Velikonoce

Velikonoce, dnes nejdůležitější křesťanský svátek, letos připadly na neděli 17. dubna. Toto datum se ovšem může každým rokem měnit, souvisí totiž s prvním jarním úplňkem. Jakmile nastane, následující neděli se Velikonoce slaví.

Co se týče historie, podle všeho se Velikonoce, jakožto Zmrtvýchvstání Krista, začaly slavit až v první polovině 3. století, kdy se křesťané snažili prosadit svou víru v Evropě. V tento čas slavili slovanští pohané příchod jara, oslavovali plodnost a hojnost. Stejně jako datum Vánoc, i Velikonoce se překrývaly s důležitým svátkem tehdejších obyvatel. Mnoho lidí se shoduje na tom, že se tak stalo z toho důvodu, aby bylo pro Pohany jednodušší přejít právě na křesťanskou víru.

Na druhé straně, Židé slavili Pesach, svátek, při kterém si připomínali osvobození svého lidu od egyptské nadvlády. Každá izraelská domácnost obětovala mladého beránka a jeho krví potřela zárubně vstupních dveří pro ochranu celé domácnosti.

Na první pohled se to nemusí zdát, ale velké množství nám známých tradic spojovaných s Velikonocemi pochází právě od Slovanů a jejich zemědělského života. Vajíčka symbolizují plodnost a zrod nového života, dotek čerstvé vrbové větvičky nebo polití studenou vodou mělo mít za následek omlazení a sílu do budoucnosti.

My si asi spojíme s Velikonocemi i klasické pečivo, které vždy provoní celý dům. Například jidáše a jejich povětšinou složitý tvar, připomínají prolhaný jazyk nebo oprátku, na které se měl biblický Jidáš po své zradě oběsit. Osobně beránka nepreferuji, ale také má dlouhou tradici, i když se v Čechách objevil až v 19. století. Beránek z piškotového těsta nahrazuje reálného mladého berana, který se pekl a pojídal na Boží hod. Tvar mazance může připomínat Slunce, často se po jeho obvodu pokládají mandle nebo pár spletených provázků těsta, jako připomínka Kristovy trnové koruny.

Podoba samotných oslav Velikonoc se v čase i částech světa výrazně mění. Pamatuji si, jak mi babičky vždy vyprávěly příběhy z dětství, kdy kluci běhali po vesnici s řehtačkami a pomlázkami a ony se před nimi pro změnu schovávaly, aby nedostaly výprask a popřípadě neskončily v potoce. Když jsem byla trochu starší, babička došla i k trochu peprnějším příběhům, kdy prý po smíchání domácí pálenky a po několika pivech vytáhli koledníci na střechu domu žebřiňák… Inu, dnes, kdy jsou Velikonoce spíše komerčním svátkem, při kterém se nakoupí více čokolády, než v kterýkoliv jiný den v roce, nehrozí, že by se něco takového stalo. Lidé se vyvíjí a tradice taky. Je hezké, když se aspoň sousedé sejdou u stolu plného chlebíčků a všelijakého dalšího občerstvení.

Tereza Lenomarová