Padáky nad Protektorátem
Akce pořádaná ve spolupráci města Valašské Meziříčí, Českou obcí legionářskou a Moravským zemským archivem proběhla dne 31.3. v prostředí zámku Žerotínů. Jednalo se o soustavu akademických přednášek odborníků na téma život v Protektorátu Čechy a Morava a na Slovensku, osud parašutistů a různorodých výsadků a tragická historie koncentračních táborů. Ač taková akce zní jako zajímavá pastva pro oči studenta historicky založeného, obzvláště pak v areálu krásného zámku, musím čtenáře zklamat. Opak byl totiž pravdou.
Po poutavém svádění ze strany pana Němce většina studentů sedmého/třetího ročníku Gymnázia podlehla a rozhodla se ze zvědavosti zapsat na listinu účastníků přednáškového cyklu. Hojný počet studentů se tak příslušného dne dostavil včas (na rozdíl od jistého jiného gymnázia z oblasti Valašska, jehož studenti si zjevně mysleli, že studují-li pět metrů od místa konání, tak si můžou přijít v čase plus minus nějaká ta hodina) na „místo určení“. Skupina se posléze zanořila do prostor zámku. Studenti však sestupovali budovou stále níže a níže až signál na jejich mobilních telefonech dočista zmizel. Proč? Inu celá akce se konala ve stísněném prostoru tzv. „Bunkru“, tedy menšího sálu s barem v podzemí zámku, kde se běžně pořádají kvůli nedostatku denního (i umělého) světla pouze koncerty a diskotéky. Potemnělý a klaustrofobní prostor tak nepůsobil jako vhodné místo pro přednášku, byť studenty vtahoval do děje. Všichni každou chvílí očekávali tajnou schůzi gestapa nebo příchod partyzánského oddílu skrývajícího se před puškami nepřítele. Tma v místnosti rovněž uspávala. Ne však tolik, jako projevy přednášejících.
Budu upřímná, vydržela jsem přesně tři přednášky. Autorka čtvrté mě svým počátečním proslovem odradila natolik, že jsem se při jejím příchodu zpět na pódium raději zvedla a zbaběle prchla z bitevního pole sálu.
K přednáškám samotným: První přednáška nesoucí profláknutý název „Atentát na Reinharda Heydricha“ od Mgr. PhD. Vojtěcha Šustka, byla natolik rozsáhlá, že se díky ní celý blok začínající původně s osm hodin a končící o půl čtvrté, dostal do skluzu hned na prvopočátku. Jinak byl však obsah přednášky nesmírně zajímavý. Přednášející rozebral výsadek Anthropoid, Silver A a B, kde se jejich příslušníci ukrývali, jak skončili, jak probíhal převoz Heydricha do nemocnice a jeho následná léčba, jak fungovaly výslechy a představil i osudy spolupracovníků s výsadkáři, často velmi smutný. Obrovským problémem však byl, obzvláště v dnešní době, nedostatek interaktivity přednášky. Dnes, kdy si student vše najde zpracované videem, prezentací etc. je skutečný nerozum vytáhnout do boje beze zbraně. Přednáška bez fotek, dokumentace, prezentace či videa tak zcela přišla o své kouzlo, už tak poškozené tichým projevem uspávače hadů – přednášejícího.
V přednáškách řečníků dalších už pomůcky ve formě fotek a prezentací byly, nicméně po přednášce druhé (Oběti heydrichiády a Mauthausen) už hladoví studenti s láskou v očích vyhlíželi obědovou pauzu a tragické a strašlivé osudy vězňů je přespříliš netrápily, byť se autor snažil seč mohl. Z jeho přednášky si všichni odnesli to, že na místě schodiště, po kterém chodili týraní vězni tábora, nyní stojí monstrózní výtah.
Posluchači blahosklonně dostali 30 minut na oběd. Jak dobře se všichni studenti najedli snad není nutné přiblížit vzhledem k uvedenému časovému údaji. „Padáky nad Slovenskom“ pak byla poslední přednáška, kterou jsem se snažila neprospat, avšak studenti už z větší části i v jejím průběhu sál opouštěli.
Kolik osob z řad studentů a z řad veřejnosti zůstalo až do konce mi není známo, přesto si dovoluji tvrdit, že ani ne polovina z toho, co jsem spatřila. Snad se pořadatelé propříště poučí a neznehodnotí tak další přednášku s mnohem větším potenciálem.
Eliška Punčochářová
