Eliška Punčochářová

Asi nikomu neunikly překvapivé zprávy z osmého září, nejprve o zhoršujícím se zdraví nejdéle vládnoucí panovnice moderních dějin a toho večera i o její smrti v sídle ve skotském Balmoralu. Vzhledem k těmto událostem si myslím, že je na místě si trochu zrekapitulovat život významné osobnosti, nejen dějin Spojeného království, ale i celého světa, i v našem školním časopise.

Málokdo na světě si pamatuje vládu jiného britského panovníka, proto málo lidí ví, co předcházelo korunovaci Alžběty II. Když se narodila, byla v pořadí třetí následnicí na trůn, ale její možnost na něj vážně usednout byly malé. Králem se měl totiž stát její strýc Eduard VIII. en se jím pár let na to opravdu stal, ale poté, co mu vláda opakovaně zakazovala vzít si rozvedenou Wallis Warfieldovou, se rozhodl abdikovat ze svého postu. Tímto způsobem se moc nad celým Spojeným královstvím a všemi britskými provinciemi dostala do rukou jejímu otci, Jiřímu IV., což z ní udělalo jeho následnici. S osobním učitelem musela dohánět dějiny království, práva, nebo vše, co se týče ústavy. O náboženství ji jako budoucí hlavu církve učil arcibiskup.

V období druhé světové války měla původně ona i sestra Margaret odjet do bezpečnějších částí světa, královská rodina se ale rozhodla, že zůstanou na ostrovech. To budoucí královna využila a připojila se do Ženského pozemního pomocného sboru, kde řídila a udržovala vojenská nákladní vozidla a dosáhla funkce mladší velitelky. Po konci války oznámila zásnuby s princem Filipem. Tento velký životní krok se neobešel bez kontroverzí. Princ byl pro obyvatele Británie prakticky cizinec, nehledě na to, že byl finančně nezajištěný a v jeho rodině byly blízké vztahy s německými nacisty. Přesto se 20. listopadu 1947 konala velkolepá svatba, která byla vnímána jako znamení lepších časů.

V roce 1952 společně se svým manželem cestovala po britských provinciích.  Tam se dozvěděli o smrti jejího otce a než se s tím Alžběta dokázala srovnat, už byla v roli nové mladé a hlavně nezkušené královny. V sedmadvaceti byla korunována. Ceremoniálu přihlíželo v televizi více než dvacet miliónů lidí a asi dvanáct miliónů poslouchaly vše přes rádio.

Poté následovalo dlouhých 70 let vlády asi jedné z nejznámějších panovnic. Její práce nezahrnovala pouze zahraniční cesty, kterých za svůj život absolvovala téměř tři sta a podívala se do sta zemí světa. Každý den, s výjimkou Štědrého dne a Velikonoční neděle, dostávala červenou skříňku s denními novinami ohledně dění ve státě i ve světě. Musela mít neustálý přehled o dění v parlamentu a o schvalování nových zákonů. Za Alžběty II. e vystřídalo celkově 15 britských premiérů, 14 amerických prezidentů a 7 papežů. Délkou vlády jí za celou historii překonává jedině francouzský král Ludvík XIV., který vládl v letech 1643-1715, tudíž déle než 72 let.

Takto dlouhá doba se ale neobejde bez kontroverzí a problémů. Kritizována byla například za drsné potlačení povstání kmene Mau Mau v Keni v 60. letech, ovlivňování politiky apod. Několikrát byla obviněna i z daňových úniků.

„London bridge is down.“

Touto větou oznámil královnin tajemník aktuální premiérce smrt Jejího Veličenstva. Pak započala dlouho připravovaná akce. Tato operace byla od 60. let několikrát pozměněna, patřilo k ní oznámení veřejnosti, okamžité jmenování Karla III. novým králem a desetidenní státní smutek, který vyvrcholí 19. září pohřbem.

A co všechno se teď změní? Nejprve se změnila britská hymna, ve které se ještě nedávno zpívalo „God save the queen“. Budou se muset stáhnout i všechny bankovky a mince s portrétem královny, ty se budou postupně vyměňovat za ty s podobiznou jejího syna. V oběhu je kolem 4,5 miliónů bankovek a jejich výměna za nové bude trvat minimálně dva roky. Zajímavostí je, že nový monarcha na minci je vždy otočený na opačnou stranu než jeho předchůdce. Časem se začnou vyřazovat i známky a pasy. Samozřejmě se změní i královská standarta a osobní vlajka panovníka. Nebudou se ale vyměňovat poštovní schránky s královninými iniciály. Ty tam budou stát, dokud se nerozpadnou. Dodnes můžete najít i několik s iniciály Jiřího VI.

Jelikož byla královna celý život sledovaná mnoha očima, víme toho o ní hodně. Například, že poprvé vystoupila v rozhlase už ve 14 letech, a byla držitelkou ceny BAFTA (britský protějšek amerického Oscara) za krátký film promítaný na začátku olympijských her v Londýně roku 2012. Přestože hodně cestovala, neměla královna nikdy pas, ani řidičský průkaz a ani jí nešlo legálně zatknout.

Každý si jí bude pamatovat jinak. Jasné je, že pro královskou rodinu její smrtí končí jedna z mnoha důležitých etap, protože právě ona zvládla přenést celou říši do nového moderního století, překonala mnoho krizí, udržela moc monarchie i v současnosti a mnoho dalšího. Na vládu této výjimečné ženy asi nikdo nikdy nezapomene.

Monika Masaříková