Ezra Molitor
Zašel jsem do lesa,
vystavěl dům,
skoro jsem zvítězil,
kdos zvolal: stůj!
Zdvih jsem zrak k obloze,
zahvízdal v ráj,
odpověď nepřišla,
hlas se mi zdál.
Proč měl jsem zastavit?
Dějiště rozpaků,
pomalu obracím
svou tvář zpět k oblakům.
Selhání přichází,
cítím ho ve vzduchu,
hmotní se, vidím ji,
příšernou předtuchu.
Teď hřmí mi nad hlavou,
dům se mi kymácí,
dům se mi rozpadá,
vize má vytrácí!
Vybíhám z lesů ven,
sám stojí dům,
vždyť já to skoro měl –
ach ten hlas můj.