rozbřesk je na spadnutí
noc natahuje se po laně
přes krk ti přeběhly laně
zanechávající stopy husí kůže
ráno v jedné posteli
probouzet se se slovy:
kůže ti voní jako růže
proč je s nocí spásly jelenice
je čas vstát
vše co máme
to je vše co máme
a ne
i když nás láska nezachrání
bude alespoň naší něžnou zkázou
olaskanou syrovostí
jen zavřeš oči
a necháš se topit
v lesknoucím se jezeře
hlubokém jako oči
co uhranuly poslední dech z plic
jen zavřeš ústa
a necháš trhat
své prohnilé maso divoké vlky
jen zatneš pěsti
a necháš se přibít
odevzdaně na trnitý kříž
polibky ti strach z lásky
rozpáře švy tvé kůže
a ty sám
budeš ten co drží jehlu v ruce
touha
nevědomost
křehký tanec plamenů
nakazí nás utrpením
jehož se není potřeba zbavovat
když můžeš
splétat mu v klíně vlasy
soumrak je na spadnutí
den natahuje se po laně
přes krk ti přeběhly laně
zanechávající stopy husí kůže
večer v jedné posteli
usínat se slovy:
ústa ti voní jako máta
proč ji se dnem spásly jelenice
je čas jít spát
jen nebýt sám
nebýt sám
tak tiše
nebo laně vyplašíš…
Magdaléna Válková