Poezie 43

Pod tekutým nebem
vetkl mi do vlasů
jemný polibek,
prokletý žár.

Slibuji uvidíš
budoucnost v úžasu,
jak málo stačilo
a můj svět hřál.

Nechám tě,
protože se mi líbí,
jak vypadáš, když spíš,
protože umíš nazpaměť,
každou písničku, co znám.
Protože jsem, kdo jsem,
jsem já a ty to víš,
protože jsem nesnášel
být s druhými, být sám.
Protože možná jednou
ohlédneš se zpátky
a budeš chtít vědět,
jestli jsem to hrál.
A i když náš čas
byl zatraceně krátký,
kdybys měla trpět,
i toho bych se vzdal.

Smyj ze mě,
co se ti nelíbí,
a ustroj mě
podle svého vkusu.

Inspirace
zlehka tě políbí,
obleč mě levně,
třeba do ubrusu.

A na hlavu
nasaď korunu,
snaha a chuť
ve mně krní.

Pozlacená
do ztracena,
tys můj smysl,
tys mým trním.

Klára Pečivová