Kultura

pernik

Perníkové vánoce

Filip Vrátný

Vánoce, to je období, kdy se většina z nás těší na teplou atmosféru, vánoční světýlka a samozřejmě na domácí cukroví. Představa perníčků pečených s láskou a radostí je pro mnohé neodmyslitelnou součástí svátečních příprav. Ale co když se podíváme na mnohem temnější stránku perníku, který není v kuchyni, ale v laboratořích, a není tak sladký, jak bychom si přáli? 

V laboratořích, které vyrábějí “perník” v podobě methamfetaminu, se rozhodně nedíváme na vánoční specialitu. Methamfetamin, známý též jako piko, párno a další méně přívětivé názvy, patří mezi nejnebezpečnější drogy, se kterými se dnes můžeme setkat. Problém je zvláště akutní v České republice, která si v Evropě vysloužila nechvalný titul “Methová metropole.” 

Tato droga je vyráběna v malých laboratořích, často v kuchyních nebo zahradních domečcích, z levných léků bez předpisu, které lze koupit v lékárnách v Polsku. Tato domácí výroba drogy je velmi nebezpečná, nejen pro výrobce a uživatele, ale také pro okolí. Chemikálie používané při výrobě methamfetaminu jsou velmi toxické a mohou způsobit vážné zdravotní problémy pro lidi žijící v blízkosti těchto laboratoří. 

Na našem území existuje více než 250 laboratoří, přičemž nejvíce se nachází na jižní Moravě. Tato skutečnost nejenže značně rozšiřuje dostupnost drogy po celé zemi, ale způsobuje také alarmující nárůst závislosti. S více než 35 tisíci závislými občany se Česká republika potýká s vážným zdravotním a sociálním problémem. 

Droga má také vliv na životní prostředí. Nedávné analýzy odpadních vod ukazují vysokou koncentraci methamfetaminu, což naznačuje vysokou míru užívání této drogy v některých oblastech, zejména v Ostravě, Praze a Karlových Varech. Jedná se o nepochybnou ekologickou hrozbu, která by mohla skončit velmi špatně, pokud by se látka dostala do ryb, které by se mohly následně konzumovat nebo kontaminovat jiné vodní zdroje. Být vámi, dával bych si radši bacha, odkud berete svého vánočního kapra! 

Česká vláda se snaží bojovat proti problému methamfetaminu a neprodleně se snaží svého titulu „methové metropole“ zbavit, ovšem nic nejde hned. Proto nám tento titul pravděpodobně v bližší době zůstane. 

Mimo jiné, léčba závislých na pervitinu v České republice není nijak odlišná od léčby závislosti na jiných drogách. Proto nám také závislí neubývají a mnozí z nich upadají k dalším drogám. 

Věřím, že naši čtenáři si nemusí s ničím výše uvedeným lámat hlavu, ale třeba právě váš soused může být dlouho hledaný místní kuchař, kdo ví. V obou případech přeji všem hezky prožité svátky a všechno nejlepší do nového roku! 

pernik
vyr_7146Luskacik-vojacik-30cm-cierny

Balet, který symbolizuje Vánoce

Eliška Vrzalová

Přichází Vánoce, s nimi sníh, pohádky a kouzla. Jedna taková kouzelná pohádka se odehrává také v 19. století na Vánoční slavnosti v Londýně, kde malá Klára dostane k Vánocům dřevěnou hračku, jež umí louskat ořechy. Tušíte, jakou pohádku mám na mysli? Je to Louskáček – vánoční příběh. Tato pohádka plná krásné hudby Petra Iljiče Čajkovského, kouzel a hlavně baletu, se odehrává na Štědrý den, kdy Klára objeví pod stromečkem dřevěného Louskáčka. V noci, když všechno veselí utichne, se Klára probouzí ve snu a potkává se zde se svým Louskáčkem, který oživl. Vydávají se do snové země, kde porazí Myšího krále, zároveň tak prolomí jeho kletbu a z Louskáčka se stává princ. Tím však příběh nekončí, protože Louskáček provede Kláru celou kouzelnou zemí. Setkají se tak například se Sněhovými vločkami, Švestkovou vílou, s Marcipánem či se zástupci různých národů představující sladkosti – například Arabové představující kávu nebo Španělé čokoládu. Klára je ze snu nadšená, ovšem brzy přichází ráno, a ona se probouzí opět v realitě, se svým dřevěným Louskáčkem a zjišťuje, že to byl všechno jen sen… nebo ne?  
Klasický vánoční příběh této slavné baletní pohádky, jak jej známe dnes, je inspirován pohádkou Louskáček a Myší král od německého spisovatele Ernsta Theodora Wilhelma Hoffmanna, ve kterém se hlavní hrdinka nejmenuje Klára, ale Marie. V této originální verzi má příběh také mnohem hlubší myšlenku než v tom dnešním. Marie žije v rodině, která je posedlá pravidly a ona je musí striktně dodržovat. Když se o Vánocích objeví její strýček Drosselmayer, dostane od něj Marie dárek – dřevěného Louskáčka. V noci se Marie ocitá ve svém vlastním snu, kde je Louskáček vyobrazený jako princ zakletý čarodějnicí, jelikož se odvážil zachránit nejkrásnější princeznu světa. Marie však kletbu svou laskavostí zlomí a díky své odvaze a lásce se jí podaří Louskáčka oživit. Louskáček se pak utká v boji s myší armádou, který nakonec vyhraje a promění se v krásného prince. Louskáček poté doprovodí Marii do království panenek, kde jsou paláce tvořeny z cukru a sladkostí.  

Nejspíš si říkáte, že tento příběh je přece pohádka jako každá jiná, ale opak je pravdou. Setkáváme se zde se spoustou skrytých symbolů, které na první pohled nejsou vidět. Například pohádkový svět, který si Marie vysnila, představuje Mariin útěk z reality, když se cítí být svázaná pravidly, která musí dodržovat. Živý Louskáček symbolizuje Mariina zachránce a naději na lepší budoucnost. V Německu se také traduje, že Louskáčci symbolizují štěstí. Ten náš byl v příběhu zaklet, protože se pokusil zachránit nejkrásnější princeznu světa. To představuje Mariinu touhu být krásná a úzkostný strach z ošklivosti. Myši, vyobrazené jako záporné postavy, symbolizují chaos a zkázu. 
Přestože se původní příběh od toho dnešního obsahem moc neliší, je rozdílný minimálně myšlenkami, které chce lidem předat. Dnes existuje mnoho verzí Louskáčka, a ať už si vyberete jakoukoli, určitě Vás dokáže naladit na jedinečnou atmosféru Vánoc.  

vyr_7146Luskacik-vojacik-30cm-cierny

Drákula

Natálie Haplová

Drákula. Upírský hrabě z Rumunska, který se stal fenoménem po celém světě. Ale kdo to vlastně je? A kde se vzal? Pojdme se společně podívat na jeho historii… 

Skutečný Drákula se ve skutečnosti jmenoval Vlad III. a své pozdější přízvisko získal díky svému otci, kterému se přezdívalo Dracul (drak). Rumunské slovo Dracula se pak později stalo synonymem pro slovní spojení „syn draka“. 

Vlad III. převzal v sedmnácti letech vládu po svém otci a stal se nechvalně známým, krutým hrabětem. Říká se, že jeho nejoblíbenější zábavou bylo sledovat narážení lidí na kůl. Z toho pochází jeho další přízvisko Tepeš – naražeč. 

Ale dost o skutečném Drákulovi. Pojme se konečně podívat na toho knižního. 

Legenda o upírovi z hradu Bran se zrodila z pera spisovatele Brama Stokera v roce 1897. Děj románu se odehrává v Transylvánii, v jednom z největších regionů Rumunska. Bram se při psaní Drákuly inspiroval právě krutovládou Vlada, kterého vnímal jako krvelačnou bestii. 

Kniha se velmi rychle stala velice populární. Bramova kniha popularitou předčí dokonce i knihy J. K. Rowlingové nebo J. R. R. Tolkiena. Román byl na svou dobu velmi moderní, a to je důvod, proč si ji i dnes lidé stále čtou. Byl psaný deníkovou formou, jednotlivé zápisky byly prokládané novinovými výstřižky a citacemi, a to je něco, co v knihách 19. století nebylo obvyklé. Další věc povyšující tento netradiční hororový příběh bylo v té době ne tak opakované téma upírů a propracovanost postav, které jsou snadno zapamatovatelné. 

Zkrátka – byl to hit, a je to hit dodnes. 

Ve 20. století se příběh krvelačného hraběte dočkal jak filmového, tak muzikálového zpracování. Postavou Drákuly bylo také inspirováno spoustu dalších děl, a je tomu tak dodnes. Myslím, že všichni známe animovanou filmovou sérii Hotel Transylvánie, ne? 

Taneční

Jakub Pavlica a Marek Křesťan

Rozšiřování svých dovedností je důležité pro náš osobní a kulturní rozvoj. A jednou z nejefektivnějších cest, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím tance.Taneční kurz, který se nyní koná v sokolovně ve Valašském Meziříčí, je příležitostí objevit svět tance a naučit se několik ikonických tanců, jako je waltz, valčík, polka, tango, foxtrot, ča-ča, mazurka a jive. 

Waltz je jedním z nejznámějších tanců vůbec. Jeho plynulé a elegantní pohyby jsou založeny na tříčtvrtečním rytmu a charakterizují se čtvercovým pohybem po parketu. Waltz je nejen krásný, ale také velmi vznešený. Jeho jednoduché kroky nás učí synchronizaci s partnerem. 

Valčík je dalším populárním tancem, který se naučíte na kurzu. Stejně jako waltz, i valčík je taneční styl založený na tříčtvrtečním rytmu, ovšem s rychlejším tempem. Jeho charakteristické kroky jsou pohyby po diagonále parketu a rotace kolem vlastní osy. Valčík vyžaduje nejen správnou techniku, ale také pevnou komunikaci s partnerem, aby bylo dosaženo dokonalé harmonie. 

Polka je tancem plným energie. Tento taneční styl pochází z Čech a je založen na rychlém dvoučtvrtečním rytmu. Polka je známá svými skokovými kroky a dynamickým pohybem po parketu. Tento tanec nám pomáhá zlepšit naši kondici a koordinaci pohybů. 

Tango je vášnivý tanec. Jeho původ sahá do argentinské kultury a je charakteristický dramatickými pohyby a silnou fyzickou interakcí.. Tango nám umožňuje vyjádřit svou individualitu. 

Foxtrot je elegantním tancem, který pochází ze Spojených států. Je založen na čtyřčtvrtečním rytmu a kombinuje plynulé kroky a rotace s promenádami. Foxtrot je velmi univerzálním tancem, který se hodí k různým hudebním žánrům. Jeho taneční kroky nám pomáhají zlepšit techniku a koordinaci pohybů. 

Ča-ča je tancem plným energie a rytmu. Tento taneční styl pochází z Kuby a je založen na rychlém čtyřčtvrtečním rytmu. Ča-ča je známá svými charakteristickými kroky, které zahrnují cha-cha-cha a promenády. Tento tanec nám pomáhá zlepšit rytmus, kondici a koordinaci pohybů. 

Mazurka je tradičním polským tancem, který je založen na rychlém tříčtvrtečním rytmu. Mazurka je známá svými živými a radostnými kroky, které zahrnují skoky a rotace. Tento tanec nám umožňuje prozkoumat kulturní dědictví a naučit se tradiční tanec z jiných zemí. 

Jive je tancem plným energie a rychlosti. Tento taneční styl pochází z USA a je založen na rychlém tříčtvrtečním rytmu. Jive je známý svými skoky, akrobatickými prvky a rychlými otáčkami. 

Taneční kurz je nejen o naučení se konkrétních tanců, ale také o naučení se základů etikety. Tancování nám pomáhá rozvíjet naše sociální dovednosti, sebevědomí a týmovou spolupráci. Je to také skvělý způsob, jak poznat nové lidi. 

17

Saúdský fotbalový projekt

Jan Urda

Jako by se s nimi roztrhl pytel. Mnoho hráčů z evropských fotbalových lig odchází za obrovské peníze do úplně nové a neznámé destinace – Saudské Arábie, konkrétněji její první fotbalové ligy Saudi Pro League. Dává ale tento projekt smysl, nebo se bude opakovat několik let starý čínský scénář? 

Velká fotbalová jména jako Ronaldo, Benzema, Neymar nebo Mané, to je jen pár příkladů hráčů, kteří do této ligy odešli. Jejich smlouvy mají společnou jednu věc. Za jejich působení v saúdských klubech si vydělají sumy, kterým lze jen těžko uvěřit. A ruku na srdce, je velice pravděpodobné, že motivací všech hráčů, kteří do Saúdské Arábie přišli hrát fotbal, je plat a ostatní výhody, které ze smluv plynou. Ostatně někteří to i sami přiznali. Saudi Pro League je totiž v žebříčku fotbalových lig velmi nízko a velkým evropským ligám nemůže konkurovat.  

Je tedy pravděpodobné, že zde většina hráčů přijde na pár let, vydělají obrovské sumy, zabezpečí rodinu a poté se buď vrátí zpět do Evropy, nebo ukončí kariéru. To ale pro kluby a celou saúdskou ligu není do budoucna moc perspektivní. Prezident UEFA (Evropské fotbalové asociace) Aleksander Čeferin prohlásil:  

„Měli by spíš investovat do akademií pro mladé hráče, přinést kvalitní trenéry a vychovat vlastní hráče. Kupování hráčů na sklonku kariéry není cestou vpřed. Podobnou chybu už udělali v Číně, kam vodili hráče, kteří už pomalu končili s fotbalem.“   

„Řekněte mi jméno jediného hráče, který je v nejlepším věku a rozhodl se jít nastartovat kariéru do Saúdské Arábie. Není to jen o penězích, hráči chtějí vyhrávat tituly v kvalitních ligách. A ty jsou v Evropě,“ dodal. 

Pokud se podíváme na věk hráčů, kteří přestoupili do saúdskoarabských klubů, až na některé výjimky je většině již přes třicet let. Navíc pokud hráči ukončují kariéru obvykle mezi třiceti a čtyřiceti lety, je to maximálně neefektivní. A teď se na tuto situaci můžeme podívat ze dvou stránek, začněme tou fotbalovou. Příchod hráčů s velkým jménem může hrát roli při příchodu těch mladých, protože si zahrají se svým idolem, například Cristianem Ronaldem či Karimem Benzemou. Navíc se zde zvýší atraktivita fotbalu a přiláká mnoho místních fanoušků. Co se týká zvýšení kvality ligy příchodem kvalitních hráčů, tak ano, ale pouze na pár let, za předpokladu, že v lize zůstanou. 

Poté je tu ale i druhá stránka, a to politická. Saúdská Arábie je země s obrovskými zásobami ropy a zemního plynu, ze kterých plyne bohatství země. Tyto zásoby ale nejsou nevyčerpatelné a Saúdská Arábie si je toho velmi dobře vědoma a snaží se vymyslet i jiné způsoby, které budou ekonomicky držet tuto zemi. Mezi ně se řadí například turismus a v případě fotbalu sportovní turismus. Dalším aspektem může být to, že Saúdská Arábie je muslimská země řídící se právem šaría a vládne zde královská rodina, která tvrdě umlčuje své kritiky. Práva žen jsou zde značně omezena. Dokonce zde i v této době probíhají veřejné popravy. Je tedy jasné, že si tato země, která je absolutní monarchií, chce spravit pověst. Můžeme mluvit o „sportswashingu“, tedy termínu, který označuje, jak státy s pošramocenou pověstí pořádají velké sportovní hry a turnaje za účelem očištění své pověsti. Jako příklad můžeme použít pořadatelskou zemi pro Mistrovství světa ve fotbale 2022 – Katar. 

V úvodu jsem mluvil o několik let starém čínském scénáři. Čínské kluby dávaly před šesti lety za přestupy mnohonásobně více peněz než ostatní přední světové ligy. Většina dobrých hráčů se ale v Číně dlouho neohřála a po pár sezónách a spoustě vydělaných penězích z ligy odešla. 

Přesune se tedy jednou centrum fotbalového světa na Blízký východ? Uvidíme, jak si s tímto úkolem Saúdská Arábie poradí. Za zamyšlení ale určitě stojí, jakou obrovskou roli dnes hrají ve světě sportu peníze. 

Saudská liga, Ronaldo

Fast Fashion

Eliška Vrzalová

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde nakupujete své oblečení a jak se vyrábí? Druh módy, která je vyráběná ve velkém množství, bez ohledu na kvalitu, životní prostředí nebo životní podmínky zaměstnanců se nazývá fast fashion.  
Její kořeny sahají až do 19. století, kdy byl mezníkem ve výrobě oblečení vynález šicího stroje. Ten výrobu oděvů usnadňoval a urychloval, a móda se tak stala dostupnější. Postupem času se začala šířit po celém světě, lidé ji začali vnímat jako životní styl, a módní společnosti tak zvětšovaly svůj okruh působení a začaly lidem nabízet cenově dostupné zboží. Dnes se fast fashion soustředí hlavně na trendy. Ze dvou kolekcí ročně se tak postupně staly čtyři – jedna pro každé roční období, poté přišla na trh společnost Zara, která začala vydávat novou kolekci každé dva týdny, a nakonec Shein, který produkuje nové oblečení každý den. Pokaždé, když tedy zákazníci přijdou do obchodu Zary nebo se podívají na e-shop Shein, vidí nové oblečení, nové trendy, a to v nich vyvolává tzv. FOMO (fear of missing out), v překladu strach, že o něco přijdou nebo něco propásnou. Lidé nakupují stále nové oblečení a fast fashion značky nové oblečení vyrábí. Problémem se tak stává množství vyrobeného oblečení, které se nestihlo prodat a končí na skládkách. Módní průmysl tvoří až 10 % emisí skleníkových plynů po celém světě. Dalším negativem fast fashion jsou životní podmínky zaměstnanců a také neustálé porušování lidských práv. Ve fast fashion výrobách se častokrát vyskytuje dětská práce, nedostačující mzdy nebo nepřítomnost bezpečného pracovního prostředí. Mezi nejznámější fast fashion značky patří H&M, Zara, Gap, C&A a v neposlední řadě také Shein a mnoho dalších. Nemálo značek fast fashion bylo také obviněno z tzv. Greenwashingu, což je obchodní strategie, při které firmy tvrdí zákazníkům, že zboží je vyrobeno ekologicky a s ohledem na životní prostředí, přitom opak je pravdou. 
Opakem fast fashion je tzv. slow fashion nebo zero waste fashion. V obou případech se klade důraz na výrobní proces zboží, životní podmínky zaměstnanců a preferuje se kvalita nad kvantitou, což se o fast fashion značkách bohužel říct nedá. Značky fast fashion jsou již natolik rozšířené, že udržitelné slow fashion společnosti již nemají šanci se prosadit, dostat se do podvědomí lidí, a tím zůstávají přehlížené. Dalším důvodem, proč nejsou slow fashion značky rozšířené, je fakt, že si spousta lidí myslí, že udržitelná móda je příliš drahá. Částečně je to pravda, pokud mají na mysli například Chanel, ale spousta udržitelných značek je cenově dostupná stejně jako značky fast fashion. Mezi snadno dostupné, a navíc udržitelné značky patří např. Tentree, BezPotisku nebo Freshlabels. Další skvělou alternativou jsou také secondhandy neboli oblečení z druhé ruky. 
Momentálně je na světě tolik oblečení, že by vystačilo pro šest budoucích generací. Je proto důležité přemýšlet nad tím, jestli dané zboží opravdu potřebujeme, anebo jde jen o trend, který za pár měsíců přestaneme nosit.

FF

Pád Marvelu 

Všechno to začalo po konci Avengers: Endgame, kdy oficiálně skončil Marvel tak, jak ho většina z nás znala. Staré dobré superhrdiny začali nahrazovat noví, což samozřejmě není vždy špatně, nejde omývat stejné příběhy pořád dokola (nebo ano?). Někteří hrdinové odešli úplně, jiní jen na chvíli, aby se za pár měsíců mohli znovu objevit v jednom z Marvelovských seriálů, které se množí jako krysy. K nim se ale vrátíme později.  

Víte, dle mého skromného názoru myslím, že fanoušci tohoto světa, filmů nebo samotných postav by mnohem více ocenili dva nebo tři kvalitní projekty pod záštitou Marvelu za rok. Osm, které vyšly v roce 2021, šest za rok 2022 a zatím šest až osm projektů, které Marvel připravuje na rok 2023, je již slušný přešlap. I přes tohle neuvěřitelné množství patnácti (v době psaní tohoto článku ještě nejsou venku Guardians of the Galaxy vol. 3) se dají opravdu dobré počiny spočítat na prstech ruky špatného chemika s oblibou v kyselinách.    

55 % na ČSFD za Ant-Man a Wasp: Quantumania také není dobrá vizitka a lákadlo pro případné zájemce, kteří by si chtěli za film poctivě zaplatit ať už v kinech, nebo na streamovacích platformách. A nebojte se, nízké hodnocení marveláckých snímků nezůstává jen u třetího dílu Antmana. Doctor Strange in the Multiverse of Madness na stejné stránce obdržel poměrně neuspokojivých 65 %. Proč neuspokojivých? Když se poohlédneme do roku 2016 na první díl o tomto hrdinovi, zjistíme, že je divácky poměrně lépe hodnocen. Čím to bude? Vždyť oba filmy sdílí režiséra, velká část hereckého obsazení je také stejná. Možná tím absolutně promrhaným potenciálem, který nám film ukazoval v trailerech, tím, jak se tvůrci rozhodli ignorovat další rozvoje postav a jak snaha o vytvoření hororu byla zmačkána a hozena do odpadkového koše velmi podobně jako týdenní leták Lidlu.  

Inu, ono braní si až příliš velkého sousta do úst je již klasickou praxí MCU. Naslibovat natěšenému divákovi velké věci, ukázat překrásně vypadající efekty a epickou hudbu a potom předložit něco absolutně jiného. Něco neuspokojivého, něco, co zabaví na dvě hodiny a divák odchází z kina s prázdným pocitem zoufalství na hrudi, ještě prázdnější peněženkou a v hlavně mu pořád dokolečka zní ty jediné dva vtipy, které se recyklovaly celý film.  

Co se týče výše zmíněných seriálů, to je jedna velká katastrofa. Nejhorší na tom je to, že většina z nich vypadá slibně. První dvě nebo tři epizody ukážou nějak rozjetý příběh, akci, slasti a strasti nám známých postav nebo představí úplně nové. Ale následně to jde celé do háje, opět.  Většinou se totiž do poměrně dobře začaté problematiky přimíchá absolutně nehodící se záporák, který tam je určitě jen proto, abychom mohli vyrábět více sběratelských předmětů. Abychom si dali jasný příklad, WandaVision byl ze začátku neškodný, zajímavě pojatý příběh o jedné zlomené ženě, která si existuje ve vlastním světě a musí se v něm vyrovnávat se svými problémy. V moment, kdy se objevila hlavní záporačka, se to pokazilo. Proč si tvůrci řekli, že je dobrý nápad ji tam strčit? Seriál mohl pokračovat v boji Wandy s Wandou a její následnou přeměnou v Scarlet Witch. Mohlo to skvěle položit základy pro její vývoj v zápornou postavu, kterou se stejně stala. Nebudu ani zmiňovat velmi slibné počiny, kterými jsou například Moonknight nebo The Falcon and the Winter Soldier, které byly naopak zavražděny nehorázně zbytečnými prvky jako je na sílu tlačený trapný humor, nelogická romantika a absolutní přehršel zápletek. Následně tu máme tragédie jako je She – Hulk, které se podařilo zabít poměrně slušně vykreslenou komiksovou postavu právničky nehorázně trapným, zbytečným a prvoplánovým humorem, který se snaží schovávat za satiru a dělání si legrace sama ze sebe.  

Jakožto člověku, který na Marvelu vyrůstal a prožil s ním velkou část života, mě tento úpadek trhá za srdce. Marvel a jeho touha po ziscích na úkor kvality si tímto svým jednáním postupně zabíjí i ty poslední zbytky fanouškovské základny, které jim zbyly. Ale co s tím my, obyčejní smrtelníci, můžeme dělat? Nic. Nezbývá nám bohužel nic jiného než jen sledovat, kterak si MCU postupně zatlouká hřeby do rakve.  

TeX

marvel2.
marvel1

Rok války na Ukrajině

Krize na území ukrajinského státu probíhá již od roku 2014, kdy Rusko anektovalo poloostrov Krym a s ním důležité strategické body, jako je například přístavní město Sevastopol, klíčové místo vývozu po Černém moři. My se ovšem budeme bavit o událostech posledního roku a tří měsíců, tedy časový úsek od 24. února 2022, kdy vojska Ruské federace oficiálně obsadila oblasti na východě Ukrajiny.  

Jak to všechno začalo? 3. 12. 2021 oznámil americký deník The Washington Post, s odvoláním na zpravodajské služby USA, že Rusko shromažďuje armádu velikosti okolo 175 000 vojáků, se kterou se chystá začátkem roku 2022 napadnout Ukrajinský stát. The Washington Post měl v té době k dispozici i satelitní snímky techniky a ruských základen. Nejvyšší ruští představitelé neustále plánovanou invazi popírali a až do ledna všechna tvrzení o ní označovali jako dezinformace Západu, hysterii a provokace.  

16. 2. 2022 byla Ruskem uznána samostatnost Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Obě oblasti jsou označovány za takzvané kvazistáty nebo protostáty. To jsou politické entity, jež ne zcela splňují čtyři kritéria státnosti. Těmito kritérii jsou: stálé obyvatelstvo, definované teritorium, vláda a kapacita vstoupit do diplomatických vztahů s okolními státy. Kvazistáty se nadále dělí do tří podskupin, a to na autonomní území, pod které spadá Grónsko, Tchaj – wan nebo Palestinská samospráva. Pro Doněckou a Luhanskou lidovou republiku ovšem platí druhá kategorie, a to je povstalecká organizace. Kvazistáty tohoto typu často nemají psanou ústavu ani demokratické orgány, je to v podstatě jen území, nad kterým drží ochranou ruku nějaká povstalecká skupina. Poslední sekce kvazistátů jsou slabé státy, mezi které spadá Sýrie, Libye a Kolumbie. 

Abychom se dostali zpět k naší problematice, 18. 2. 2022 byly zaznamenány případy porušení příměří v separatistických územích. Následně byla v obou republikách vyhlášena mobilizace a evakuace obyvatelstva.  

21. 2. 2022 byl publikován téměř hodinu trvající projev Vladimira Putina, ve kterém byla oznámena nezávislost obou území.  Zároveň také zpochybnil státnost celé Ukrajiny a označil ji za ,,integrální součást naší (čtěte Ruské) historie“, čímž dal více než jasně najevo, kam tohle celé směřuje. Další den Rada federace podpořila a schválila použití vojenské síly v zahraničí a všechny vojenské jednotky vstoupily na donbaská území. 

21. 2. 2022 v ranních hodinách zveřejnil Putin prohlášení, ve kterém zahájil speciální vojenskou operaci s cílem demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Tohle své slovíčkaření si obhájil tím, že je potřeba chránit Rusko před rozšiřováním NATO. Že je potřeba zachránit rusky hovořící obyvatelstvo na východě Ukrajiny před šikanou a genocidou ze strany Ukrajinské vlády. Ukrajinci jím byli označeni za neonacisty a vyvrátil jakékoliv plány o dobývání zbytku ukrajinského území nebo dokonce Kyjeva a jiných významných měst.

 A co se nestalo. Bitva o Kyjev vypukla již 25. 2., kdy Rusové dobyli letiště Hostomel na severozápadě od města. Skončila 31. 3. 2022, kdy ukrajinská armáda vytlačila ruské jednotky a 2. 4. získala kontrolu nad celým územím Kyjeva. Podle všech dostupných informací bylo na ukrajinské straně přes 230 mrtvých vojáků, okolo 750 zraněných, 260 mrtvých civilistů a 241 civilistů se zraněním. Na straně Ruska jde o značně menší ztráty.  

Mezi další významné a stále probíhající bitvy lze zařadit bitvu o Bachmut, která probíhá již od srpna, ve které figuruje i Wagnerova skupina. Wagnerovci jsou ruská paramilitární organizace. To znamená, že má jinou organizaci než armáda suverénního státu. Tato soukromá armáda se zúčastnila nejedné bitvy, a to nejenom na Ukrajině. Inu, a jak se dalo čekat, Wagnerovci jsou podezřelí z porušování lidských práv, mučení a páchání nejednoho válečného zločinu.  

Kdybychom měli rozebírat každou bitvu zvlášť, byli bychom tu opravdu dlouho. Bitva o Mariupol, bitva o Charkov nebo obléhání Černobylu jsou všechno krize, které by zasloužily samostatný článek. Ovšem událost, která pohnula žlučí téměř všem, byl Masakr v Buči. Přes 400 obětí hromadné vraždy spáchané ozbrojenými silami Ruské federace je po právu označován za genocidu a válečný zločin. Ukrajinské soudy požádaly Mezinárodní trestní soud v Haagu o prošetření toho, co se ve městě a jeho okolí stalo. 2. 4. 2022 se na sociálních sítích začaly objevovat záběry města po ústupu ruských jednotek. Sklep plný zohavených lidských těl se známkami mučení, hromadný hrob s 280 těly civilistů a desítky mrtvol na ulicích. Velká většina z nich byla neporušená, nelze tedy říct, že oběti padly vlivem výbuchů, o chladnokrevné popravě svědčily rány po výstřelech do týlu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento masakr označil za další falešný útok, který byl zinscenován.  

Ukrajinská válka je největší konflikt na území Evropy od konce 2. světové války. Mrzí mě, že zde nemohu rozebrat všechny problematiky konfliktu, které si to zaslouží. Ale třeba se k tomu dostaneme v jiných číslech. Slava Ukraini!    

TeX

bitva o kyjev
mapa konfliktu

81 let od Atentátu 

27. září 1941 byla vydána zpráva o nemoci dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha a po ní následující oznámení o jmenování nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tím dnem začíná vláda teroru a zastrašování, kterou se snaží nacisté rozprášit jakékoliv pokusy o protesty, a hlavně umlčet již dost hlasité nespokojence. Hlavní útočnou silou měla být rychlost a krutost této akce. Bylo nastoleno stanné právo, které mohlo udělat jen tři věci: vynést rozsudek, vydat obžalovaného gestapu, nebo zprostit viny. Stanné rozsudky byly nezvratné a vykonávané bezprostředně. Po popravě dvou hlavních představitelů odbojové skupiny Obrany národa, Josefa Bílého a Huga Vojty, začal Heydrich vydávat nařízení zabývající se finálním řešením židovské otázky a na podzim roku 1942 byl vybudován koncentrační tábor v Terezíně. 

27. října 1941 zahájila exilová vláda v Londýně přípravy na odbojovou operaci pod krycím názvem Anthropoid. Pro realizaci atentátu byli ze začátku vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce se měla uskutečnit co nejrychleji a 28. listopad téhož roku byl vybrán jako vhodný den. Při tréninku seskoku si ovšem Svoboda zranil hlavu, a nemohl se tak akce zúčastnit. Na Gabčíkovo přání jej nahradil rotmistr Jan Kubiš. Kvůli těmto komplikacím se ale realizace atentátu musela odsunout. 

27. 12. 1941 podepsali Gabčík s Kubišem prohlášení o tom, že svou povinnost splní, jak jen nejlépe mohou. Před odletem, dne 28. 12. 1941, napsali oba parašutisté svou poslední vůli. Ještě téhož dne letoun vzlétl a ve 2:24 ráno byla skupina vysazena. Sice bylo původní místo výsadku naplánováno východně od Plzně a parašutisté seskočili východně u Prahy, ale po přečkání noci se zorientovali, přicestovali do Plzně a tam nalezli kontaktní osoby. Dostalo se jim pomoci i lékařského ošetření. Poté se vydali zpět do místa seskoku pro ukrytý materiál a odtamtud do Prahy. 

Po navázání kontaktu se sokolskou odbojovou organizací JINDRA dostali oba parašutisté byty a veškerou pomoc přímo v Praze. Hlavním opěrným bodem parašutistů se stal byt rodiny Moravcových na Žižkově. Marie Moravcová dodávala parašutistům pomoc i přes své kontakty v řadách Československého červeného kříže. Její syn Vlastimil, Aťa, obstarával kurýrní spojení. Další, kdo atentátníkům pomáhal, byl učitel Jan Zelenka-Hajský. Žil naproti Moravcovým a parašutistům a také jim poskytoval ubytování a ostatní služby. 

27. 5. 1942 jede Heydrich ve svém černém mercedesu z Kobylis. Do cesty mu ale vstoupí Josef Gabčík se samopalem v ruce. Ten se ale zasekne. Jan Kubiš vytahuje granát a hází ho na auto. Rána nebyla přesná, ale i tak dokázala Heydricha smrtelně zranit úlomkem karoserie. Kubiš s Gabčíkem z místa utíkají, a ještě toho dne je K. H. Frankem vyhlášen výjimečný civilní stav. I přes veškeré pokusy gestapa o nalezení pachatelů se všichni parašutisté rozplynuli jako pára nad hrncem. 

28. 6. 1942 Heydrich zemřel a na jeho místo nastupuje Karl Hermann Frank. A s ním začíná i nejhrůznější část celé této akce. Po falešném udání o spojitosti s atentátem lehají popelem vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé jsou buď na místě popraveni, nebo posláni do koncentračních táborů. Bohužel, tyto dvě vesnice nejsou jedinými oběťmi hrůzné nacistické odplaty za Heydrichovu smrt. 

Parašutisté se mezitím skrývali společně s ostatními výsadkáři, kteří v Protektorátu operovali. Byli jimi Josef Bublík, Jan Hrubý, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. Těchto sedm mužů nalezlo své útočiště v kryptách kostela sv. Cyrila a Metoděje. I když to byla téměř dokonalé skrýš, vidina obrovské finanční odměny a beztrestnosti za informace udělala své. Karel Čurda z výsadkové skupiny Out Distance, jenž ihned po atentátu utekl z Prahy ke své matce, se rozhodl promluvit. Prozradil jména i polohu atentátníků.  

Gestapo dne 18. 6. 1942 obklíčilo kostel s parašutisty. A ti je v sedmi lidech drželi neuvěřitelných 7 hodin, než jeden po druhém ukončili svůj život buď kyanidovou kapslí, nebo výstřelem. Jan Kubiš zemřel na následky vykrvácení. 

Kvůli informacím, které Čurda poskytl, se gestapo dostalo i lidem, které parašutistům pomáhali. Ti, kteří nestihli spolknout kyanid, byli posláni do koncentračního tábora Mauthausen. Čurda byl po válce v roce 1947 odsouzen a popraven.  

V důsledku atentátu padlo přes dva tisíce nevinných lidí. My, 81 let poté, si můžeme jen klást otázku, jestli to za to stálo. Každopádně se tato akce zapsala do historie jako největší odbojová akce Druhé světové války a jména lidí, kteří stojí za smrtí Pražského kata, bychom neměli zapomenout.   

TeX 

Volodymyr Zelenskyj a Olena Zelenska

Je brzy ráno 24. února 2022 a armáda Ruské federace právě překročila hranice Ukrajiny. To, co si miliony lidí nikdy nepřálo, se stává smutnou realitou. Napříč celou zemí zní sirény a je slyšet střelba. Na obytné objekty dopadají rakety. K národu se právě chystá promluvit prezident Volodymyr Zelenskyj. Muž, kterého ze dne na den znají desítky milionů lidí. Kdo ale vlastně tento muž je a co v životě dělal ještě předtím, než se stal hlavou státu této východoevropské země? 

Volodymyr Zelenskyj se narodil 25. ledna 1978 v tehdejším Sovětském svazu ve městě Kryvyj Rih, ležícím na jihu Ukrajiny v Dněpropetrovské oblasti, do židovské rodiny. Jeho matka je inženýrka a otec profesorem kybernetiky. Zelenskyj vystudoval právo na Kyjevské národní univerzitě Vadyma Hetmana. Vystudovanému oboru se ale nikdy nevěnoval. Tady začíná zajímavá a pro mnoho lidí těžko pochopitelná životní etapa tohoto státníka. Jako sedmnáctiletý se zúčastnil humorné televizní soutěže KVN. O dva roky později celou soutěž dokonce vyhrál. Ve stejném roce, tedy 1997, se seznámil s lidmi, kteří v roce 2003 založili produkční společnost Kvartal 95. Společnost později vyprodukovala humorné pořady včetně seriálu Sluha národů, v němž hraje Volodymyr Zelenskyj postavu středoškolského učitele dějepisu Vasilije Petroviče Goborodka, který se později stane prezidentem Ukrajiny. V té době by jen málo lidí tušilo, že za pár let se z příběhu stane realita. 

Na konci roku 2018 oznámil kandidaturu do prezidentských voleb konajících se v březnu roku 2019, do nichž vstoupil jako jeden z favoritů. Do voleb šel jako kandidát strany Služebník lidu vzniklé v roce 2018 a pojmenované podle tehdy populárního seriálu. Kandidoval se sympatiemi k členství Ukrajiny v Evropské unii a NATO. První kolo vyhrál a spolu s tehdejším úřadujícím prezidentem Porošenkem postoupil do kola druhého a při volební účasti 58 procent zvítězil s celkovými 74 procenty. Do své kanceláře si vzal spolupracovníky z již zmíněné společnosti Kvartal 95. 

Po začátku války dostal od amerického prezidenta Joea Bidena nabídku emigrovat do Spojených států amerických, tu ale odmítl a místo toho zůstal i nadále v centru Kyjeva. Tento krok oceňuje mnoho expertů. Každý den také Zelenskyj umisťuje na sociální sítě videa, ve kterých sám hovoří o konfliktu. 

V roce 2003 si vzal tehdejší spolužačku a později scénáristku Kvartal 95 Olenu Zelenskou. Spolu mají dceru Oleksandru a syna Kyryla. 

A tím se dostáváme k první dámě Ukrajiny. Olena Zelenská se tak jako její manžel narodila ve městě Kryvyj Rih a jak bylo již zmíněno, studovali dokonce na stejné škole. Jako první dáma se Zelenská hodně angažovala. Navrhla projekt na zlepšení školního stravovacího systému a na zavedení bezbariérového veřejného prostoru. Po její iniciativě byly přidány ukrajinské audioprůvodce do známých muzeí po celém světě. Dne 23. srpna 2021 se uskutečnil v ukrajinském hlavním městě Kyjevě první Kyjevský summit prvních dam a gentlemanů. Po začátku ruské invaze se soustředila na humanitární pomoc a založila Olena Zelenska Foundation, kterou představila v září 2022 v New Yorku. Ve stejném roce se také objevila na obálce časopisu Vogue. 

Tohle tedy bylo shrnutí o životě jednoho z nejznámějších prezidentských párů současnosti, o kterém toho ve spojení s probíhající válkou jistě ještě mnohé uslyšíme. 

Jan Urda 

Zelenska
Zelenskyj

Load More