Dne 5. 3. 2023 se stala nečekaná věc. Na Masarykově náměstí v Rožnově pod Radhoštěm se zničehonic objevili lidé vypadající jako Albert Enstein a Edgar Allan Poe. Je možné, aby se objevili? Nebyly to jen hologramy?
Všude v médiích je rozruch. Náměstí zaplavují davy lidí. Rozhlasy křičí jako o život. V této chvíli nesmí chybět ani naše redakce Gústav. „Vida, přeci jen je to pravda,“ z dálky se nám noří známé tváře. Albert Enstein a Edgar Allan Poe, zcela obklopeni lidmi, odpovídající na nejrůznější dotazy.
Redakce Vítek se ptá: „Jak jste se zde dostali?“ „Inu, to je na dlouhé vyprávění holečci,“ chopí se slova Albert Enstein, „ale dobrá.“ „Víte, dokončil jsem svůj stroj času. Náhle jsem dostal skvělý nápad. Proč neoživit někoho z minulosti? První, kdo mě napadl, byl tento mladík. Nevím, zda ho znáte i vy, nicméně jak jsem o něm slyšel, velmi mě zaujal. Rozproudil jsem mašinu, pomačkal čudlíky a ejhle! Ocitl jsem se v jeho době. Avšak nevěděl jsem, jak se dostat zpět, navíc ještě s ním. Popadl jsem ho a zkusil se strojem něco nového. Vida, chybička se vloudila, proto zde teď stojíme před vámi.“ „Opravdu. Vážně. Jsou praví!“ ozývalo se davem.
Ale Edgar Allan Poe celou dobu mlčel. „Pane Edgare Allane Poe,“ padl další dotaz. Muž se překvapeně podíval. „Vy znáte mé jméno?“ Ano! Jistě! Jakpak by ne?! Vždyť se o vás učíme, křičeli žáci. „Co vás inspirovalo k dílu Havran?“ „Byla to snad vaše žena Virginia Eliza Clemm Poe?“ Autor se náhle podivil: „Co je Havran? A má sestřenice Virginia, že je má žena?“ Všichni lidé měli úsměv na tváři, dokonce i Albert Enstein. „Vidíte, na jakou jste to dotáhl úroveň.“ Hodiny plynuly, nicméně ze všech stran padaly nejrůznější otázky až do pozdních večerních hodin.
Následující den se Albert Enstein spojil s nejlepšími místními fyziky, včetně paní učitelky Zakopalové z místního gymnázia, aby mu pomohli s tou jeho vymožeností. Řekl jim veškeré principy a za pár měsíců byl stroj opraven. Za tu dobu stihl Edgar Allan Poe napsat spousta dalších děl. Oba si místní lidi velmi oblíbili, tak jako oni je. Dokonce při loučení sem tam ukápla slzička. Blik, byli pryč.
Myslíte, že se něco změní? Každopádně! Už nyní kolují světem myšlenky stroje času. Vše se zpracovává do databází, ba dokonce do nových učebnic fyziky. Co z toho plyne třeba pro žáky rožnovského gymnázia? Paní učitelka Zakopalová teď bude mít nesmírnou moc.
Pokroku zdar!
Veronika Holubová, redakce Gústav
