Jan Ondrášek
Čína se rozhodla zrealizovat megalomanský megaprojekt na masivní odklon sladké vody z vlhké jižní části země na suchý sever pomocí široké sítě kanálů, tunelů a akvaduktů, jejichž délka bude dosahovat několika tisíc kilometrů. Projekt se zaměřuje zejména na 2 největší a nejdůležitější řeky regionu: Jang-c’-ťiang (Dlouhá řeka) a Chuang-che (Žlutá řeka) a jejich přítoky.
Poptávka po vodě na čínském severu v oblasti hlavního města Peking a dalších měst, jako jsou Tianjin (130 km východně od Pekingu na pobřeží Žlutého moře), Dalian, Daton, Jinan…, se postupně stupňovala, až zdroje podzemní (a nadzemní) vody přestaly stačit.
S čím dál menším množstvím vody v regionu se celkově krajina stává sušší, poušť Gobi, která je jen 500 km od Pekingu, každým rokem roste (desertifikace) a písečné bouře, jež postihnou až 400 000 000! lidí, nejsou neobvyklé.
Čína se proti suchu rozhodla bojovat. V roce 1952 Mao Ce-tung oznámil plán na vybudování megalomanského projektu, ve kterém by si sever od jihu trochu vody půjčil. Roku 2002, po padesáti letech intenzivního plánování, bylo ke stavbě projektu svoleno s celkem 3 systémy kanálů: Východním, Centrálním a Západním.
Východní cesta
Východní cesta vede z města Yangzhou (300 km od ústí Jang-c’-ťiang) Velkým kanálem Jing-Hang, do kterého se voda pumpuje pomocí důmyslné sítě čerpadel, táhnoucí se přes 1100 km čínskou pobřežní krajinou. Cestou Kanál podplouvá řeku Chuang-che pomocí podzemního kanálu a vede vodu až do města Tianjin na pobřeží Pochajského moře. Výstavba začala roku 2002 a byla dokončena již v roce 2017. Každým rokem se přepraví více než 1 000 000 000 000 litrů vody. Pro představu, to je fakt hodně. Více než dostatek, aby bez problému dokázal zásobovat Tianjin s jeho 10 000 000 obyvatel.
Centrální cesta
Vybodovat Centrální cestu si žádalo mnohem více zdrojů. Protože pro Centrální cestu neexistovala žádná síť již vybudovaných kanálů, bylo nutné začít úplně od začátku. Aby voda tekla dolů po proudu pomocí gravitace, přišli čínští inženýři s nápadem vybudovat zdrojnici kanálu v hornaté centrální Číně, konkrétně vést vodu z rezervoáru Danjiangkou. Aby nebylo za potřebí budovat čerpadla přímo v krajině, musela se hladina v přehradě zvýšit o 15 metrů, kvůli čemuž se 300 000 lidí muselo přestěhovat. Číňané také vybudovali 12 km dlouhý akvadukt, který překlene řeku Shahe a pokračuje až do své destinace, hlavního města Pekingu.
Stavba byla dokončena v roce 2014 s délkou přesahující 1200 km. Kvůli Centrální cestě přišla řeka Han až o 30 % vody, kvůli čemuž o vodu přišly miliony lidí závislých na jejím pravidelném toku. Z toho důvodu se čínská vláda v červenci 2022 rozhodla představit plán na vybudování 200 km dlouhého kanálu z největší hydroelektrárny na světě, Tří soutěsek, který povede 1000 metrů pod povrchem. V roce 2030 by Centrální cestou mohlo vést až 12 km3 vody (12x více než Východní cestou) každý rok, tedy asi 1/3 celkové kapacity Tří soutěsek.
Západní cesta
Na rozdíl od Východní a Centrální cesty je Západní cesta teprve v plánování. Protože vede přes Tibetskou náhorní plošinu, kde nadmořská výška dosahuje až 5000 metrů, s jistotou můžeme říct, že stavba bude jednoduše nejnáročnější. Ani si nedokážu představit, kolik tunelů bude zapotřebí. Kdo ale představu má, je čínská vláda. Západní cestu by chtěla dokončit ne později než v roce 2050 a pokud by se tak stalo, voda ze Západní cesty by mohla pomoci až 100 000 000 lidí.
Rozdílné názory v čínské společnosti
Podle odhadů vodní cesty pomáhají až 140 000 000 lidí každý den. Ne každý ale projekt podporuje, včetně řad autorit centrální Číny. Pro provincie Hubei (hl. město Wuhan) a Sichuan (Chengdu) odklonění a následný nedostatek vody z Jang-c’-ťiang znamená velký problém. Na druhou stranu, západní a suché provincie, jako je Gansu (Lanzhou) nebo Qinghai (Xining) projekt vítají a správně se domnívají, že vybudování Západní cesty přinese socioekonomickou a agrikulturní stabilitu a rozvoj.
Dopad na přírodu
Většina čínských řek teče ze západu na východ. Kvůli kanálům a umělému zásahu do jejich toků dochází v některých případech až k úplnému vysušení celé řeky. Na téměř každou řeku má megaprojekt svůj dopad. Spoustu továren, obyčejných lidí a měst umělé kanály znečišťuje vyhazováním odpadků.
S obrovským úbytkem vody v řece Jang-c’-ťiang zaznamenáváme potencionální nebezpečí – slaná voda z moře by se teoreticky mohla dostat do umělých kanálů a mít devastující následky. S výstavbou Západní cesty se také váže riziko zničení tamní fauny i flóry a odstartovaní řetězové reakce lavin, sesuvů a zemětřesení.
Měla by Čína pokračovat s výstavbou?
Celková cena projektu se dle predikcí šplhá k 62 000 000 000 dolarů, nemluvě o extenzivním množství peněz, materiálu a pracovní síly na údržbu; a každým rokem (ve všech 3 kanálech) by se mohlo přepravit severním směrem až 48 800 000 000 kubických metrů vody.
