Je to již osm let, co do třídy 1. A8 nastoupila mladá sportovkyně s velkými ambicemi. Díky své píli a talentu je dnes Veronika Kedroňová špičkou českého golfu. Naše redakce si dovolila položit jí pár otázek o jejích studiích, kariéře i osobním životě.
Na začátek pár otázek, na které se tě ptá snad každý:
Jak dlouho hraješ golf? Kdy jsi poznala, že je tvůj „osudový sport“?
Golf hraji od osmi let, což znamená, že teď to bude už má desátá sezóna. A kdy jsem poznala, že je to můj osudový sport? To jsem asi nepoznala nikdy. Prostě to tak přišlo, protože mě to bavilo ze všeho nejvíc, a tak jsem golf prostě zkusila.
Jak často trénuješ a jakým způsobem se připravuješ na turnaje?
Liší se to podle toho, jestli je zimní, nebo letní příprava. Když je to letní příprava, tak mám mezi turnaji třeba dva až tři dny (maximálně). Nemám žádnou speciální techniku, ale řekla bych, že trénuji v létě každý den tak pět nebo šest hodin a v zimě je to šestnáct hodin týdně jenom golfu bez kondičních příprav a fyzioterapie.
V jakých státech jsi hrála? Měla jsi čas se tam lépe porozhlédnout, nebo je pro tebe cestování čistě pracovní?
Obvykle nemám čas se někde porozhlédnout, když jsem pryč. Když jsem někde na cestách, tak hraji, když dohraji, tak trénuji, pak jedu na ubytování, najím se, vyspím se a ráno jedu na golf zpátky. A tak to jde pořád dokola. No, a byla jsem hlavně v zemích kolem Česka a Českou republiku jsme projezdila snad celou. Hrála jsem v Německu, na Slovensku, v Rakousku, dál jsem byla na Islandu, ve Švýcarsku, v Turecku a v Itálii.
Jak se od všudypřítomného golfu odreagováváš? Staráš se o své duševní a fyzické zdraví?
Odreagovávám se tak, že nabírám další koníčky, které nejsou tak důležité, ale pro mě slouží právě k odpočinku. Pro mě jsou to počítačové hry a speedcubing (skládání různých typů Rubikovy kostky, pozn. redakce).
Jak těžké je skloubit školu a golf?
Myslím si, že na naší škole je to těžší, než to mají jiné holky a jiní lidé, kteří hrají jako já. Ale dá se to vždy dořešit domluvou. K organizaci z jiné strany: odpoledne dotrénuji a večer se pak učím školní předměty.
Co tě nejvíce při hraní golfu motivuje?
Nevím, asi to, že mě prostě baví. I trénovat se snažím tak, aby mě to hlavně bavilo.
A když se ti třeba zrovna něco nezadaří?
Teď už je to jednodušší než před lety, protože vím, že se mi z toho vždycky povedlo nějak dostat. A dělám to tak, že když se mi zrovna na nějakém turnaji nedaří, tak trénuji především ty věci, které mi nešly. A vždy se z toho nějak vyhrabu.
Jak probíhá takový golfový turnaj?
Většinou se hrají golfové turnaje o víkendu, nejčastěji jsou tříkolové. To znamená, že se v pátek, v sobotu a v neděli hrají soutěžní kola. My přijíždíme na turnaj už den dopředu. Takže ve čtvrtek ráno už hraji na hřišti cvičné kolo – vyzkouším si, jak ho budu hrát v dalších dnech. V soutěžní dny ráno vstanu, rozehraji se, jdu na start a odehraji, jdu trénovat, jdu spát a tak to udělám ještě dvakrát.
Jaké máš vybavení? Staráš se o své hole? A jak těžké je se tahat s „bagem“ na zádech?
Mám čtrnáct holí. Myslím si, že mám to nejlepší vybavení, které můžu mít, protože je přímo na míru pro mě. Starat se o vybavení zase tak těžké není. Je to předmět osobní preference. Někomu nevadí, když má na holích hlínu, mně to vadí hodně, takže je hodně čistím. To znamená: Před každou ránou si očistím hůl, po každé ráně si očistím hůl… A tahat bag už moc těžké není, protože ho tahám, jenom když trénuji. Když hraji turnaj, tak mám bag daný na elektrickém vozíku, který jede sám.
Dostala jsi pozvání na vysokou školu v Americe. Těšíš se? Budou přípravy těžké?
Těším se nesmírně. Ten proces, abych se tam vůbec dostala, byl opravdu šílený, a to zvláště v kombinaci s tím, že zrovna končil školní rok (loni na jaře, pozn. redakce). Přípravy nejsou už téměř žádné, už jen administrativní věci jako vyřídit si vízum a koupit si letenky. Lidé tam mi ale se vším pomůžou. Už zbývá jen dojet tam a ubytovat se…
Teď nám pověz něco mimo golf, něco osobnějšího:
Jaké zájmy kromě golfu máš?
To je spojené s mým odreagováním se. Pro mě jsou to počítačové hry a pak ten speedcubing. Z počítačových her hraji Counterstrike a Minecraft. A pak mám ještě různé další zájmy, pokaždé zkouším něco jiného. Když jsem měla ještě čas, tak jsem hrála na cello, ale na to už bohužel čas poslední dva roky nemám.
Star Wars nebo Star Trek. A proč, proboha?
Jasně, že Star Wars. Star Trek to nemůže být, protože Star Trek máš ráda ty! A protože prostě Star Wars je lepší, Star Wars je krásně promyšlené a nejsou tam lidi v neoprenech. Prostě lepší kostýmy!
Jaké školní předměty jsou „ty tvoje“?
Asi, když už bych si musela vybrat, tak to bude matika. To je asi jediné, co mě ze školních předmětů baví. Pak mám ještě seminář z biologie, ale ten je poněkud náročnější.
Kdo je podle tebe největší koblížek z 8. A8?
Samozřejmě jsi to ty, to jako ani nic jiného nemůžu říct. To je prostě už podmínka, že největší koblížek z 8. A8 je Eliška Punčochářová.
Proč máš přezdívku „Veronica agresiva“?
—naštvaná pomlka— Protože jsem JEDNOU žduchla v hodině španělštiny do jisté osoby —významný pohled na nevinnou redaktorku— a té se nějak nepovedly koordinační schopnosti a místo toho, aby se zastavila, tak se chytla židle a strnule spadla na zem. A samozřejmě Eliška je ta hodná, takže Eliška nikdy nezlobí a za všechno v hodinách může Veronika.
Byla jsi i členkou časopisu Gústav. Jaké byly tvé funkce? Na čem jsi pracovala?
Původně jsme spolu začínaly s tvorbou komiksů, pak jsem se od toho oddálila. Po nějaké době jsi mi nabídla, že bych mohla dělat grafika, což jsem vzala, protože pracovat pro Gústav je super. Obálka vznikala většinou den po uzávěrce 🙂 zhruba… pokaždé. Ale užívala jsem si to. Na takových šest hodin si sednout a udělat nějakou obálku… pak tam třeba naspat špatné datum nebo rok… ale jinak super, co dodat.
Na které akce ze školních let si vzpomínáš?
Pamatuji si na lyžák na nižším Gymplu, kde jsme byli na Sachově studánce. S Kamilou a s Barčou jsme si hrály na biatlon, když jsme vyjížděly svah nahoru na pomě. Vzali nám za to průkazky a pak se za nás Kamila omluvila, že už se to nikdy nestane a my je dostaly nazpět.
Pak jsme ještě byli na chatě Slovan, kde byly všude po postelích velmi zajímavé nápisy. Volaly jsme různě na čísla, co tam někdo napsal, a dělaly jsme průzkum, jak hodnotí chatu Slovan. A taky tam byly super básničky, že jo.
Nebo potom lyžák na vyšším Gymplu, kde měla Kamila narozeniny a lezly jsme tam k sobě na pokoj po večerce a …
…Dobré, to by nám asi stačilo!
Moc děkuji za rozhovor a přeji ti v životě i kariéře hodně štěstí!
Eliška Punčochářová
