Eliška Punčochářová

About Eliška Punčochářová

Posts by Eliška Punčochářová:

23 3 2022

Výstavy 2022

Výstavy minulé, přítomné a budoucí

Již v předminulém čísle časopisu Gústav jsem se zaobírala výstavami, v minulém pro změnu koncerty. Ráda bych navázala na své předchozí články dávkou nových zajímavých událostí, o kterých vám, našim čtenářům, doporučuji si přečíst. Tentokrát přináším místopisně nesourodý výběr. Dvakrát vás pozvu do Prahy a jednou představím akci rožnovskou. Dvě výstavy je stále možné si prohlédnout a na třetí, již proběhlou, budou navazovat stejno-tematické výstavy v hlavním městě i okolí. Všechny výstavy dokazují i přes stávající situaci, že českou kulturu a ducha zvídavosti v (nejen) českých občanech jen tak něco nezastaví. Doufám, že i vás navnadí k zpestření vašeho každodenního programu, i přes vzdálenost, kterou je nutné za nimi urazit.

Já bych rád k betlému

17.12. 2021 – 30.1. 2022

Rožnov pod Radhoštěm/ Brillovka, velký sál

Vánoční atmosféru navodilo přes šedesát betlémů vystavených v útulných prostorách areálu Brillovky. Betlémy zde vystavené vyprávěly dlouholetou tradici betlémářství nejen v našem kraji. Betlémy pocházející z Valašska, Lašska a severovýchodní Moravy ukazují stopadesátiletou tradici dnes znovu ožívající. Zmíněná tradice je obecně stará asi 800 let a až do barokního období měla čistě náboženskou funkci (připomenutí si narození Ježíše Krista). Zatímco v období baroka tvořily betlémy zejména profesionální umělci, později bylo betlémářství předáno do rukou řezbářů samouků a drobných řemeslníků. V minulém století došlo po válce k obrovskému útlumu betlémářství, svou renesanci zažilo až v 90. letech. Dnes plní i funkci estetickou a tradiční.

Vystavované betlémy jsou převážně v barvě přirozené – barvě dřeva, přičemž právě struktura dřeva na díle vyniká, byť je doplněna o velice přesné detaily. Nicméně betlémy můžou být malované, z modelovatelné hmoty, z papírmaše i jiných materiálů. Betlémy jsou rovněž buď pohyblivé, statické nebo reliéfní, prosté nebo se stovkami figur. Hlavními pořadateli akce jsou členové Spolku českých betlémářů, založeného roku 2006, v čele s předsedou Ivanem Hejtmánkem, který neváhal několikrát akci navštívit a ochotně příchozí seznamoval s rozličnými vystavenými díly.

Buddha zblízka

3.12. 2021 – 24.4. 2022

Praha/ Valdštejnská jízdárna (součást Národní galerie Praha)

Poutavou výstavu nachystala i Národní galerie Praha v netradičních prostorách Valdštejnské jízdárny. Popisuje životní cestu Buddhy Šakjamuniho (princ královského rodu Šákjů), učení jeho následovatelů, šíření a vliv buddhismu v Asii i ve zbytku světa. První část se věnuje přerodu prince Siddhárthy v nám známého duchovního vzoru Buddhy (Buddha nebyl nikdy vnímán jako Bůh, byl příkladem, vzorem učení buddhismu). Na patnáctimetrovém vystaveném svitku je sepsána jeho životní cesta, od minulých životů (podle legend král Šibi a Chlapec ze sněžných hor), narození Siddhárthy, jeho dětství, jeho osudové setkání s nemocným, umírajícím a starým mužem (v buddhismu často vyobrazovaný motiv) až po odchod z královského paláce a následnou cestu ke vstupu do nirvány. Zmíněný svitek pochází z Japonska, kam buddhismus pronikl už v stoletím osmém stejně jako do jiných asijských států.

Výstava ukazuje i svět po Buddhově odchodu, relikviářskou tradici, modlitby, a ukazuje artefakty s Buddhovou podobou staré stovky let. V průběhu výstavy jsou kromě exponátů i audiovizuální koutky s promítanými tematickými filmy, dále ukázka výroby origami a jiné aktivity. Výstavu je možné navštívit až do druhé poloviny dubna.

Falza? Falza!

19.11. 2021 – 1.5. 2022

Praha/ Šternberský palác (součást NGP)

Co je to kopie, imitace, napodobenina a falzum, vysvětluje výstava ve Šternberském paláci. Předkládá totiž rozličná díla sesbíraná z různorodých sbírek, které jsou, nebo mohou být, falzifikáty a napodobeniny starých mistrů. Existuje však veliký rozdíl mezi pouhou imitací a inspirací a zcela identickým falzifikátem, vydávající se za dílo originální. Falzifikaci neunikli světoví umělci Rembrandt van Rijn a Leonardo da Vinci, ani čeští mistři, třeba Jan Zrzavý. Největší sběratel umění své doby byl kupříkladu František Ferdinand d’Este, který, pokud nesehnal originální dílo, zažádal alespoň o kopii. I tak se do (nejen) jeho sbírek dostaly falzifikáty, na první pohled nerozeznatelné od originálu.

Jak ale odhalit podvod? Výstava zahrnuje i malou laboratoř, ve které si návštěvníci mohou práci odborníků vyzkoušet. Restaurátoři a znalci využívají různé metody. Rentgen a infračervená rekflektografie prozradí, zda se pod viditelným obrazem neskrývá původní malba či podkresba. Známé radiouhlíkové datování pak určí stáří díla. Není-li průkazná žádná neinvazivní metoda, je nutné odebrat z díla vzorek. Ten je podroben chemickému rozboru určujícího použité materiály, pigmenty, pojiva a příměsi. Nejčastěji padělatele zrazovala takzvaná pruská modř, barva, která se používala až od roku 1720, takže asi těžko mohlo jít o dílo třeba z patnáctého století. Nicméně odhalování je často haceno objevem, že dílo bylo v průběhu věků zrestaurováno či jinak přepracováno.

Takzvaný zlatý věk falzifikátů nastal ve 20.století, kdy vzrostl zájem o nákup uměleckých děl. Asi nejznámějším padělatelem této doby byl nizozemský malíř Han van Meegeren. Van Meegeren vytvářel falzifikáty děl jiného nizozemského umělce, Jana Vermeera, ze 17. století. Byl natolik úspěšný, že obalamutil nejen kupce děl, ale i odborníky, kteří po odhalení jeho falzifikátů, zapřisáhle tvrdili, že díla jim předložená, jsou jisto jistě originály. Van Meegerenův nejslavnější padělek Kristus a cizoložnice byl prodán za čtyři miliony liber Hermannu Göringovi, nacistickému pohlavárovi, z čehož měl padělatel po válce nemalé problémy. Obraz je k vidění na výstavě společně s druhým nejznámějším padělaným obrazem Van Meegerena – Emauzští učedníci.

V česku se padělatelská kauza řešila kolem roku 2008, kdy byla odhalena skupina padělatelů a překupníků falzifikátů. Prodávali padělaná díla kristiana Kodeta, Josefa Čapka, ale především Jana Zrzavého. Tentokrát však šlo podvrhy rychle a snadno odhalit, stačilo se zaměřit na stáří materiálu a charakteristiku kresby a malby skutečných autorů ve srovnáním s předloženými díly.

Eliška Punčochářová

: Výstavy 2022 - betlémy

: Výstavy 2022 - betlémy

: Výstavy 2022 - betlémy

: Výstavy 2022 - betlémy

: Výstavy 2022 - betlémy

: Výstavy 2022 - buddha

: Výstavy 2022 - buddha

: Výstavy 2022 - falza

: Výstavy 2022 - falza

23 3 2022

Životní úděl

Eliška Punčochářová Kultura

Životní úděl

Upřímně závidím všem, kteří ví, co od života chtějí a jdou si za tím. Mají jasně stanovený cíl i to, co je naplňuje. I když si nemusí lámat hlavu se školou a prací, stane se, že se jim někdy do cesty připlete sen, který si s tímto úplně nerozumí. Z mého pohledu je ale snazší učinit důležitá rozhodnutí, když víte, kam vás zavedou. Věřím, že jistý risk přinese i zisk, pokud tedy v daný moment víte, co děláte.

Vzpomínáte na své dětství, kdy jste nemuseli řešit budoucnost, ale vždycky jste si přáli být starší? Dospělí májí někdy pravdu, že to není taková legrace, jak se zdá. Přece jen jako děti nepomyslíte na zásadní rozhodnutí, která budete muset jednou učinit. Bláhově vidíte kupu možností bez zákazů.

Občas přemýšlím, jestli nepromrhám svůj čas nad něčím, co mi nepřinese takovou radost, jak bych si přála. Pro mě je nepředstavitelné, že se může stát, že budeme trávit většinu našeho života někde, kde se budeme trápit a za vším, co uděláme, neuvidíme záblesk požitku.

Jenže někdy přijdou okamžiky, kdy si říkáme, jestli jsme to tehdy neměli udělat jinak, a pokud ano, kam by nás naše rozhodnutí zavedlo?

Věřím, že nejsem jediná, kdo se jednou v životě pozastavil nad tím, co je vlastně jeho údělem. Tento okamžik se může objevit nečekaně a v jakékoliv chvíli. Někdo se nad tím pozastaví, ale poté to přejde letmým mávnutím ruky. Jenže druhou skupinu to ovlivní mnohem víc, než si myslíte.

Jenže jak v této situaci najít světlo na konci tunelu? Upřímně, nedokážu si představit, že bych si najednou řekla: „Ano, tohle budu v životě dělat a tímhle změním svět, a i kdybych jej nezměnila, chtěla bych mu alespoň pomoci. Tohle mě udělá šťastnou.“

Proč? Protože je občas těžké vydržet u jedné činnosti, nebo dotáhnout věci do konce. Tyhle pomyslné překážky nás vrátí opět na začátek lusknutím prstu.

Občas se mi zdá, že to, co děláme, má smysl a úděl. Jenže když se něco pokazí, či nastane těžký okamžik našeho života, najednou začneme přemýšlet jinak. Dojde nám, že svět, ve kterém žijeme, se dávno změnil v něco jiného, než jak jsme jej viděli na počátku.

Tak jako se mění lidé, mění se i naše rozhodnutí. Přichází nový okamžik, kdy si přejeme něco nového a naplňujícího, jako tomu bylo kdysi. Možná se tehdy naše představy neshodovaly s nynějším stavem. Pomyslná bublina se najednou rozplyne a uvědomíme si, že naše budoucnost nikam nesměřuje. Nemáme sebemenší ponětí, kam se od tohoto momentu chceme dostat.

Ale abych to nebrala jenom z toho negativního pohledu (protože situace, kdy nevíme, jak dál, se tomu určitě podobá). Jsou lidé, kterým stačí málo a jsou spokojeni. Nikdy nemusíme chtít v životě víc, pokud víme, že tohle není to, co by nás dělalo šťastnými. I pouhé maličkosti jsou jistým způsobem náplní osudu.

Člověk nemusí mít hodně, aby byl v životě spokojený. Život každého z nás je jiný a rozmanitý, proto se ani nesnažme napodobovat sny někoho druhého nebo se jimi nenechme ovlivnit.

Jestliže cítíme, že naše cesta vede odlišným směrem než u lidí v blízkém okolí, nemusíme se jim za to omlouvat. Je to naše rozhodnutí.

Natálie Hrachovcová

: Životní úděl

23 3 2022

Elektromobilita

Eliška Punčochářová Aktuálně

Elektromobilita

Elektromobilita, neboli provoz dopravních prostředků s použitím elektrické energie, je v dnešní době jeden z nejmodernějších způsobů dopravy vůbec. Má ale tolik výhod, jak si většina lidí myslí? Na začátek je nutno říci, že pod tento pojem nespadají jen elektrická auta, ale například i elektrokola, elektrokoloběžky, prostředky hromadné dopravy, elektrické lodě nebo letadla.

Elektromobilita je často skloňovaným pojmem zejména z důvodu nulové produkce emisí a snížení negativního dopadu dopravy na životní prostředí. Je také jedním z cílů Zelené dohody vzešlé z loňského ekologického summitu OSN v Glasgow.

Existují dva možné způsoby dodávání elektrické energie do elektromotorů a těmi jsou závislá a nezávislá trakce. Asi nejtypičtějším příkladem závislé trakce jsou prostředky městské hromadné dopravy – trolejbusy nebo tramvaje, ale také vlakové soupravy, kterým je energie dodávána za jízdy průběžně pomocí trolejí vedených nad cestami nebo tratěmi. Druhý způsob, vyskytující se zejména u automobilů, znamená, že je elektřina do elektromotorů dodávána z baterie, která je součástí vozidla. Oba způsoby mají svá pro a proti. S baterií můžeme jet kamkoliv, ale musíme ji dobíjet. Při použití závislé trakce je podmínkou existence trolejového (trakčního) vedení nad cestou, ale při jízdě pod ním energie vozidlu „nikdy nedojde.“

Při pohledu na provoz elektrických aut zatím vidíme více nevýhod, než výhod. Při každodenním používání elektromobilů je problémem infrastruktura dobíjecích stanic, jejichž četnost se velmi liší jak v rámci evropských států, tak i v rámci měst a regionů. Celkově ale můžeme říct, že je prozatím nedostatečná. Vlastní dobíjecí stanice má například společnost Tesla, která do Evropy proniká stále více. Další nevýhodou elektromobilů je vysoká pořizovací cena a zatím i nízký dojezd, který i
u těch nejvýkonnějších činí asi 500 km na plné nabití. Naopak výhody cestování auty s elektromotorem jsou tichý a i poměrně levný provoz. Ve většině případů jsou elektrická auta méně poruchová, jelikož jejich motor obsahuje méně součástek, než ten spalovací. V České republice se za minulý rok prodalo přes 2 500 elektromobilů (ale aut se spalovacími motory bylo přes 205 tisíc).

Každý elektromobil si s sebou musí vozit nejméně jednu baterii, jejíž životnost se neustále snižuje až do doby, kdy je kapacita tak malá, že je nutno ji vyměnit. Po vyřazení se naskytnou dvě možnosti – „druhý život“ anebo recyklace. Pokud je to možné, vyřazená baterie se použije do jiných zařízení, které nepotřebují tak vysokou kapacitu. Může se do ní také ukládat elektrická energie vyrobená z obnovitelných zdrojů. Druhou možností je recyklace, která je až krajním řešením. Znovupoužití článků akumulátoru a separace kovů je jednou z nejtěžších částí procesu, ale i tak lze dosáhnout poměrně dobrých výsledků.

Pokud chceme elektromobilitu využívat ve větším měřítku a docílit tak ekologičtějšího způsobu dopravy, musíme samozřejmě vyrobit více elektrické energie. Ne každý způsob její výroby je ale ekologický. Pak je třeba položit si otázku, zda jsou elektromobily z hlediska zachování životního prostředí přínosem nebo jen další „slepou uličkou“ ve snaze nahradit fosilní paliva… Příkladem státu, kde převažují obnovitelné zdroje, je Norsko – tady prodej elektrických aut roste a převažuje nad klasickými spalovacími motory. Co však bude za 10-20 let, až doslouží baterie všech těchto aut, je zatím velkou neznámou. K tomu je třeba podotknout, že osobní doprava je jen malou částí celé dopravní struktury a řešení pro nákladní lodě, letadla či kamiony je zatím v plenkách.

Šimon Vrzala

: Elektromobilita

: Elektromobilita

: Elektromobilita

23 3 2022

Poezie

Eliška Punčochářová Poezie

NAZÍ

kůže připomíná mlhu

jelikož obnaženě skrývá

uzamčená dvířka

nás samých

jako mlha střípky skutečnosti

nahota nás zcela odhaluje

zároveň schovává za stud červených tváří

mlha odkrývá nedokonalosti světa

tak že je přikrývá víčky

ty přikrýváš jimi oči před nahými lidmi

mlžno v údolí

mlžno v hlavě

mlžno vpředu

mlžno vzadu

mlžno mezi tebou a mnou

našeptáváš mi

vejdi do mlhy

rozfoukni lístky svého nahého těla

svlékni se z kůže

uvidíš však jen plující vzduch

ten ale dýcháš

a v oparu tvého dechu

začínají tančit neznámé múzy

jinak mlžíme

ani o tom nevíme

vejdi do labyrintu mlhy

ztrať se

nalezneš věci o kterých nemáš tušení

svlékneš se z kůže

rozfoukneš lístky svého nahého těla

až zůstaneš jenom ty

Magdaléna Válková

23 3 2022

Tajemná hora Radhošť

Eliška Punčochářová Kultura

Tajemná hora Radhošť

Proč se zabývat tajemnými místy na druhé straně země, když jich máme nemálo v okolí. Ať už jím je malá studánka na kraji vaší vesnice nebo kámen, o kterém se povídá, že ho tam pohodil čert. Historku o svém vzniku má zajisté každé místo. My se dnes ale podíváme na příběhy a legendy ukrývající se za vznikem Pusteven a o strašidlech a pokladech, které by se měly nacházet uvnitř nám dobře známé hory Radhošť. Je zvláštní, kolik lidí nemá o místních povídačkách ani ponětí.

Radhošť byl už od dávných dob dějištěm slovanských rituálů, oslav slunovratu a podle legend i obětištěm pro boha Radegasta, kterému se měly přinášet jako obětiny nejen zvířata a jídlo, nýbrž také lidé. Radegast byl pohanský bůh slovanské mytologie, uctívaný hlavně v Pobaltí a Polabí, tedy i u nás. Naši předkové mu říkali právě Radegast, jinde byl znám pod jménem Svarožic. Byl synem hlavního boha Svaroga. Radegast je zprostředkovatelem ohně a světla, ale každý pramen udává jeho schopnosti trošku jinak. Měl takový vliv, že Slované začali pohřbívat své mrtvé spalováním, místo klasickým pohřbíváním.

V 60. letech 9. století přišli na horu Radhošť Konstantin s Metodějem a přikázali strhnutí Radegastovy modly ze zlata, která tam tenkrát stála. Slovanští kněží prý sochu schovali do bohovy svatyně pod povrchem země, aby nebyla zničena. Současnou sochu vytvořil rodák z Frenštátu, Albín Polášek, v roce 1930. Dnes se originál nachází ve frenštátské radnici a na hřebenu hory můžeme potkat jen její téměř dokonalou kopii, kterou vytesal Jan Sobek v 90. letech 20. století.

Ve středověku byla hora Radhošť dějištěm čarodějnických sabatů. Ty se měly odehrávat zvláště na Skalíkově louce.

Radhošť má být plný různých jeskyní, chodeb, děr a úžlabin, kterým se říká radhošťské ďůry. V nich je prý schovaná nejen ona zlatá Radegastova socha, ale také zbojnické poklady, které se lidé snažili hledat již nesčetněkrát. Písemně jsou dochovány zmínky o dvou výpravách, jedna z roku 1830 a spis o druhé, zveřejněný v roce 1913, popisující výpravu autorova otce z roku 1848. Téměř ve všech pověstech je zmínka o lávce přes podzemní říčku, u které sedí velký černý pes, jenž poklady hlídá. Někde se ještě mluví o dvou dracích. Členitost a pestrost radhošťského podzemí přiměla naše předky k vymyšlení příběhu o propadlém městě, které se zde mělo nacházet. Taková valašská Atlantida.

K těmto ďůrám se také váže příběh o sirotkovi Michalovi, kterého jeho strýc zavedl v dobách chudoby do jeskyně, kde jej nechal, jelikož si nemohl dovolit ho dál živit. Desetiletý Michal ale nalezl cestu ven. Přitom náhodou našel množství ryzího zlata. Hladového a vyděšeného chlapce se ujal místní šlechtic, vzal ho na svůj hrad a zde ho přijal za vlastního. Michal se se svým starým strýcem setkal po sedmnácti letech, kdy byl již hradním pánem. Strýc skončil jako chudý žebrák, kterému zemřely všechny vlastní děti i žena. Svého svěřence nepoznal, Michal si byl na první pohled jistý, kdo žebrák je. Ukázal mu nožík, který mu tenkrát strýc dal. Žebrákovi došlo, kdo pán před ním stojící je a začal Michala prosit o odpuštění. Ten mu řekl, že mu odpustil již dávno. Příběh skončil strýcovou smrtí. Bohužel, nevíme nic dalšího o osudech Michala a ani o historické přesnosti této pověsti.

Na Radhošti se prý měli také po dobu dvaceti let, rok co rok, ukazovat dva muži v černých pláštích, které místní bača vždy pohostil žinčicí a sýrem. Muži ho za odměnu zavedli do hlubin hory, kde mu dali poklad. Byli to černokněžníci z Paříže. Bača se nikde netajil, kde zlato získal. A tím započaly ony výpravy za poklady ukrytými v Radhošťských jeskyních.

A co stojí za vznikem samotných Pusteven? Prý sen starého zbožného muže z Frenštátu, který se chtěl celý život podívat do Říma. Neměl ale dostatek peněz, a když zestárl, došlo mu, že je na uskutečnění snu již velmi pozdě a změnil svůj sen na jiný – chtěl, aby jeden z jeho synů vystudoval. Co se ale nestalo, muž zemřel. Stařec po smrti nenalezl pokoje a chodíval do domu strašit. A jak šel čas, jeden ze synů se oženil a zůstal ve svém rodném domě, ale druhý byl odvlečen na vojnu. Syn, který zůstal doma, vídával ducha svého otce sedávat na schodech. Když se ho zeptal, proč neodejde, duch mu odpověděl, že nestihl udělat to, co si slíbil. A když se i druhý syn vrátil z války domů, radili se, jak otci pomoct. Peníze na cestu do Říma nebyly a na studium byli oba staří. Veterán se tedy rozhodl, že pomůže otci osobní obětí. Stal se poustevníkem, odešel na Radhošť a postavil tam malou kapličku, kde se modlil za otcovu duši. A víckrát už duši starého muže neviděli. Nakonec syn na Radhošti zemřel. Ale nebyl posledním poustevníkem žijícím na tomto místě. Poslední poustevník podle všeho zemřel až v roce 1784.

Historie a příběhy o Radhošti a jeho okolí jsou velmi zajímavé a je jich vážně hodně. Proto mi přijde škoda, že se o nich tolik neví. I když je poměrně zvláštní si při klasickém výstupu na Pustevny uvědomit, že zde možná zemřeli lidé na obětišti, nebo že pod místem, kde stojíte se třeba nachází jeskyně plná zlata… nebo drak.

Tereza Lenomarová

: Tajemná hora Radhošť

: Tajemná hora Radhošť

23 3 2022

BMW iX Flow

Eliška Punčochářová Aktuálně

BMW iX Flow

Chcete praktické auto, které může měnit barvu podle Vaší nálady nebo podle počasí? Nebo vás zkrátka baví auta? Ať už jste jakýkoli typ člověka, nebo se jen nudíte a čtete si tento článek, mohla by vás zaujmout novinka od BMW s názvem iX Flow.

Začátkem letošního roku se v Las Vegas v Nevadě konal festival CES, který je jeden z největších festivalů spotřební elektroniky na světě. Na něm automobilka BMW představila vylepšenou verzi elektromobilu iX, kterou pojmenovali iX Flow. Na plné nabití by měla ujet 450 km a zrychlení z nuly na stovku v pohodě zvládne za 3,6 sekundy. Kvůli omezovači přestane zrychlovat na 250 km/h, což je ale na SUV velmi dobré. Zajímavé je auto ale i z jiného důvodu, a to z toho, že dokáže plynule měnit barvu z bílé na tmavě šedou. Dokonce umí dělat různé animace a kreslit na svůj povrch různé obrazce. A myslím si, že vypadá opravdu skvěle. Zřejmě si říkáte: „Jak mohli vymyslet tak složitou technologii, a že to musel být strašně těžký a dlouhý proces,“, ale doopravdy tomu tak není. Vynálezci jednoduše vzali fólii s elektronickým inkoustem, nazývaným E-ink, a pokryli jí celé auto. Tato technologie se používá například na elektronických čtečkách knih a využívá minimum energie. Barvu ovládáte přes aplikaci v mobilním telefonu.

Sice bylo na autě u přehybů a na okrajích vidět, že tam fólie nelícuje přesně, ale musíme si také uvědomit, že je tato technologie na začátku. U dalších generací, nebo u jiných výrobců, bude v budoucnu určitě možné vybírat z větší palety barev. Tím pádem půjdou napodobit auta mnoha českých řidičů: třeba žluté dveře a zbytek auta červený? Necháme se překvapit :-).

Auta mám hodně rád, takže si představuji, že jednou budu řídit Mercedes, který změní barvu, když budu chtít. Určitě i vy byste se rádi viděli ve vašem vysněném autě, ráno černém, odpoledne bílém a večer třeba v červeném.

Andrej Jochec

: BMW iX Flow

: BMW iX Flow

23 3 2022

Anketa: filmy a seriály

Eliška Punčochářová Ankety

Anketa o filmech a seriálech

Ne pro všechny znamenají jarní prázdniny období zimních sportů, a ne každý odjíždí na celý týden do hor. Prázdniny mohou být i skvělý čas pro odpočinek třeba u dobrého filmu! Pokud už vám došla všechna inspirace a na seznamu aktivit už žádná nezbyla, může pro vás být inspirací náš článek. Kromě oblíbených seriálů a filmových snímků jsme se dotazovaných zeptaly na pohádky z dětství a nejlepší filmy od společnosti Disney. Nezapomněly jsme ani na nejoblíbenějšího herce/herečku!

Jaký je tvůj oblíbený film a seriál? Proč?

„No… Teďka asi seriál Euphorie, je to hodně o naší generaci: řeší deprese, drogy a tak. A film? Já se podívám, já to mám všechno napsané v poznámkovém bloku… Oblíbený film asi Silent voice, protože je to smutné anime.“

RRRrrr!!!

„To je hrozná otázka, ale můj nejoblíbenější seriál je asi Sherlock od BBC a film… buď Gladiátor nebo Vyšší princip, to je skvělý starý válečný film. Možná ještě Schindlerův seznam.“

Kyselina siřičitá

„Film asi Forrest Gump, je to taková „kultovka“, kterou si, když mám chvíli, rád pustím.“

„Já nevím. Seriály: asi ne takové ty extra k zamyšlení, třeba Teorie velkého třesku. Anebo právě k zamyšlení Black Mirror, ten mě hodně bavil. A oblíbený film… asi Koralína. Ještě se mi líbilo The End of the F***ing World, na to jsem se dívala s mamkou a i ta to schválila. Nebo ještě míň k zamyšlení, Jak jsem poznal vaši matku.“

Marča

„Oblíbený seriál? Asi Teorie velkého třesku. A těch filmů je více.“

Karel Novák

„Vertical Limit, je to o horolezcích, kteří lezou na Kilimandžáro a všichni tam vlastně umřou. V prvních pěti minutách je třeba pět mrtvých, možná i víc. Doporučil bych možná Podfukáři, to je zas o kouzelnících.“

Vojta

„Já bych neřekla, že jsem člověk, co se často dívá na filmy a seriály. Ale co se mi hodně líbilo, byl The Queen‘s Gambit na Netflixu a Anna ze Zeleného domu. I když to je asi spíše pro mladší, tak se mi to děsně líbilo.“

Anonym

„Mid90s, protože… tam jsou cool lidi.“

Já nevím

Jaké žánry filmů většinou sleduješ?

„Kvůli nedostatku dobrých fantasy filmů to budou většinou historická akční dramata. Možná ještě sci-fi.“

Kyselina siřičitá

„Já asi nemám vyhraněný žánr, rád se podívám na úplně všechno. Od komedií, které mám samozřejmě moc rád, přes historické filmy až po sci-fi. Když je to dobře udělané, kouknu na všechno.“

„Spíše romantické.“

Karel Novák

Jaká je tvá oblíbená filmová série a proč?

„Asi Harry Potter.“

Vojta

Jaký je nejbizardnější film, který jsi kdy viděl/a?

„RRRrrr!!!, to je takové to: ‚Kámen?‘ ‚Zde.‘ Myslím, že kdo viděl, pochopí.“

RRRrrr!!!

„Kung Fjury, to mi doporučil kamarád a je to úplná blbost, ale i tak geniální.“

Marča

„Ten nový Krteček, co je 3D. Nebo nový Bořek stavitel, který je vlastně už starý.“

Vojta

Jaké platformy využíváš na sledování filmů a seriálů?

„Já si většinou zapnu jenom televizi nebo počítač.“

„Jmenuje se to Codi, je to něco jako Netflix, ale není to Netflix. Je to levnější a je tam úplně všechno!“

Marča

„Na Sledujfilmy.to.“

Vojta

„Tak mám doma Netflix, tak většinou tam. Případně si to stahuji nebo když je něco na YouTube, tak se podívám tam.“

Anonym

„Bombuj, nelegálně se koukám. Nikomu neříkejte.“

já nevím

Který film nebo seriál jsi viděl naposledy?

„Euphorii, včera vyšel nový díl. A mám z toho… hodně dobré pocity. A kdyžtak z anime jsem naposled viděla Naruta asi tak tři sta padesátý díl a všichni tam válčili, ničili a zachraňovali svět.“

RRRrrr!!!

Viděl jsi někdy film natočený podle knížky, jež jsi četl/a? Byl lepší nebo horší než kniha?

„Počkejte… Hunger games! A film Hunger games je to nejhorší, co kdy vzniklo. Knížka je o mnoho lepší. Nedívejte se na to, je to hrůza. A ještě ten český dabing, já umírala, to prostě nešlo.“

RRRrrr!!!

„Hm… Momentálně si žádný nevybavuji. Filmy podle knih, které jsem přečetla většinou nesleduji. Jo, Pána Prstenů. A bylo to tak zhruba průměrně dobré. Ta knížka je v něčem úplně jiná než film, ale každé má svoje kouzlo.“

Kyselina siřičitá

„Tak třeba Harryho Pottera jsem si nejdřív přečetl a potom se na to podíval a líbilo se mi, jak to bylo zpracované. S postupem času jsem zapomněl, co všechno tam bylo. Když si třeba teď otevřu knížku, nebo když si poslechnu mluvené slovo, tak si najednou uvědomím, že ta knížka byla trošičku jinak a byla rozšířená.“

Máš oblíbeného herce nebo herečku? Koho?

„Možná Cillian Murphy, který hraje v Peaky Bliners Shelbyho, protože miluji jeho způsob hraní a vystupování. Ale je jich rozhodně víc.“

Kyselina siřičitá

„Za mě asi Ivan Trojan, skvělý herec i výborný komik a vždy se mi líbí jeho role.“

„Tak ze zahraničních je to asi Lily James, protože mám velmi ráda filmy s ní. A z českých třeba Veronika Kubařová.“

Anonym

„Já nevím, asi nikoho nemám. Možná mladý Leonardo DiCaprio a mladý Johny Depp, protože jsou hezcí, no.“

já nevím

Jaký je tvůj oblíbený film z dětství?

„Tak napadl mě Medvídek Pú, Krteček nebo takový ten tučňák, co nikdy nemluvil, ale to si nepamatuji, jak se jmenovalo.“

RRRrrr!!!

„Možná Příšerka v Paříži anebo Sněhurka, taková jiná verze, trochu děsivější.“

Kyselina siřičitá

„Určitě hodně pohádek, které jsem často sledoval. S čerty nejsou žerty je kultovka, tu si pustím i teď nebo o Vánocích. Když jsem byl úplně mladý, tak přišla revoluce a přišla taková ta éra, kdy frčel třeba Rambo a jiné filmy, které byly na VHS a kazetách.

„Já pohádky sleduji furt, a furt jsem dítě. Mám ráda všechny Disneyovky, ty jsou skvělé. Mám hodně ráda film Coco, nebo teď pohádky, co jsou nové, Encanto a Duše.“

Marča

„Určitě večerníčky.“

Karel Novák

„Já miluji pohádky a byla to moje nejoblíbenější část života, když jsem byla malá. Takže bych řekla, že večerníčky byly moje nejoblíbenější část dne. Třeba Krteček, Bob a Bobek a jiné klasiky.“

Anonym

„Čmelda a Brumda, prostě včelí medvídci. A z Disneyovek, top tři asi Locika, Ariel nebo Bella.“

já nevím

Máš oblíbenou fiktivní postavu?

„Ježíši, další příšerná otázka… Ještě k těm filmům, ze skvělého filmu Společnost mrtvých básníků je moje nejoblíbenější postava Neil Perry. Nebo ještě právě Maximus z Gladiátora nebo Aragon z Pána prstenů.“

Kyselina Siřičitá

„Určitě je to právě Anna z Anna ze zeleného domu.“

Anonym

„Asi Vanis Osmemile, protože je drsnej.“

já nevím

Bára Porubová

Vendula Zemanová

Monika Masaříková

: Filmy a seriály

: Filmy a seriály

: Filmy a seriály

: Filmy a seriály

10 1 2022

Tarja Turunen – Christmas Together

Eliška Punčochářová Kultura

Tarja Turunen – Christmas Together

Tarja Turunen, finská zpěvačka, také ledová královna severu nebo metalová královna, letošní rok odehrála hned čtyři koncerty v České republice. Vzhledem k návštěvnosti jejich dřívějších koncertů i těch letošních je Tarja v Česku až neuvěřitelně vřele vítána. Tarju si pamatují lidé buď hned od začátku její kariéry – jakožto zpěvačku skupiny Nightwish (1997-2004, později ji v kapele vystřídala Anette Olzon a dnes skupina hraje s Floor Jansen) nebo až z její sólové kariéry. Tarja, jakožto operní zpěvačka, kombinuje ve své hudbě klasický zpěv s metalovou hudbou a přitahuje tak široké spektrum fanoušků.

Letos (tedy v roce 2021) Tarja v rámci své tour koncertovala hned ve čtyřech českých městech (zejména na Moravě!) – 14. 12. ve Zlíně, 16. 12. v Praze, 17.12. v Olomouci a 18.12. v Ostravě. To vše v rámci cyklu Christmas Together. Právě ostravský koncert Tarji Turunen jsem si nemohla nechat ujít.

Koncert se konal v „Gongu“. Tato budova je součástí industriálního centra Vítkovického areálu v Ostravě. Běžně se zde pořádají koncerty, výstavy i jiné akce. Multifunkční hala Gong nese jistou zvláštnost. Koncertní síň se nachází vysoko nad zemí, až pod stropem vysoké budovy a je tak vidět specifická konstrukce, jakási železná roseta, samotné střechy. Místnost má dobrou akustiku a díky rozumně rozmístěným sedadlům může i divák menšího vzrůstu dobře vidět na pódium.

Velikost hlediště se pohybuje přesně na hraně v této době povolené kapacity hromadných akcí v rámci pandemických opatření. Při vstupu bylo však samozřejmě nutné prokázat se dokladem o bezinfekčnosti. Co se jiných opatření týče, s nošením respirátorů byla už situace horší. Spousta diváků si je nasadila jen při vstupu a kontrole, dále v budově je již neměli. I množství zkonzumovaného alkoholu několika individuí nepůsobilo na koncertu (převážně) klasické hudby, byť s metalovým podtónem, patřičně. Koncert samotný však neměl chybu.

Tarja na koncert zavítala v doprovodu tří hudebníků: violoncellisty, kytaristy a klávesisty. Elektrické violoncello stojící oproti metalovým kytarovým akordům tvořilo typickou atmosféru Tarjiny hudby, tedy zmíněných protikladů metalu a klasické hudby. Tarjino trio hudebníků se také třikrát ujalo žezla a na pódiu v nepřítomnosti Tarji zahrálo instrumentální verze koled. Tarja při zpěvu kombinovala nejen angličtinu, ale i latinu a svůj rodný jazyk – finštinu. Celý koncert započala skladbou Pie Jesu a následovalo několik finských koled jako Varpunen Jouluaamuna (Tarjina oblíbená skladba, výslovnost po mě nechtějte!). Mezi klasické vánoční písně patřila What Child Is This?, Have Yourself A Merry Little Christmas a, jako přídavek, Silent Night. V prostřední části koncertu Tarja představila hned čtyři verze zhudebněné Ave Maria, z toho tři klasické verze a čtvrtou vlastní. Jednou z posledních skladeb byla i Walking In The Air. Cover této skladby nazpívala Tarja již v roce 1998.

Koncert byl zakončen obrovskými ovacemi. Nejpříjemnějším překvapení a třešničkou celého koncertu byla Tarjina čeština. Tarja česky svůj koncert uvedla, pak několikrát poděkovala, představila svou nejoblíbenější skladbu a nakonec popřála všem krásné Vánoce. Osobně na mě toto gesto působilo, stejně jako Tarjin samotný projev i vystupování, vřele a upřímně. Zjevně se mnou souhlasili i Tarjini skalní fanoušci, kteří se slzami v očích (i ve vousech) komentovali její výstup výkřiky Bravo! a I love you!. Tarja rovněž přislíbila svůj návrat do Čech. A skutečně, Tarja se u nás zastaví příští rok hned dvakrát – v 29.10. v Pardubicích a 30.10. v Brně. Vřele doporučuji!

Eliška Punčochářová

: Tarja Turunen

: Tarja Turunen

: Tarja Turunen

: Tarja Turunen

10 1 2022

Valašský Slavín

Eliška Punčochářová Kultura

Valašský Slavín

Každý, kdo v Rožnově aspoň chvíli žije, nebo zde byl na návštěvě, ví, že toto město oplývá možnostmi kulturního vyžití. Takoví lidé mají na mysli nádherné Valašské muzeum v přírodě, Jurkovičovu rozhlednu či krásně prožitých 750 let města. Avšak máme zde i něco, s čím se spojuje jak obdiv, tak nějaký ten smutek, a to Valašský Slavín. Během několika let bylo na tomto místě pohřbeno mnoho známých lidí a velikánů, ale návštěvníci jim nevěnují tolik pozornosti, a tak bychom rádi na pár takových osobností s milostí zavzpomínali.

Prvním je Emil Zátopek, nejspíš nejznámější osoba celého objektu. Narodil se 19. září 1922 v Kopřivnici. Za dob své slávy reprezentoval Československo na Letních olympijských hrách v běhu na 5000 m, na 10000 m a na maratonech. Nejvíce proslul roku 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km, běh na 10 km a maraton, který běžel poprvé v životě. Za celý svůj život získal 4 zlaté olympijské medaile. Dále se stal několikanásobným vítězem mistrovství ČSSR a Evropy v atletice. Zemřel 21. listopadu 2000, o necelý rok později 24. června 2001 se uskutečnil slavnostní pohřeb na Valašském Slavíně.

Druhá, Dana Zátopková, žena Emila Zátopka, se narodila 19. září 1922. Rodným jménem Dana Ingrová. Stejně, jako její muž, reprezentovala Československo na Letních olympijských hrách. Na olympijských hrách v Helsinkách 1952, získala zlatou medaili za hod oštěpem. Ve stejné disciplíně dosáhla 2 zlatých medailí v mistrovství Evropy a 13 zlatých medailí v mistrovství ČSSR. K tomu všemu má ocenění Olympijský řád a medaili Za zásluhy. Dana zemřela 13. března 2020 v úctyhodných 97 letech.

Další osobnost, Jiří Raška, narozen 4. února 1941 v sousedním městě Frenštát pod Radhoštěm, byl skokan na lyžích a Český lyžař století. Reprezentoval naši zemi na Olympijských hrách. Roku 1968 v Grenoble získal zlato a stříbro za skok a na mistrovství světa a v lyžování zaujal 2.místo. Svoji kariéru ukončil v roce 1976. V letech 1994-1996 trénoval českou reprezentaci. 28. října 2011 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. Zesnul 20. ledna 2012 v Novém Jičíně a pohřeb se uskutečnil 28. září 2012.

Poslední zmíněnou je Jarmila Šuláková, folklorní zpěvačka z Valašska. Narodila se 27. června 1929 ve Vsetíně. Je považována za Královnu lidových písní. Patřila k nejvýznamnějším představitelkám lidového zpěvu v Čechách, hlavně na Moravě. Měla ocenění Zasloužilý umělec, Národní umělec a medaili Za zásluhy. Umřela 11. února 2017 ve Vsetíně. Narozdíl od ostatních pohřbených má na Valašském Slavíně jen pamětní desku.

Štěpán Adámek

Šimon Vrzala

: Valašský slavín

: Valašský Slavín

10 1 2022

Xenoboti

Eliška Punčochářová Aktuálně

Xenoboti

Jak si představujete robota? V mé mysli se vždy vytvoří obraz robota Bendera ze seriálu Futurama od Matta Groeninga a Davida X. Cohena. Ti z vás, kteří jsou obdařeni modernějším smýšlením, si možná vzpomenou na některého z androidů, například nejslavnějšího humanoida Peppera, který byl až do loňského roku neoficiálním maskotem japonské firmy Softbank. Naopak lidem s méně technickými koníčky se vybaví třeba kuchyňský robot, který jim při vaření nedělního oběda tolik usnadňuje práci. Tito roboti mají řadu společných vlastností. Tou nejdůležitější pro tento článek je však materiál, z něhož se vyrábí. Všichni jsou totiž pečlivě odliti z různých kovů, slitin, skla nebo plastu. V minulém roce se ale objevilo něco, co naši představu o postavách pocházející z Čapkových knih, rozšířilo do neočekávaných rozměrů.

V roce 2020 se vědcům z Univerzity ve Vermontu, Tuftsovy univerzity a Wyssova institutu biologií inspirovaného inženýrství na Harvardově univerzitě podařilo vytvořit první syntetické programovatelné roboty vytvořené z živočišných tkání. Nazývají se xenoboti a vědci se stále přou, zda je klasifikovat jako roboty, organismy nebo vytvořit úplně novou kategorii. Jisté ale je, že se jedná o méně než milimetr velké objekty, pojmenované podle druhu africké žáby drápatky vodní, latinsky Xenopus laevis, z jejíchž buněk jsou vytvořeny.

Už výroba xenobotů probíhala velmi zajímavým způsobem. Výzkumníci z vypěstovaných žabích embryí uvolnili kmenové buňky a nechali je volně inkubovat. Poté je rozřezali, zformovali do specifických tvarů a počkali, než se buňky zacelí a dorostou do výsledného tvaru. Kmenové buňky jsou nerozrůzněné univerzální buňky, které se mají schopnost dělit a přeměnit na jiný typ buněk. V případě xenobotů na buňky kožní, jež poskytují oporu a mechanickou ochranu a buňky svalu srdce, sloužící jako malé motorky, které se roztahují a stahují, čímž jim umožňují pohyb. Původní tvar xenobotů kopíroval nejčastější tvar buněk, totiž kulatý. To jim umožňovalo zmiňovaný pohyb, schopnost spolupráce při přemísťování drobných částeček a regeneraci při mechanickém poškození. V roce 2021 ale přišli vědci Wyssova institutu Harvardovy univerzity na to, že kvalita i počet úkonů, jež by xenoboti mohli plnit, lze zvýšit změnou jejich tvaru. Jelikož je tvarů na světě nekonečné množství, nechtěli vědci takto složitý výběr naložit na svá bedra a sestrojili algoritmus, který vyzkoušel miliony různých tvarů, až přišel na ten nejvhodnější. Vítěznou podobou se stala struktura s obvodem písmene C, k radosti všech fanoušků počítačových her připomínající postavičku Pac-Mana.

Tento vylepšený tvar s sebou přinesl jedno velké překvapení, které dostalo xenoboty na začátku prosince na titulní strany všech vědeckých časopisů. Vědci na Petriho misce vypozorovali, že se tito biologičtí roboti jsou schopni samostatně množit! Už to samo o sobě by byla pro jejich další využití v medicíně i průmyslu skvělá zpráva. Výzkumníky však nadchlo ještě něco jiného, a sice způsob, jakým k rozmnožování dochází. Ten je totiž naprosto unikátní pro všechny rostliny i živočichy, včetně žáby drápalky, z níž xenoboti pocházejí, a dochází k němu pouze na úrovni molekul. Jedná se o kinematickou sebereplikaci, jež probíhá pouhých 5 dní a můžete si ji představit, jako když si první noc stavíte domeček z hlíny v Minecraftu. Váš Steve, stejně jako xenobot, potřebuje ve svém okolí známou, snadno sesbíratelnou surovinu, skládající se z menších částí – jednotlivých bloků hlíny, jež nahromadí těsně k sobě do požadovaného tvaru, čímž vznikne provizorní přístřešek. V případě xenobota pouze nejde o bloky hlíny, ale o kmenové buňky, jejichž velké množství nabere rodičovský xenobot do svých Pac-Maních úst a nalepí je těsně na sebe. Postupně přidává a urovnává další a další buňky, až vznikne kulovitý tvar o velikosti 3 000 kmenových buněk, který vyzraje v nového xenobota. Takovouto replikaci jsou roboti schopni opakovat až po čtyři generace. S každým novým pokolením ztrácejí svůj Pac-Maní tvar a mění se zpět do původního kulatého tvaru, čímž rozmnožovací schopnost mizí.

Nejdůležitějším úkolem vědeckých týmů je nyní zabránit přeměně Pac-Manů v jejich kulaté příbuzné a dovolit jim tak neomezené rozmnožování, protože to by umožnilo přejít k jejich využívání v mnoha medicínských i průmyslových odvětvích. Xenoboti by díky své tvarem podmíněné programovatelnosti, schopnosti přemísťovat se a hromadit drobné částečky a kompletní biologické rozložitelnosti mohli transportovat léčiva v lidském organismu, přispět k regeneraci vnitřních orgánů, odhalovat a ničit rakovinné buňky, seškrabávat tuk z tepen a předcházet tak jejich ucpání, čistit oceány od plastového znečištění nebo také pomoct rozšířit svůj nový způsob rozmnožování na další organismy i neživé předměty. Jen čas ukáže, jaká z těchto slibných užití budou realizovatelná komerčně, případně jestli přibudou ještě nějaká kompletně nová. Nezbývá než počkat, jak se slibná xenobotí budoucnost vyvine, a možná si zkrátit dlouhou chvíli i pár hrami Pac-Mana.

Kristina Belicová

: Pepper

: Xenobot

: Drápatka

: Replikace