem do naší cílové destinace, a to do Londýna. I přesto, že spousta z nás spala možná tak hodinu, hned po příjezdu jsme se vydali londýnským metrem od O2 arény ke Green Parku a vydali se vzhůru za poznáváním města Londýn. První den v Londýně jsme věnovali západní části Londýna a první místo, které jsme viděli, byl samozřejmě Buckinghamský palác. Měli jsme štěstí, protože právě v ulici Constitution Hill probíhalo cvičení na očekávanou korunovaci s královskými koňmi. Pokračovali jsme dále na Westminsterské opatství, k budově britského parlamentu, Big Benu a skončili jsme na Trafalgarském náměstí. Tam jsme měli na zhruba hodinu a půl rozchod, abychom se mohli naobědvat, a pokračovali jsme dál směr Londýnské oko. Z neuvěřitelné výšky 135 metrů byly výhledy na město ještě úchvatnější, než jsme si mohli myslet. Dále jsme pokračovali do oblíbené části Londýna – Chinatown, kudy jsme se taky dostali k moderní památce Piccadilly Circus. Den už pomalu končil a my jsme dorazili na místo srazu, odkud si nás vyzvedly hostitelské rodiny, u kterých jsme po čas pobytu bydleli.

Třetí den výletu jsme strávili především v proslulých Warner Bros studiích, kde jsme měli tu možnost vidět nádherně provedená studia, například s možností letět na koštěti díky technologii green screen. V odpoledních hodinách jsme zamířili do univerzitního města Oxford. Tam jsme si prošli okouzlující oxfordské ulice a následně část naší skupiny odešla na prohlídku jedné z největších univerzitních kolejí nazývané Christ Church. Den byl u konce a my opět odcestovali k hostitelským rodinám.

Čtvrtý den našeho výletu jsme opět strávili v Londýně, ale v jeho východní části. Dlouhá cesta metrem nebyla zrovna v našem počtu nejpříjemnější, ale určitě stála za to, co jsme ten den viděli. Jako první jsme se zastavili u Katedrály svatého Pavla a poté jsme se pěšky přemístili k významnému Tower of London. Tam jsme měli dvě hodiny na to projít si areál pevnosti. Po prohlídce jsme nasedli na loď přes řeku Temži a dostali jsme se až na zastávku Greenwich. Cestou na vrchol Greenwich parku jsme viděli krásnou Greenwichskou univerzitu. Z vrcholu, ze kterého byly úchvatné výhledy na Londýn, jsme pěšky došli k O2 aréně, kde na nás už čekal náš autobus. Měli jsme poslední hodinu na to koupit si jídlo a pití na cestu a užít si poslední chvíle v Londýně. Unavení a se skvělými vzpomínkami jsme nasedli do autobusu a s dlouhou cestou před sebou jsme směřovali domů.

Cesta byla náročná a místo plánovaného příjezdu v 17.00 jsme dorazili do Rožnova okolo půl jedenácté v noci. Vůbec to ale neovlivnilo naše dojmy z výletu a živí, zdraví a se spoustou vzpomínek jsme se vrátili domů. Moc děkujeme celému pedagogickému dozoru a našim řidičům, kteří nás bezpečně dostali do Londýna a zpět.

Kamila Porubová

30 6 2023

Osvětim

Martin Vrána Ze školy

Komu by se chtělo v pátek vstávat před čtvrtou hodinou a pak jet do Polska, aby se podíval na největší hřbitov na světě. Byli to třeťáci a 3 studenti z 5. A8. Všichni jsme se sešli na autobusovém nádraží ještě za tmy a úderem páté hodiny vyjeli směr Osvětim. Většina z nás se potřebovala ještě po cestě dospat, ale již od začátku této výpravy nás náš průvodce připravoval na všechna úskalí, která nás můžou potkat. Dostali jsme také krátký přehled toho, co se v Osvětimi smí a co ne.

V autobuse byla dobrá nálada, a tak cesta utekla rychle a my jsme se ani nenadáli a byli jsme na místě. Hned po příjezdu jsme prošli kontrolou a všichni jsme si vzali sluchátka, abychom dobře slyšeli našeho průvodce muzeem. Byl to Polák, ale uměl trochu česky, bylo mu rozumět dobře, ačkoliv jsme si každé čtvrté slovo museli domyslet. Prohlídka začala velmi mírumilovně povídáním o historii tohoto místa, ale ihned poté, co jsme vešli do první budovy, nás přešel úsměv – viděli jsme obrovskou hromadu pravých lidských vlasů, které holili dozorci vězňům a následně z nich dělali koberce a další textilie. V dalších domech to nebylo o moc lepší, v následujícím jsme našli několik tun zabavených bot a také nádobí.

Z tohoto začalo být mnohým špatně, ale naštěstí následovalo „jen“ povídání o plynových komorách a cyklonu B, který se používal k otrávení vězňů. Ke konci celé prohlídky jsme viděli ještě krematorium a pár šibenic, také jsme se mohli podívat na to, jak se tam žilo a spalo.

Tímto skončila první část prohlídky. Přesunuli jsme se do Březinky, a uviděli jsme obrovskou bránu, kterou když někdo prošel, tak už se zpět živ nedostal. Březinka je úplná rovina, která byla v minulosti poseta domky a plynovými komorami pro vězně. V současnosti stojí jen asi 20 budov, protože se Němci na konci války snažili tyto tábory zničit. Prohlídli jsme si ubytování vězňů, které bylo velmi strohé – trojpatrová palanda, na každé spalo asi 25 zajatců nebo zajatkyň. Hned po příjezdu jste buď byli posláni na rychlou smrt cyklonem B, nebo jste byli mučeni k smrti. Nikdo nepřežil déle než půl roku. Hlavně kvůli hladomoru a nemocem.

Byl to velmi silný zážitek, který už asi nikdo nechce zažít znova. Nikdo se z toho naštěstí nezhroutil, a proto jsme mohli znovu nasednout do autobusu a odjet do Krakova. Cesta tam trvala asi hodinu, a hned po příjezdu jsme uviděli krásný hrad Wawel, který je dominantou tohoto města. Když jsme se přestali kochat krásným výhledem na město, vyrazili jsme na prohlídku těch nejdůležitějších míst. Nejdříve jsme zamířili na samotný hrad, poté do katedrály. Ta byla velmi zajímavá, protože se v ní promítly snad všechny stavební styly středověku a části novověku – stavěla se velmi dlouhou dobu, a mezitím se vystřídalo i spoustu králů, a každý z nich měl jinou představu, jak by měla katedrála vypadat. A z toho vznikl tento slepenec gotiky, románského a barokního slohu.

Asi 15 minut pěšky odtud bylo centrum, na kterém se zrovna konaly velikonoční trhy. Všude bylo spoustu turistů (a také holubů). K mému údivu byl všude pořádek a čisto i přes tento obrovský počet lidí.

Následoval volný čas, rozprchli jsme se všude po centru a já a dva nejmenovaní žáci z 5. A8 se vydali do čokoládovny Pijalnia Czekolady E.Wedel, kde jsme si dali asi nejlepší horkou čokoládu v našem životě a můžeme toto místo vřele doporučit všem návštěvníkům Krakova. Když už se blížila doba odjezdu, posvačili jsme jako správní Češi řízky a vydali se zpět k autobusu na okraj města.

Cesta zpět šla ze začátku velmi pomalu, jelikož jsme se v pátek k večeru snažili vymotat z druhého největšího polského města. Ale jakmile jsme se dostali na dálnici, cesta začala ubíhat rychle a zanedlouho jsme už byli na českých hranicích. Naše poslední zastávka byla okolo deváté hodiny večerní v Klimkovicích na benzince, kde jsme se občerstvili a odpočinuli ztvrdlým nohám.

Z Klimkovic do Rožnova to trvá kolem hodiny a půl, to znamená, že jsme zpět na nádraží byli kolem půl desáté, a tam naše výprava oficiálně skončila.

Celkově tuto exkurzi hodnotím velmi kladně, něco jsme se dozvěděli a také poznali nově město, ve kterém většina z nás byla poprvé.

Vojtěch Prstek

5 5 2023

Spisovatelka z našeho gymnázia

Vendula Zemanová Ze školy

9. ledna se na naši školu po letech vrátila paní Nikola Valová. V knihovně se shromáždilo pár studentů, aby se zúčastnili besedy s paní spisovatelkou.

Všemu předcházely menší organizační změny, když první domluvený termín pro setkání nevyšel. Drobné nepochopení se způsobilo čtyřiceti pěti minutové čekání, které však nikomu nevadilo. Alespoň jsme poznali nové lidi s podobnými zájmy.

Druhý termín už byl úspěšnější. Paní spisovatelka dorazila s nadšením si s námi povídat. Možná čekala trochu více slov z naší strany. Obecenstvu zkrátka rozmluvit se nějakou chvíli trvalo.

Paní Valová určitě nemá nudný život. Už od začátku nás zahrnovala svými zkušenostmi. Studovala žurnalistiku v Olomouci. Tou se také nějakou dobu živila psaním do magazínů nebo v České televizi jako reportérka. Zajímavá je i její cesta k tvůrčímu psaní. Absolvovala kurz v Austrálii, kde se speciálně věnovala žánru povídek.

Beseda byla opravdu upřímná. Nešlo o pouhé povídání o krásách psaní a žurnalistiky. Dozvěděli jsme se, jak může být ve skutečnosti taková práce náročná, jaké jsou nároky na reportéra nebo jak dlouhá cesta vede k vydání vlastní knihy. Myslíte si, že jednoduše pošlete svůj rukopis? Dost možná Vám tento způsob nevyjde, možná budete muset svoji práci upravit, rovnou přepsat nebo si pomoct sami prostřednictvím samonákladu. Spisovatelstvím si pravděpodobně ani nevyděláte žádný balík. Za rukopis od nakladatele získáte jen malou finanční odměnu a útěchou zůstane jen dobrý pocit a kniha v ruce.

V ČR navíc chybí podpora mladých začínajících spisovatelů. Opět zde zasáhla inflace. Nakladatelé musí ve svých plánech škrtat a experimentovat by se jim nemuselo vyplatit.

Paní Valová je mimo jiné i herečkou, proto se její vyprávění stočilo i k rozepsaným scénářům. Prozradila nám, že jejím snem je svůj film zrealizovat a sama si v něm zahrát. Její práce by se teď měla točit kolem pohádek.

Vendula Zemanová