Rozhovory

Už je to půl roku, kdy se na naší škole udála změna, jíž podobnou žádný současný gymplák nepamatuje.
Změna vedení může změnit celou školu. Bude tomu tak?
Dali jsme panu řediteli a panu zástupci jedno pololetí, aby se se svou novou rolí sžili a hned jsme přišli s neodbytnými otázkami, ke kterým se nám až nečekaně rozepsali.

Jak moc se změnil Váš pohled na školu po změně pozice? V čem? 

Knesl: 

   Určitě změnil, mění každým dnem a jistě se ještě měnit bude. Zkušení ředitelé říkají, že adaptační období ředitele je tak dva roky. Pro lepší pochopení odpovím takovou sondou do života nastupujícího ředitele.  

   Můj pohled na školu se začal měnit již před nástupem do funkce, v okamžiku rozhodnutí do toho jít. Každý uchazeč o pozici ředitele musí začít zpracovávat Koncepci rozvoje školy. Musíte se začít na školu dívat z ptačí perspektivy. Jako na celek. Musíte vzít v úvahu spoustu věcí: Polohu školy, demografickou křivku, kapacitu budovy, vzdělávací program, potřeby a zájmy žáků a jejich rodičů, potřeby a zájmy zaměstnanců, a to jak pedagogických, tak nepedagogických, spolupráci s místními subjekty, stav budovy a zařízení, měnící se trendy atd. 

   Ovšem je to jen teorie, jak říká klasik. Pak přijdete prvního srpna do práce, s dekretem v ruce a pohled se začne rychle měnit. Už nejdete do své bývalé kanceláře, ale jdete TAM. Do TÉ místnosti, ke které jste vždy vzhlíželi s úctou a respektem.  

   Všechno je nezvykle uklizené, stůl prázdný, nástěnka prázdná, v šuplíku jedny klíče. Zavřete dveře. Je tam ticho a jste tam sám. Uvědomíte si, že hlavní odpovědnost za všechny výše zmíněné předměty vašich teoretických úvah teď leží na vás prakticky. Samozřejmě, že jste to tak nějak tušili už před tím. Ale těch prvních pár okamžiků, kdy vám to naplno dojde…. Pak si ale zase uvědomíte, že na to nejste sami, že je tu tým skvělých lidí, profesionálů, kteří svým přístupem a prací často nad rámec svých povinností dělají školu tím, čím je. Uvědomíte si, že ten náš tým je skvělý, a doufáte, že za vámi stojí.  

   Čerstvě nabytý optimismus se ale počne rychle vytrácet. Přijde dnes již bývalá paní ředitelka a začíná předání. „Tak já ti to tady teď všechno předám, jo?!  Tady je předávací protokol (má snad 50 položek), tady mi to podepiš. Tak tady je: (postupně otvírá skříně, vytahuje a vrací šanony) BOZP, PO, dokončené projekty, rozdělané projekty, personální agenda, DVPP, RVP, ŠVP, ŠAP odměny, mzdy, hospitace, smlouvy, bankovní výpisy, kontrolní zprávy, inspekční zprávy, výroční zprávy, zprávy o činnosti školské rady, strategie rozvoje, energetický průkaz budovy, výpisy z katastru, výpisy z rejstříku škol, zřizovací listina, klíče, razítka, tokeny, směrnice, zákoníky, vyhlášky, pokyny ministerstva, metodické výklady …. No a tady (otevře křídlo bílé skříně sahající až do stropu), tady jsou šanony, ve kterých nevím, co přesně je, ale když po tobě nějaká kontrola bude něco chtít, tak to nejspíš najdeš tady. Nebo taky ne. Určitě jsem na něco zapomněla. Ty, ale já už musím jít, tak se měj a drž se.“ 

   Takže tak nějak se měnil, mění a měnit bude můj pohled na školu po změně pozice víceméně každý den. 

Němec: 

To je docela složité. Můj pohled na školu se mění každý den, protože pobyt a práce v ní je pro mě dynamický proces. Neustále přichází nové impulsy, problémy nebo jen události, se kterými se musím vyrovnat, zaujmout k nim postoj, a nakonec se ztotožnit s tím, jak se k celému fenoménu postaví naše škola jako celek. Myslím, že moje nová pozice na to nemá zásadní vliv, jen se na věci musím dívat komplexněji, s odstupem a v širším měřítku než dříve. 

V čem vidíte největší rozdíl oproti Vaší bývalé pozici? Co vás případně nejvíce překvapilo? 

Knesl: 

   V míře odpovědnosti, což mě ovšem nepřekvapilo. Ředitel odpovídá za všechno, co se ve škole děje. I když se ve škole stane něco, co objektivně nemohl ovlivnit, nese za to stejně odpovědnost on, někdy i trestní. Překvapila mě relativní míra svobody, kterou sice stejně užíváte k tomu, abyste udělali to, co musíte, nebo chcete udělat, ale relativní svobodu máte v tom, kolik času a jakou pozornost čemu věnujete, a také v tom, jakým způsobem se svých povinností zhostíte. Co delegujete a komu, co si radši uděláte sami, jak moc, co, koho budete kontrolovat a jak atd. Ale tento můj pohled se ještě určitě bude hodně měnit. Na hodnocení je ještě brzo. 

Němec: 

Stručně řečeno – méně učím, více papíruju. Principiálně jsem překvapovaný každý den, protože narážím neustále na nové povinnosti, jež musím zastávat. Naštěstí mám kolem sebe dost ochotných kolegů, kteří nabídnou pomocnou ruku, když je potřeba. 

Jaká byla Vaše očekávání k nové pozici?  Vyplnila se? Rozhodl byste se teď stejně? 

Knesl: 

Jak je z předchozího zřejmé, můj pohled na věc a spolu s ním i má očekávání se mění a měnit budou. A mění se i můj zpětný pohled na má předešlá očekávání. Možná bych v některém z okamžiků řekl, že bych do toho znovu nikdy nešel, třeba až nastane opravdu vážná situace, jindy zas, třeba až se něco pěkného podaří dokončit, že to stálo za to. Který okamžik je ten rozhodující? Nevím. Proč by to měl být zrovna ten současný. Je to hodně spekulativní. 

Němec: 

Věděl jsem, že přibude papírování, to se vyplnilo, ale opravdu jsem netušil, kolik toho ve výsledku bude. Na bilancování, jestli bych se rozhodl stejně, je zatím ještě brzy. Můj pohled na pracovní povinnosti se mění každý den (s každým novým papírem), ale úředničinu vyrovnává relativně kreativní práce při práci s učiteli a studenty. Takže zatím si připadám “rovnovážně”, ačkoliv je to houpačkový stav. 

Jaké jsou Vaše vize nyní? Přemýšlíte nad změnami ohledně chodu školy? Jakými?   

Knesl: 

Ano, myslím, že z odpovědi na první otázku je to zřejmé, bez vize by to nešlo. Najdete ji na stránkách naší školy. Konkrétní priority? Rozvíjet a podporovat to kvalitní a smysluplné hlavně ve vztahu k vám studentům. Snažit se udržet pestrou možnost volby seminářů a půlení co největšího možného počtu hodin, které jsou v důsledku vládních škrtů v ohrožení, udělat vše pro to, aby vaše výsledky maturit byly co nejlepší, abyste odcházeli na VŠ připraveni, zvelebovat školu nejen materiálně, ale i z hlediska klimatu školy, dokončit projekt rekonstrukce počítačových učeben, intenzivně spolupracovat se Školním studentským parlamentem … Změní se systém přijímacího řízení. Výzvou, která před námi stojí, a která určitě mnohé změny přinese, je umělá inteligence.  

Němec: 

Kdo zná moje myšlenkové a kreativní pochody (třeba divadelníci), tak ví, že nápady mě přepadávají pořád a já se jen snažím je nějak zasadit do aktuální situace. Naštěstí o vizi na několik let dopředu přemýšlet nemusím, hlavní úlohu v tomto směru má pan ředitel. Já se snažím, aby se lidem ve škole dobře učilo (dá se to nazvat vizí?), takže v podstatě dělám servis ostatním, což spočívá v uspořádávání a distribuci informací, přizpůsobování rozvrhu a pokud možno plynulém průběhu výuky. Jestli se to daří, musíte posoudit spíše vy, ale já jsem snad zatím žádnou kataklyzmatickou trhlinu v časoprostoru nezpůsobil. 

Chybí Vám Vaše bývalá pozice? V čem nejvíce?   

Knesl: 

   Svým způsobem. Míra odpovědnosti nebyla tak velká. Na druhou stranu suma práce ano. Práce, kterou málokdo ocení, právě proto, že ji mají všichni přímo před očima a mnoho věcí berou jako samozřejmé. Myslím, že nový pan zástupce to teď zažívá sám. Takže opět taková malá sonda: Je mnoho činností, které vyžadují dlouhodobé soustředění. Například změny v rozvrhu na následující týden, kdy chybí pět vyučujících, protože jsou na kurzu. Práce cca na dvě hodiny. Začnete ráno. Do toho vám ovšem během dopoledne přijde zástup vyučujících (změnit učebnu, nahlásit akci, chci jet na školení, nesu zápis z porady, proč mi ta poslední hodina odpadla) a studentů (chci změnit seminář, nemohli bysme jít dřív na oběd, proč nám nemůže ta poslední hodina odpadnout, dole na plazmě je něco jiného než máme v bakalářích, aha tak ne, už je to dobře, ztratil jsem heslo, potřebuji výpis známek, mohla bych ještě změnit maturitní předmět ….), kteří potřebují řešit naprosto neodkladné záležitosti… 

    Vzhledem k tomu, že váš přímý nadřízený sedí hned vedle, občas se vmísí poznámkou typu: Už jsi poslal tu matriku? Měli bychom ještě dnes vyplnit tu tabulku a do konce týdne vyplnit ten dotazník (je středa). Jo a nezapomeň se přihlásit na ten páteční seminář. 

   Telefon. Volá vyučující, že je u lékaře a je tam fronta, takže tu hodinu, co má za pět minut, fakt nestíhá, a jak to tak vidí, už se asi dneska nestihne vrátit vůbec. Přepnete suplování do současného týdne a hledáte, telefonujete, nenacházíte, běháte po škole. Zvoní. Nakonec najdete kolegu, který to přijímá s nadšením: „No to mám teda radost, chtěl jsem opravovat písemky a chystat se na další hodinu. No tak dík, no. Néé já vím, já to chápu. To se nedá nic dělat.“ Pak se konečně vrátíte k tomu příštímu týdnu.  Telefon. Pane zástupce, vy jste zase zapomněl jít na oběd. Už jsou dvě hodiny. Zkrátka, ten adrenalin mi fakt chybí. 

Němec: 

Jak jsem již předeslal, chybí mi učení. A to že dost. (Nechybí mi ovšem opravování testů…) O to více si užívám hodiny v seminářích, což mohou vyvrátit/potvrdit pouze oběti mých hodin. Jako učitel jsem mohl pořádat více studentských akcí, na kterých jsem přímo participoval. Teď o ně klesl zájem, protože je nemám jak propagovat mezi studenty (aneb neslavný konec filmové noci). 

Jaká byla Vaše největší motivace pro změnu pozice?   

Knesl: 

Asi čekáte odpověď ve stylu: Chtěl jsem mít větší vliv na strategická rozhodnutí, což mi bývalá pozice nedovolovala. Byl to přirozený krok kariérního postupu. Chtěl jsem tvůrčím způsobem změnit školu a skutečně ji posunout do nového tisíciletí. Byla to výzva, která přinesla nové obzory… realita je ale vždy složitější a osobnější. 

Němec: 

Neřekl bych, že za změnou pozice stála touha po větší moci a zodpovědnosti, což si možná někteří myslí. Jako absolvent naší školy a spokojený pedagog totiž chci, aby náš „ústav“ fungoval a přetrval. Když jsem byl tedy osloven panem ředitelem, zda bych si sedl na jeho bývalé místo, bila se ve mně celá řádka pocitů. Nakonec dostala přednost zodpovědnost vůči škole před mým vlastním pohodlím v podobě učení a práce s budoucími generacemi. 

Zaregistroval jste, že by se k Vám nyní žáci nebo učitelé chovali jinak? Přivítal jste tuto změnu, nebo je Vám spíše nepříjemná?  

Knesl: 

Zcela určitě. Zaregistroval a chovají. To je taková lekce do života. Ale ta první zásadní změna přišla již s pozicí zástupce. Některé věci z nové perspektivy v nové sociální roli prostě vidíte jinak a musíte se v některých ohledech i jinak chovat. To jsou ty věty typu: „Ta funkce tě změnila, to už nejsi ty“. Jenže je to podobné, jako když se z bývalého žáka stane učitel. Jeho bývalí spolužáci by mohli říci totéž. Nebo když se oženíte/vdáte, řeknou vám něco podobného vaši kamarádi/kamarádky. Každá změna společenské role promění vaše chování a postoje, to je přirozené. Někdo to přijme, někdo ne. Na druhou stranu je tragické, když je ta změna „k nepoznání“. Když z vás udělá bestiálního bachaře, nebo zlomeného vězně. Musím, ale říct, že jsou lidé, kteří své chování, alespoň se mi zdá, nezměnili. A za ně jsem rád.  

Němec: 

Myslím, že si na danou změnu pozice postupně zvykají všichni. Ať už studenti s jejich: „Dobrý den, pane učit… pane ZÁSTUPCE,“, nebo učitelé, kteří mě tady zažili třeba ještě jako jejich studenta. Já si změnu nijak zásadně nepřipouštím, protože jsou kolegové, kteří se ke mně chovají stejně. 

Máte nyní méně volného času? Pokud ano, který z Vašich koníčků jste kvůli práci musel omezit?  

Knesl: 

… Ale ta první zásadní změna přišla již s nástupem na pozici zástupce. Sport. Už toho tolik nenaběhám, nenajezdím, nenaplavu, nenalyžuji, ale snažím se. Když otevřu Foucaulta a chci se ponořit do filosofického strukturalismu, mám nepříjemné pocity viny, že bych se měl raději ponořit do nového zákoníku práce. Nejvíc mě ale mrzí, jako asi každého, když to omezení dopadá na čas strávený s rodinou. Takže to nakonec většinou odnese ten Foucault. 

Němec:

Ano, moje pracovní a volnočasové návyky zažily zemětřesení. V podstatě jsem skončil s recenzováním, protože s ponocováním se dělají rozvrhy a další administrativa dost těžko. Krom toho se najde ještě méně času k tomu, abych veškeré hry (deskové i počítačové) pořádně vyzkoušel. Takže jsem psané texty v podstatě zavrhl a tvoříme už jen v naší kamarádské YT redakci GEM – Game Ex Machina (proč si neudělat reklamu, že?) videorecenze a tematická videa. Na druhou stranu jsem si vyplnil vzniklá okna tím, že můžu zase číst, takže se některé koníčky vrátily zpátky.