TeX
Vlny jsou novým filmem Jiřího Mádla. Příběh pracovníků Československého rozhlasu v době Pražského jara a v průběhu událostí jemu následujících uchvátil tisíce lidí nejen v našem malém státě. Dostal dokonce nominaci na Oskara, a to je už co říct. Je tenhle film opravdu tak dobrý, jak všichni říkají, nebo jde jen o další plamínek, který hodně hoří, ale za chvilku zhasne?
Za mě je to určitě ta první možnost. Vlny jsou první z filmů po dlouhé době, na který se mi podařilo zajít si do kina a nemám mu zase tolik co vytknout. Herecké obsazení, byť se zprvu dvakrát nezdálo, si sedlo jako zadek na hrnec a každý z herců své postavě propůjčil nejen zapamatovatelný charakter, ale i tvář bližší dnešní generaci. Vlny totiž staví na skutečnosti a postavy ve filmu vystupující jsou z většiny skuteční lidé, tváře žurnalistiky minulého století, o kterých se jaksi v hodinách dějepisu nebavíme.
Kamera a výběr scén byl též solidní. Nemohu říct, že každá ze scén byla extrémně originálním dílem, které přinese nemyslitelný průlom do kinematografie, občas mi vyjely koutky nahoru v pocitu lehkého déjà vu, ale celkový pohled na film byl opravdu pěkný. Podařený mix náhledů do stísněného života osamělých sourozenců v malém holobytu, vhled do prostorů rozhlasu nebo snad prostřihy do archivních záběrů lahodily oku a film díky plynulosti a různorodosti obrazů nenudil a příjemně utíkal. Samozřejmě, nic není perfektní. Našly se chvíle, kterým by neublížilo, kdyby ve finálním cutu vůbec nebyly. Dvě nebo tři nudnější místa se na začátku filmu našly, ale taková hluchá místa má téměř každý snímek.
Hudební doprovod byl … zajímavý. Dobové písně příhodně podtrhovaly atmosféru doby, ale občas byly zvoleny zvláštně. Kupříkladu scéna, kdy ruští vojáci rozstřílí auto se studenty a v pozadí nám zní příjemné tóny písně Čerešně. Písnička hezká, to ano, ale k jiným místům by se hodila více.
Na co musíme myslet je to, že Vlny nejsou dokument. Příběh rozhlasu a lidí z redakce mezinárodního života, kteří se rozhodli vysílat až do úplného konce se sice stal, ale ne jedna ku jedné tak, jak nám ho Jiří Mádl předkládá. Myslím ale, že o to mu ani nešlo. Kdyby chtěl natočit dokument o Pražském jaru, jistě mu nic nebrání k tomu, aby to udělal. Nebyl by první ani poslední. A v tom to podle mě je. Není to dokument, ale film skvěle plní osvětovou funkci. V době, kdy je více než důležité mluvit o nebezpečí útlaku a cenzury je fajn si připomínat příběhy lidí, kteří za nás bojovali. A fakt, že to není stoprocentně akurátní? No a co? Které patnáctileté dítě se v dnešní době dobrovolně podívá na dvouhodinový dokument, když se může podívat na dvouhodinový zábavný a napínavý film, který mu ve finále dá to samé – osvětu o tom, že se něco takového stalo. A koho to téma chytí více, nic mu nebrání k tomu udělat si vlastní research a doplnit si chybějící informace.
Inu, ke konci… Není to perfektní film a ani to nejlepší, co kdy vzniklo. Ale je to velice podařený snímek o důležitém tématu podaný snadno skousnutelným způsobem. Je skvělé, že u nás vznikají i filmy tohoto rázu a nejenom trapné, neustále se opakující komedie nebo zbytečně vyhrocené detektivky. Za mě dávám Vlnám solidních 8.5/10.