Jak se blížíme porozumění vědomí

Vznik a funkce vědomí je jednou z velkých otázek vědy, filozofie i náboženství. Dodnes se lidé neshodli na tom, co to přesně vědomí je, přestože všichni dokážeme rozpoznat pocit, z uvědomění si nás samotných a z toho, co zrovna děláme. Problém nastává, když se snažíme tento pocit popsat a zjistit, kdo ho má také a kdo ne, protože pocity, představy a jejich vyjadřování jsou u každého jiné.

Podle jedné teorie dosahují vědomí všechny organismy, které mají dostatečně velký počet nervových buněk. Ty společně umožňují zpracovávat velké množství informací získaných ze smyslů a vytvářet složité mentální modely, což jsou představy o tom, jak věci kolem vypadají a jak na sebe vzájemně reagují. Vznik vědomí je tak závislý na takzvané emergenci. Abychom si tento jev dokázali co nejlépe představit, podívejme se na chvíli na to, jak se pohybují hejna ryb.

Když hejno složené z desítek ryb plave oceánem, dokáže získat dostatek potravy, vyhnout se predátorům a jednotliví členové do sebe nikdy nenarazí. Žádná z ryb ale cestu předem neplánovala, ani ostatní nevede, a nenařizuje jim, co mají dělat. Jejich synchronizace pramení z toho, že každá ryba dodržuje jen pár základních pravidel: udržuj stálou vzdálenost od ryby vedle tebe, uteč před predátorem, následuj potravu a nepřestávej plavat. Když toto dělají všechny ryby, hejno se samo bezpečně pohybuje z místa na místo i bez jakéhokoli vůdce. Pokud je ale ryb málo, třeba jen tři, základní pravidla nefungují. Ryb není dost a plavou moc blízkou sebe na to, aby rozpoznaly všechny predátory, nebo našly potřebnou potravu. Chvíli chaoticky plavou tam a zpátky kolem sebe, ale nakonec se vydají hledat větší hejno. Když pak lidé pozorují takovéto samotné ryby, nemohou rozpoznat, jak hejno funguje.

Neurony v našem mozku se chovají podobně. Žádný jeden z nich ostatní neřídí, všechny jen posílají elektrické signály ostatním a přijímají od nich jiné, vedoucí z jiných částí těla. Až kombinací všech různých vjemů, které si posílají, (jako je barva, poloha, tvar, zvuk, vůně) a naší pamětí, zpracovávaných v různých částech mozku, nám umožní zjistit, že se k nám blíží policista a rozhodnout se, jestli pozdravit, nebo začít rychle utíkat. Jednotlivé neurony by nic takového nedokázaly. Až když se propojí do složité sítě a začnou na sebe vzájemně působit, vznikají složité jevy, jako je naše vědomí. Když se ale díváme na každý neuron zvlášť, tyto propojené procesy nemůžeme vidět a vědomí pochopit. Proto se dnes vědci dívají spíše na interakce mezi jednotlivými neurony či většími skupinami neuronů a jsou blíže k přesnému popsání mechanismu, jak vědomí vzniká.

Kristina Belicová