Zpověď maturanta

Osm let. Už osm let studuji na jednom místě. Osm let vstávám tak, abych se dostavila na osmou do školy a pokud možno se domů vracím…před osmou. Tak dlouho už navštěvuji stejné místo. Osm let a každý den nejméně na sedm hodin běžného, osm školního času. Když se ohlížím zpět, zdá se mi to jako neuvěřitelně dlouhá doba, a když slyším něco o 6.A8 nebo dokonce o 2.A8, hned si říkám, jak strašně už jsou ty roky vzdálené. Opravdu, jen si to vezměte – je mi nějakých těch osmnáct let, z čehož osm let navštěvuji náš Gympl. To znamená, že jsem strávila skoro 45 procent svého života, menší půli chcete-li to lidsky a ne matematicky, na jednom místě. A teď mám odtud odejít.

To není dvakrát příjemný pocit, ale není ani špatný. Změna patří k životu a já se na nové zkušenosti těším…ale přeci mě to nutí k mrzké nostalgii osmnáctileté stařenky.

Ještě pořád mám někde schované fotky z našeho adaptačního kurzu. Kolik nás tehdy bylo? 28, později se náš počet vyhoupl až na 32 a dnes je to prostých 24 studentských kusů. Prošli jsme lyžařskými kurzy, tunou olympiád (já byla na biologické? No potěš…), zájezdech do zahraničí – od deštivé Anglie, přes horké Španělsko až po německé…německé něco, já tam nebyla tak nevím. A pak Brusel, samozřejmě. Třídních výletů nespočet, až na covidové roky, turistický kurz, akce, přednášky, soutěže a bůhví co ještě…

…ještě Gústav. Samozřejmě. Nastoupila jsem do redakce ve 2.A8 tehdá s nadšenou (hehe) Veronikou Kedroňovic, se kterou jsme měly plán na publikaci komiksu. Pamětníci ho ještě někde mají pořád schovaný (ehm…pan Mlnařík), aby nám ho předvedli, až to budeme nejméně čekat. Pak se Verča odmlčela a já začala psát články. Jela jsem s redakcí do Brna, dostala novinářskou studentskou akreditaci a nakonec vedla tenhle časopis od roku 2020… do dneška. Nyní totiž předávám žezlo nové redakci, v prvé řadě nové šéfredaktorce Vendule Zemanové a také novému sazeči: Štěpánu Adámkovi.

Pár slov na závěr k tomuto číslu – nejvíce doporučuji přečíst si rozhovor se studentkou z Ukrajiny o rozdílech v českém a ukrajinském školství. Dále upozorním na článek o NFT, anebo skvělý článek o vědomí. Pro milovníky historie je tu pojednání o galské válce a vychutnávači poezie jistě ocení výběr z děl naších autorů Magdy Válkové a Ezry Molitora.

A slova na závěr: děkuji hlavně všem, ať už čtou nebo ne, kteří dřív v Gústavu byli, kteří mi s jeho tvorbou pomáhali a také těm, kteří mě k němu přivedli.  Děkuji a doufám, že se vám daří skvěle!

Loučím se nyní i za další odcházející členy: za Jakuba Staňo (díky němuž vůbec Gústav dostával svou podobu), Veroniku Kedroňovou (a její vždy dodané obálky i přes divoký sportovní život) a Kristinu Belicovou (bez které by tady byla nesnesitelná nuda).

Děkuji také všem věrným čtenářům a talentovaným redaktorům,

Eliška Punčochářová