Jan Urda
Jako by se s nimi roztrhl pytel. Mnoho hráčů z evropských fotbalových lig odchází za obrovské peníze do úplně nové a neznámé destinace – Saudské Arábie, konkrétněji její první fotbalové ligy Saudi Pro League. Dává ale tento projekt smysl, nebo se bude opakovat několik let starý čínský scénář?
Velká fotbalová jména jako Ronaldo, Benzema, Neymar nebo Mané, to je jen pár příkladů hráčů, kteří do této ligy odešli. Jejich smlouvy mají společnou jednu věc. Za jejich působení v saúdských klubech si vydělají sumy, kterým lze jen těžko uvěřit. A ruku na srdce, je velice pravděpodobné, že motivací všech hráčů, kteří do Saúdské Arábie přišli hrát fotbal, je plat a ostatní výhody, které ze smluv plynou. Ostatně někteří to i sami přiznali. Saudi Pro League je totiž v žebříčku fotbalových lig velmi nízko a velkým evropským ligám nemůže konkurovat.
Je tedy pravděpodobné, že zde většina hráčů přijde na pár let, vydělají obrovské sumy, zabezpečí rodinu a poté se buď vrátí zpět do Evropy, nebo ukončí kariéru. To ale pro kluby a celou saúdskou ligu není do budoucna moc perspektivní. Prezident UEFA (Evropské fotbalové asociace) Aleksander Čeferin prohlásil:
„Měli by spíš investovat do akademií pro mladé hráče, přinést kvalitní trenéry a vychovat vlastní hráče. Kupování hráčů na sklonku kariéry není cestou vpřed. Podobnou chybu už udělali v Číně, kam vodili hráče, kteří už pomalu končili s fotbalem.“
„Řekněte mi jméno jediného hráče, který je v nejlepším věku a rozhodl se jít nastartovat kariéru do Saúdské Arábie. Není to jen o penězích, hráči chtějí vyhrávat tituly v kvalitních ligách. A ty jsou v Evropě,“ dodal.
Pokud se podíváme na věk hráčů, kteří přestoupili do saúdskoarabských klubů, až na některé výjimky je většině již přes třicet let. Navíc pokud hráči ukončují kariéru obvykle mezi třiceti a čtyřiceti lety, je to maximálně neefektivní. A teď se na tuto situaci můžeme podívat ze dvou stránek, začněme tou fotbalovou. Příchod hráčů s velkým jménem může hrát roli při příchodu těch mladých, protože si zahrají se svým idolem, například Cristianem Ronaldem či Karimem Benzemou. Navíc se zde zvýší atraktivita fotbalu a přiláká mnoho místních fanoušků. Co se týká zvýšení kvality ligy příchodem kvalitních hráčů, tak ano, ale pouze na pár let, za předpokladu, že v lize zůstanou.
Poté je tu ale i druhá stránka, a to politická. Saúdská Arábie je země s obrovskými zásobami ropy a zemního plynu, ze kterých plyne bohatství země. Tyto zásoby ale nejsou nevyčerpatelné a Saúdská Arábie si je toho velmi dobře vědoma a snaží se vymyslet i jiné způsoby, které budou ekonomicky držet tuto zemi. Mezi ně se řadí například turismus a v případě fotbalu sportovní turismus. Dalším aspektem může být to, že Saúdská Arábie je muslimská země řídící se právem šaría a vládne zde královská rodina, která tvrdě umlčuje své kritiky. Práva žen jsou zde značně omezena. Dokonce zde i v této době probíhají veřejné popravy. Je tedy jasné, že si tato země, která je absolutní monarchií, chce spravit pověst. Můžeme mluvit o „sportswashingu“, tedy termínu, který označuje, jak státy s pošramocenou pověstí pořádají velké sportovní hry a turnaje za účelem očištění své pověsti. Jako příklad můžeme použít pořadatelskou zemi pro Mistrovství světa ve fotbale 2022 – Katar.
V úvodu jsem mluvil o několik let starém čínském scénáři. Čínské kluby dávaly před šesti lety za přestupy mnohonásobně více peněz než ostatní přední světové ligy. Většina dobrých hráčů se ale v Číně dlouho neohřála a po pár sezónách a spoustě vydělaných penězích z ligy odešla.
Přesune se tedy jednou centrum fotbalového světa na Blízký východ? Uvidíme, jak si s tímto úkolem Saúdská Arábie poradí. Za zamyšlení ale určitě stojí, jakou obrovskou roli dnes hrají ve světě sportu peníze.
