Sport

reprezentanti

Kvalifikace na EURO 2024

Jan Urda

20. listopadu 2023 se česká reprezentace utkala na Andrově stadionu s reprezentací Moldavska a díky výhře 3:0 postoupila na EURO 2024 v Německu. I přesto, že se cíl zdařil a na finálovém turnaji nebude Česko chybět, kvalifikací jsme rozhodně neproplouvali hladce a pravidelně jsme sledovali utrápené výkony našeho týmu.

Celou kvalifikaci jsme rozehráli 24. března v Praze s Polskem. Nad účastníkem Mistrovství světa v Kataru v čele s hvězdou Lewandowskim tým vyhrál 3:1. První dva góly jsme navíc vstřelili v prvních třech minutách. Při rozlosování skupin se našimi soupeři kromě Polska stali ještě Albánie, Moldavsko a Faerské Ostrovy. Suverénně tedy nejlehčí skupina a našeho jediného konkurenta porážíme. Neskutečná euforie a po prvním zápasu i jasné závěry, postup je náš! Po nepovedené kvalifikaci na poslední mistrovství světa navíc příjemná vzpruha. Poté ale začaly výkony týmu prudce klesat dolů. Nejdříve bezgólová remíza v Moldavsku, ano, jasná výhra nad Faerskými Ostrovy 3:0, ale s vědomím, že je to naprostý fotbalový trpaslík, remíza a poté obrovská facka v podobě prohry 0:3 s Albánií a vážné debaty o odvolání trenéra Jaroslava Šilhavého, utrápená výhra nad Faery díky jednomu gólu z penalty, remíza 1:1 ve Varšavě a solidní vítězný konec 3:0 s Moldavskem. Celkem to tedy dělá čtyři výhry, tři remízy a pouze jednu prohru, co je tedy špatně? Hráli jsme totiž nejlehčí možnou skupinu, jednodušší to snad ani být nemohlo. A přesto jsme se o postup museli prát až do poslední chvíle. V dalším odstavci si tedy rozebereme faktory, které mohly hrát svou roli. 

Prvním důvodem mohlo být podcenění soupeřů. U naší reprezentace a českých týmů vidíme, že proti těžším týmům se nám hraje lépe. Příkladem může být pár let stará remíza s Belgií či kolaps Slavie v lehké skupině Konferenční ligy minulou sezónu a proplouvání ve skupině náročnější Evropské ligy tuto sezónu. 

Druhý důvod může být absence několika hráčů. V týmu nám chyběla pozice útočníka, který by střílel góly. Tento post zastával zraněný Patrik Schick. 

Jedním z hlavních problémů mohou být interní problémy v týmu. Proti vedení reprezentace se vymezilo několik hráčů. Jedním z nich byl i Antonín Barák hrající za Italskou Fiorentinu. Jak již víme, většinu kvalifikace nehrál. Vedení celou dobu mlčelo. Nutno dodat, že to by se u jiných reprezentací rozhodně nemohlo stát. Před posledním srazem šli navíc Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta do Olomouckého klubu Belmondo. To je jeden z nejoblíbenějších klubů ve městě a lidé zde reprezentanty samozřejmě poznali a zjevně opilé natočili. Skončilo to vyhozením ze srazu. Jestli se fotbalisté do reprezentace vrátí a okusí atmosféru EURA, je nezodpovězená otázka, kterou se dozvíme do půl roku. 

Posledním hlavním důvodem je trenér. Od roku 2018 vedl reprezentaci Jaroslav Šilhavý. Do sestavy nasazoval až na výjimky pořád stejný manšaft bez obměn. Po prohře 3:0 s Albánií byl navíc viditelně zlomený a po dlouhých debatách a kritice po posledním zápase kvalifikace sám rezignoval. Rozhodně nelze říci, že by jeho trvání u týmu bylo neúspěšné. Za pět let dovedl tým dvakrát na EURO, postoupil do elitní ligy A v Lize národů a například porazil výběr Anglie. A kdo přijde po něm? Možností je více. Aktuální trenér Slovácka Martin Svědík, trenér akademie Sparty Vítězslav Lavička nebo muž působící především na Blízkém východě – Ivan Hašek. Další možností je pak trenér z ciziny. Tato varianta je však risk, Slovákům to s Italem Calzonou zatím vychází, u sousedů z Polska a portugalským trenérem Fernandem Santosem, jenž vyhrál s Portugalskem EURO 2016, to byl zase propadák. Jednou z méně pravděpodobných možností je trenér pražské Slavie Jindřich Trpišovský, který by tým vedl zřejmě pouze dočasně. 

Tohle tedy byla kvalifikace na EURO 2024 v Německu. Z jednoho úhlu povedená, z druhého zase ne. Uvidíme tedy, jak se nám na mistrovství bude dařit a jestli se zmíněné problémy s příchodem nového trenéra podaří vyřešit. Nezbývá než doufat, že ano a tým se po dlouhé době opět ocitne na výsluní, třeba na Mistrovství světa uskutečněném v Kanadě, USA a Mexiku v roce 2026. 

reprezentanti

Rozhovor s Veronikou Kedroňovou 

Je to již osm let, co do třídy 1. A8 nastoupila mladá sportovkyně s velkými ambicemi. Díky své píli a talentu je dnes Veronika Kedroňová špičkou českého golfu. Naše redakce si dovolila položit jí pár otázek o jejích studiích, kariéře i osobním životě. 

Na začátek pár otázek, na které se tě ptá snad každý: 

Jak dlouho hraješ golf? Kdy jsi poznala, že je tvůj „osudový sport“? 

Golf hraji od osmi let, což znamená, že teď to bude už má desátá sezóna. A kdy jsem poznala, že je to můj osudový sport? To jsem asi nepoznala nikdy. Prostě to tak přišlo, protože mě to bavilo ze všeho nejvíc, a tak jsem golf prostě zkusila.  

Jak často trénuješ a jakým způsobem se připravuješ na turnaje? 

Liší se to podle toho, jestli je zimní, nebo letní příprava. Když je to letní příprava, tak mám mezi turnaji třeba dva až tři dny (maximálně). Nemám žádnou speciální techniku, ale řekla bych, že trénuji v létě každý den tak pět nebo šest hodin a v zimě je to šestnáct hodin týdně jenom golfu bez kondičních příprav a fyzioterapie.  

V jakých státech jsi hrála? Měla jsi čas se tam lépe porozhlédnout, nebo je pro tebe cestování čistě pracovní? 

Obvykle nemám čas se někde porozhlédnout, když jsem pryč. Když jsem někde na cestách, tak hraji, když dohraji, tak trénuji, pak jedu na ubytování, najím se, vyspím se a ráno jedu na golf zpátky. A tak to jde pořád dokola. No, a byla jsem hlavně v zemích kolem Česka a Českou republiku jsme projezdila snad celou. Hrála jsem v Německu, na Slovensku, v Rakousku, dál jsem byla na Islandu, ve Švýcarsku, v Turecku a v Itálii.  

Jak se od všudypřítomného golfu odreagováváš? Staráš se o své duševní a fyzické zdraví? 

Odreagovávám se tak, že nabírám další koníčky, které nejsou tak důležité, ale pro mě slouží právě k odpočinku. Pro mě jsou to počítačové hry a speedcubing (skládání různých typů Rubikovy kostky, pozn. redakce).  

Jak těžké je skloubit školu a golf? 

Myslím si, že na naší škole je to těžší, než to mají jiné holky a jiní lidé, kteří hrají jako já. Ale dá se to vždy dořešit domluvou. K organizaci z jiné strany: odpoledne dotrénuji a večer se pak učím školní předměty. 

Co tě nejvíce při hraní golfu motivuje? 

Nevím, asi to, že mě prostě baví. I trénovat se snažím tak, aby mě to hlavně bavilo. 

A když se ti třeba zrovna něco nezadaří? 

Teď už je to jednodušší než před lety, protože vím, že se mi z toho vždycky povedlo nějak dostat. A dělám to tak, že když se mi zrovna na nějakém turnaji nedaří, tak trénuji především ty věci, které mi nešly. A vždy se z toho nějak vyhrabu. 

Jak probíhá takový golfový turnaj? 

Většinou se hrají golfové turnaje o víkendu, nejčastěji jsou tříkolové. To znamená, že se v pátek, v sobotu a v neděli hrají soutěžní kola. My přijíždíme na turnaj už den dopředu. Takže ve čtvrtek ráno už hraji na hřišti cvičné kolo – vyzkouším si, jak ho budu hrát v dalších dnech. V soutěžní dny ráno vstanu, rozehraji se, jdu na start a odehraji, jdu trénovat, jdu spát a tak to udělám ještě dvakrát.  

Jaké máš vybavení? Staráš se o své hole? A jak těžké je se tahat s „bagem“ na zádech? 

Mám čtrnáct holí. Myslím si, že mám to nejlepší vybavení, které můžu mít, protože je přímo na míru pro mě. Starat se o vybavení zase tak těžké není. Je to předmět osobní preference. Někomu nevadí, když má na holích hlínu, mně to vadí hodně, takže je hodně čistím. To znamená: Před každou ránou si očistím hůl, po každé ráně si očistím hůl… A tahat bag už moc těžké není, protože ho tahám, jenom když trénuji. Když hraji turnaj, tak mám bag daný na elektrickém vozíku, který jede sám.  

Dostala jsi pozvání na vysokou školu v Americe. Těšíš se? Budou přípravy těžké? 

Těším se nesmírně. Ten proces, abych se tam vůbec dostala, byl opravdu šílený, a to zvláště v kombinaci s tím, že zrovna končil školní rok (loni na jaře, pozn. redakce). Přípravy nejsou už téměř žádné, už jen administrativní věci jako vyřídit si vízum a koupit si letenky. Lidé tam mi ale se vším pomůžou. Už zbývá jen dojet tam a ubytovat se…  

Teď nám pověz něco mimo golf, něco osobnějšího: 

Jaké zájmy kromě golfu máš? 

To je spojené s mým odreagováním se. Pro mě jsou to počítačové hry a pak ten speedcubing. Z počítačových her hraji Counterstrike a Minecraft. A pak mám ještě různé další zájmy, pokaždé zkouším něco jiného. Když jsem měla ještě čas, tak jsem hrála na cello, ale na to už bohužel čas poslední dva roky nemám.  

Star Wars nebo Star Trek. A proč, proboha? 

Jasně, že Star Wars. Star Trek to nemůže být, protože Star Trek máš ráda ty! A protože prostě Star Wars je lepší, Star Wars je krásně promyšlené a nejsou tam lidi v neoprenech. Prostě lepší kostýmy!  

Jaké školní předměty jsou „ty tvoje“? 

Asi, když už bych si musela vybrat, tak to bude matika. To je asi jediné, co mě ze školních předmětů baví. Pak mám ještě seminář z biologie, ale ten je poněkud náročnější.  

Kdo je podle tebe největší koblížek z 8. A8? 

Samozřejmě jsi to ty, to jako ani nic jiného nemůžu říct. To je prostě už podmínka, že největší koblížek z 8. A8 je Eliška Punčochářová. 

Proč máš přezdívku „Veronica agresiva“? 

—naštvaná pomlka— Protože jsem JEDNOU žduchla v hodině španělštiny do jisté osoby —významný pohled na nevinnou redaktorku— a té se nějak nepovedly koordinační schopnosti a místo toho, aby se zastavila, tak se chytla židle a strnule spadla na zem. A samozřejmě Eliška je ta hodná, takže Eliška nikdy nezlobí a za všechno v hodinách může Veronika. 

Byla jsi i členkou časopisu Gústav. Jaké byly tvé funkce? Na čem jsi pracovala? 

Původně jsme spolu začínaly s tvorbou komiksů, pak jsem se od toho oddálila. Po nějaké době jsi mi nabídla, že bych mohla dělat grafika, což jsem vzala, protože pracovat pro Gústav je super. Obálka vznikala většinou den po uzávěrce 🙂 zhruba… pokaždé. Ale užívala jsem si to. Na takových šest hodin si sednout a udělat nějakou obálku… pak tam třeba naspat špatné datum nebo rok… ale jinak super, co dodat.  

Na které akce ze školních let si vzpomínáš?  

Pamatuji si na lyžák na nižším Gymplu, kde jsme byli na Sachově studánce. S Kamilou a s Barčou jsme si hrály na biatlon, když jsme vyjížděly svah nahoru na pomě. Vzali nám za to průkazky a pak se za nás Kamila omluvila, že už se to nikdy nestane a my je dostaly nazpět. 

Pak jsme ještě byli na chatě Slovan, kde byly všude po postelích velmi zajímavé nápisy. Volaly jsme různě na čísla, co tam někdo napsal, a dělaly jsme průzkum, jak hodnotí chatu Slovan. A taky tam byly super básničky, že jo.  

Nebo potom lyžák na vyšším Gymplu, kde měla Kamila narozeniny a lezly jsme tam k sobě na pokoj po večerce a … 

…Dobré, to by nám asi stačilo! 

Moc děkuji za rozhovor a přeji ti v životě i kariéře hodně štěstí! 

Eliška Punčochářová 

Kedroňová Veronika
Kedroňová Veronika

Mistrovství světa ve fotbale

20. listopadu 2022 začalo po více než čtyřech letech 22. mistrovství světa ve fotbale, které se konalo v asijském Kataru. Tohle mistrovství světa se do dějin fotbalu zapíše jako první, které se odehrálo mimo klasický termín v červnu a červenci, nebo tím, že se poprvé hrálo v muslimské a arabské zemi.

Již samotný výběr pořadatelské země byl velmi kontroverzní, protože ho měla doprovázet korupce ze strany Kataru. Země je zároveň známá svým nedodržováním lidských práv, diskriminací žen a homosexuálů. Při stavbě stadionů mělo zemřít několik tisíc dělníků, kteří za velmi málo peněz pracovali v naprosto nevyhovujících podmínkách ve vysokých teplotách a prováděli nebezpečné práce. Některým byly zabavovány pasy, aby nemohli ze země odcestovat. Většina dělníků byla z Filipín, Indie, Pákistánu, Srí Lanky a dalších chudých asijských zemí. 

Celé mistrovství světa se odehrálo na osmi stadionech, z nichž drtivá většina byla postavená či přestavěná pro potřeby turnaje. Většině stadionů se po skončení mistrovství sníží kapacita, ale jsou i takové, které se kompletně zbourají. To je případ i toho dost možná nejzajímavějšího stadionu v Kataru, který nese název Stadium 974. Ten leží v samotném hlavním městě Dauhá a je postaven, jak už název napovídá, z 974 přepravních kontejnerů. Je to první dočasný stadion v historii mistrovství světa, po rozebrání poputují kontejnery spolu se sedadly do afrických rozvojových zemí. Všechny stadiony jsou velmi moderní. Hráči a fanoušci si ale pochvalovali i vzdálenost a dobu přepravy mezi nimi. Zatímco při minulém mistrovství světa v Rusku v roce 2018 byla vzdálenost mezi stadiony několik tisíc kilometrů, v Kataru to byla maximálně hodina cesty autem. 

Samotného šampionátu se zúčastnilo třicet dva národních týmů. Jediný, kdo měl účast jistou, byl Katar jako pořadatel. Zbytek týmů musel uspět v kvalifikaci. Česká republika byla ve své kvalifikační skupině třetí, ze svého místa tedy doputovala až do baráže, ve které podlehla Švédsku po prodloužení 0:1 a na šampionát se ani počtvrté v řadě nekvalifikovala. Komu se to také nečekaně nepovedlo, byla Itálie, která senzačně podlehla Severní Makedonii 0:1. Ta vyhrála poslední Mistrovství Evropy 2021. 

Jako vždy nechyběl zahajovací ceremoniál, na kterém mj. vystoupil člen jihokorejské skupiny BTS Jung Kook se svou oficiální písní přímo pro mistrovství se jménem Dreamers, která se u fotbalových fanoušků nesetkala s tak velkým úspěchem jako písně z minulých let. Spekulovalo se i o jiných zpěvácích či zpěvačkách, někteří ale nabídku vystupovat odmítli kvůli porušování lidských práv v Kataru. 

Kromě písniček nesměly chybět ani jiné symboly. Mezi ně se řadí míč od Adidas s názvem Al Rihla, což v češtině znamená cesta, či maskot jménem Laíb. 

Celý šampionát začal zápasem domácího Kataru s jihoamerickým Ekvádorem. Od doby, kdy započala tradice, že zahajovací zápas hraje domácí tým, je to úplně poprvé, kdy pořadatelský tým prohrál. A to rovnou 0:2. 

Některé zápasy dopadly podle očekávání a svým výsledkem nepřekvapily. Některé ale diváky svým výsledkem udivily značně. A těch na tomto šampionátu rozhodně nebylo málo. Týmy jako Nizozemsko, Anglie, Argentina, Francie, Brazílie nebo Portugalsko potvrdily ve své skupině roli favorita a postoupily z prvního místa ve skupině do osmifinále. Kdo ale spokojený být nemohl, bylo Mexiko, které po sedmi postupech v řadě vypadlo už ve skupině. Podle mnohých fotbalových diváků mělo být Dánsko černým koněm turnaje, jenže národní tým z Jutského poloostrova skončil ve své skupině se ziskem pouhého jednoho bodu na posledním místě. Zajímavá situace nastala ve skupině E. Španělsko skončilo na druhém místě, Německo ale až na nepostupovém třetím místě. Obrovské zklamání zaznamenala na minulém šampionátu bronzová Belgie, která skončila, stejně jako v poslední skupině Uruguay, třetí. 

Na druhou stranu je tady i ta pozitivní část, a to nečekané úspěchy. Mezi ty se určitě zařadí postup Australanů, které z turnaje v osmifinále vyřadila až vítězná Argentina. Pominout nesmíme ani nečekaný úspěch mezi fanoušky oblíbených fotbalistů z Japonska, kteří porazili jak Německo, tak Španělsko a do play off postoupili z prvního místa. Svůj sen si ale žilo Maroko, které i díky velmi dobré defenzivě ovládlo svou skupinu a ve vyřazovacích bojích došlo až do zápasu o třetí místo, ve kterém ale neuspělo. I tak se tým Maroka stal nejúspěšnějším africkým týmem v historii mistrovství světa ve fotbale. Navíc se jim podařilo definitivně rozplynout sen Cristiana Ronalda o zisku této nejcennější trofeje. 

17. a 18. prosince nás pak čekaly zápasy o medaile. Konkrétně v tom o třetí místo se utkali Chorvati a Maročané. Chorvatští hráči v čele s kapitánem Lukou Modrićem ale ukázali kvalitu a podruhé za poslední dva šampionáty v řadě získali medaili.

O den později nás čekal největší a nejočekávanější zápas. Finále mezi Francií a Argentinou přímo na stadionu sledovalo skoro 89 000 diváků. Na jedné straně stála Francie, herně skvělý tým, který mohl být prvním obhájcem titulu od roku 1966 v čele se superhvězdou Kylianem Mbappém. Na straně druhé Argentina, kterou vedla touha vyhrát trofej pro Lionela Messiho, což se jí nakonec povedlo. Podle mnohých fanoušků a expertů to bylo to nejlepší finále v osmdesátileté historii mistrovství. Nejen že padlo šest gólů, což je na finále opravdu hodně, ale přineslo i mnoho infarktových momentů, prodloužení a nakonec penalty. A v těch díky famóznímu Emilianu Martínezovi vyhrála Argentina. 

Lionelovi Messimu se tedy splnil jeho sen, který mu přály miliony lidí po celé planetě. Jeho fotka s trofejí se stala nejlajkovanější fotkou na Instagramu. 

A pak přišla ta věc, která je u fanoušků nejoblíbenější, a to oslavy. Slavilo se jak v hlavním chorvatském městě Záhřebu, tak i v tom argentinském, tedy Buenos Aires. Do ulic zde vyšly asi čtyři miliony lidí, což je pro zajímavost celá populace právě Chorvatska. 

Na závěr jsme se zeptali pana učitele Kašlíka na pár otázek týkajících se tohoto šampionátu. 

Jak jste spokojený s tímto mistrovstvím světa? 

„Myslím si, že fotbal byl dobrý, to místo se mi ale moc nelíbilo. Nemyslím si totiž, že je Katar úplně fotbalový.“ 

Takže spíše byste ocenil, kdyby se konalo na jiném místě? 

„Mně se teda moc líbilo, že bylo všechno blízko sebe, na druhou stranu ty podmínky, za kterých to tam vznikalo, určitě nebyly ideální. Na druhou stranu Katar také není úplně fotbalový a nemá fotbalovou tradici a místní obyvatelé si to tolik neužili, jako kdyby to bylo v nějaké fotbalové zemi.“ 

Jakému týmu jste fandil a jak se mu šampionát vydařil? 

„Já jsem vždy na takových akcích, pokud tam nebyli Češi, fandil Němcům a Angličanům. Němci zklamali ve skupině. Angličani na tom nebyli tak špatně, ale Francie byla Francie a s tou se nevyhrává tak lehce, takže pak už jsem fandil pouze dobrému fotbalu a ve finále mi bylo víceméně jedno, kdo vyhraje.“ 

Příští mistrovství světa poprvé v historii budou hostit tři země, a to Kanada, Spojené státy a Mexiko. Počet účastníků se navíc zvýší z původních třiceti dvou na čtyřicet osm. Doufejme tedy, že se na něj probojuje i česká reprezentace a že si ho za další necelé čtyři roky užijeme i přesto, že na něm nebudou hrát legendy jako Messi a Ronaldo. 

Jan Urda 

Slavící Argentina
Slavící Argentina

Biatlon

Zima je již v plném proudu a tradičně s ní i zimní sporty, které jsou po několik staletí její neodmyslitelnou součástí. Každoroční stálicí, která si drží obrovskou fanouškovskou přízeň, je biatlon. Tento sport se pyšní svou hlubokou historií, první mistrovství světa v této disciplíně se uskutečnilo v roce 1958 a od této doby se neustále rozvíjí. Vznikají nová pravidla, disciplíny a obnovuje se také tým naší české biatlonové reprezentace.  

Právě ta si prošla minulý rok velkou změnou. Opustili je biatlonové hvězdy jako například Ondřej Moravec, Eva Puskarčíková nebo před dvěma lety Michal Šlesingr. Nahradili je nováčci z IBU junior cupu (jedná se o každoroční juniorský okruh závodů pořádaný mezinárodní biatlonovou unií) – Tereza Voborníková nebo například Jonáš Mareček. Co se ovšem nezměnilo, je naše pozice v hodnocení národů, kde si Česká republika drží stálé úctyhodné 5. místo. Znamená to pro nás mimo jiné vhodné pozice při startech štafet nebo povolení nasadit na start až pět našich reprezentantů (žen i mužů).  

Tuto sezonu odstartoval světový pohár ve Finském Kontiolahti, kde medailová umístění českého týmu nepadla, ale muži obhájili 5. místo ve štafetě. Dále se soutěž přesunula do Rakouského Hochfilzenu. Tady obsadila Markéta Davidová dvě medailové pozice, a to 2. a 3. místo. Nakonec tým navštívil Francouzské město Annecy Le Grand Bornand a 5. 1. 2023 se stala zastávkou Slovinská Pokljuka. Letošní rok 2023 není olympijský, i přesto nás kromě závodů již zmiňovaného světového poháru čeká mistrovství světa i Evropy a 2.3. 2023 se můžeme těšit na přesun světového poháru k nám do Nového města na Moravě. 

V současné době se zapojujeme také do soutěží pořádaných mimo IBU cup – 28.12.2022 se uskutečnila biatlonové exhibice v Gelsenkirchenu. Jedná se o mezinárodní závod smíšených dvojic s názvem World Team Challenge pořádaný na známém fotbalovém stadionu Schalke. Již tradičně nás zastupovala dvojice Michal Krčmář, Markéta Davidová, kteří se nakonec umístili na 7. místě. Letos se však do této soutěže zapojili také dva noví reprezentanti, a to dvojice Tereza Voborníková s Jonášem Marečkem. Zúčastnili se v závodě talentů a odváží si ve velké konkurenci vybojované 2. místo.  

Biatlon se v současné době stal nejen sportem, ale také pomocí. Generali Česká pojišťovna vytvořila projekt s názvem Trefa pro Leontinku. Prostřednictvím této nadace věnuje finanční prostředky Nadaci Leontinka ve výši 500 Kč za každý sestřelený terč českých biatlonistů v závodech Světového poháru v sezóně 2022/23. Mezi společností nese tento projekt velmi kladné ohlasy. 

Tato sportovní kapitola se pohybuje stále rychleji. Postupně se zapojují nové státy a biatlonová rodina se neustále rozrůstá. Mezi dětmi a dorostenci popularita roste. Letošním vrcholem mládežnických kategorií se stala zimní olympiáda dětí a mládeže, která odstartovala 23.1. 2023 ve Vrchlabí. 

Bára Porubová 

60 let od založení kuželkářského oddílu

Začátky kuželek v Zubří se datují od roku 1963, kdy se postavila budova kuželny společně s ubytovnami a začíná se tvořit oddíl pod hlavičkou TJ Zubří. V roce 1964 byla budova dostavěna a mohlo se začít hrát. 

Po 15 letech provozu byly staré dráhy vyměněny za nové (na nich se hrálo až do dubna 2019). Následně, po třech letech, byly postaveny automatické stavěče kuželek, které vydržely v provozu neuvěřitelných 26 let. Hra tak byla mnohem příjemnější, už jen proto, že nikdo nemusel chodit stavět po každém hodu a na zápasy se nemuseli hledat dobrovolníci pro tuto činnost. 

V roce 2019 budova kuželny ustupuje výstavbě nového lékařského domu a my se stěhujeme do zcela nových prostor v budově MA (multifunkčního areálu), který je postaven na místě bývalého koupaliště. Posouváme se tedy jen o pár desítek metrů a zůstáváme na stejné ulici. V nové kuželně, která se nachází v prvním patře multifunkčního areálu, máme k dispozici dvě dráhy. 

V posledních letech je možno vidět zvýšený zájem o kuželky. Před 15 lety jsme měli jen jedno družstvo, ale dnes jsou do mistrovských soutěží zapojena dvě družstva dospělých a jedno družstvo dorostenců. Nejvyšší krajskou ligu hraje družstvo “A”, po nich “B” a nově i družstvo “C”. Dorostenci hrají vlastní turnaje. Na zuberské kuželně probíhá také soutěž pod názvem ZALK, což znamená Zuberská amatérská liga. Mimo to jsme se účastnili různých turnajů po republice. Zahráli jsme si i s celkem z Berlína. V Zubří se koná také tradiční utkání známé jako “Silvestrovské koulení”. Tím se ukončuje sezóna, hodnotí se výkony, vyhlašují se výsledky amatérské ligy a předávají se ceny. 

Kuželna je navíc rok od roku stále více využívána veřejností ze Zubří a blízkého okolí. Často se rezervuje pro firemní akce nebo soukromé večírky. Kuželkářský oddíl těší, že lidé mají o tento spot zájem. 

Kuželky nejsou fyzicky namáhavým sportem a lze je hrát od 12 do 100 let. Proto, pokud máte zájem o hru, ať už pasivně nebo aktivně, jste u nás vítáni. 

Jakub Pavlica, Marek Křesťan 

Logo
Logo

Dakar

Letošní ročník nejslavnější a nejtěžší rallye světa, Dakar, se po roce zase vrací na scénu. Tato rallye, která se konala každoročně v lednu, tentokrát zahrnovala trasu v Saudské Arábii. 

První ročník se konal v roce 1979 z francouzského města Paris do senegalského Dakaru. Závod po Africe a Jižní Americe byl tradicí po dobu několika let, dokud v roce 2008 nebyl kvůli bezpečnostním obavám přesunut do Jižní Ameriky. Od roku 2009 se Dakar Rally koná v Argentině, Chile a Peru. Závod se skládá z několika etap, přičemž každá etapa má své vlastní vítěze. Celkový vítěz závodu je ten, kdo získá nejlepší celkový čas. Dakar Rally přitahuje jezdce z celého světa a je považován za jednu z nejtěžších automobilových soutěží na světě. 

Češi se účastní Dakar Rally již několik desetiletí a dosáhli mnoha úspěchů. V roce 1984 získal Karel Loprais s Tatra 815 třetí místo v kategorii nákladních automobilů. V roce 1997 se mu podařilo zvítězit, a stal se tak prvním českým vítězem Dakar Rally. V následujících letech se mu podařilo vyhrát tuto kategorii ještě třikrát. Dalším úspěšným českým jezdcem je Aleš Loprais, synovec Karla Lopraise, který se stal vítězem kategorie nákladních automobilů v roce 2018 a 2019. V posledních letech se čeští jezdci účastní také mezi motocykly a čtyřkolkami. 

Start 45. rallye Dakar se uskutečnil 31. prosince minulého roku a dojezd posádek je naplánován na 15. leden 2023. Trasa, jak už je zvykem, bývá velice náročná. Náročný terén pouště Saudské Arábie není výjimkou. 

Letošní ročník nabídl silnou účast zejména z české strany za kamiony Aleše Lopraise a Martina Macíka. Po nehodě, kdy Aleš Loprais při sjezdu z duny srazil diváka, který při následném transportu do nemocnice zemřel, odstoupil, a proto se na stříbrnou příčku vítězů vyšplhal pouze Martin Macík. 

V ročníku 2023 se bojovalo o titul nejlepšího jezdce, týmu a stroje. Závodníci předvedli napínavé závody a neuvěřitelné výkony. Dakar 2023 byl opravdu nezapomenutelným zážitkem pro všechny milovníky motoristických sportů. 

Jakub Pavlica, Marek Křesťan