27. září 1941 byla vydána zpráva o nemoci dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha a po ní následující oznámení o jmenování nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tím dnem začíná vláda teroru a zastrašování, kterou se snaží nacisté rozprášit jakékoliv pokusy o protesty, a hlavně umlčet již dost hlasité nespokojence. Hlavní útočnou silou měla být rychlost a krutost této akce. Bylo nastoleno stanné právo, které mohlo udělat jen tři věci: vynést rozsudek, vydat obžalovaného gestapu, nebo zprostit viny. Stanné rozsudky byly nezvratné a vykonávané bezprostředně. Po popravě dvou hlavních představitelů odbojové skupiny Obrany národa, Josefa Bílého a Huga Vojty, začal Heydrich vydávat nařízení zabývající se finálním řešením židovské otázky a na podzim roku 1942 byl vybudován koncentrační tábor v Terezíně.
27. října 1941 zahájila exilová vláda v Londýně přípravy na odbojovou operaci pod krycím názvem Anthropoid. Pro realizaci atentátu byli ze začátku vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce se měla uskutečnit co nejrychleji a 28. listopad téhož roku byl vybrán jako vhodný den. Při tréninku seskoku si ovšem Svoboda zranil hlavu, a nemohl se tak akce zúčastnit. Na Gabčíkovo přání jej nahradil rotmistr Jan Kubiš. Kvůli těmto komplikacím se ale realizace atentátu musela odsunout.
27. 12. 1941 podepsali Gabčík s Kubišem prohlášení o tom, že svou povinnost splní, jak jen nejlépe mohou. Před odletem, dne 28. 12. 1941, napsali oba parašutisté svou poslední vůli. Ještě téhož dne letoun vzlétl a ve 2:24 ráno byla skupina vysazena. Sice bylo původní místo výsadku naplánováno východně od Plzně a parašutisté seskočili východně u Prahy, ale po přečkání noci se zorientovali, přicestovali do Plzně a tam nalezli kontaktní osoby. Dostalo se jim pomoci i lékařského ošetření. Poté se vydali zpět do místa seskoku pro ukrytý materiál a odtamtud do Prahy.
Po navázání kontaktu se sokolskou odbojovou organizací JINDRA dostali oba parašutisté byty a veškerou pomoc přímo v Praze. Hlavním opěrným bodem parašutistů se stal byt rodiny Moravcových na Žižkově. Marie Moravcová dodávala parašutistům pomoc i přes své kontakty v řadách Československého červeného kříže. Její syn Vlastimil, Aťa, obstarával kurýrní spojení. Další, kdo atentátníkům pomáhal, byl učitel Jan Zelenka-Hajský. Žil naproti Moravcovým a parašutistům a také jim poskytoval ubytování a ostatní služby.
27. 5. 1942 jede Heydrich ve svém černém mercedesu z Kobylis. Do cesty mu ale vstoupí Josef Gabčík se samopalem v ruce. Ten se ale zasekne. Jan Kubiš vytahuje granát a hází ho na auto. Rána nebyla přesná, ale i tak dokázala Heydricha smrtelně zranit úlomkem karoserie. Kubiš s Gabčíkem z místa utíkají, a ještě toho dne je K. H. Frankem vyhlášen výjimečný civilní stav. I přes veškeré pokusy gestapa o nalezení pachatelů se všichni parašutisté rozplynuli jako pára nad hrncem.
28. 6. 1942 Heydrich zemřel a na jeho místo nastupuje Karl Hermann Frank. A s ním začíná i nejhrůznější část celé této akce. Po falešném udání o spojitosti s atentátem lehají popelem vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé jsou buď na místě popraveni, nebo posláni do koncentračních táborů. Bohužel, tyto dvě vesnice nejsou jedinými oběťmi hrůzné nacistické odplaty za Heydrichovu smrt.
Parašutisté se mezitím skrývali společně s ostatními výsadkáři, kteří v Protektorátu operovali. Byli jimi Josef Bublík, Jan Hrubý, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. Těchto sedm mužů nalezlo své útočiště v kryptách kostela sv. Cyrila a Metoděje. I když to byla téměř dokonalé skrýš, vidina obrovské finanční odměny a beztrestnosti za informace udělala své. Karel Čurda z výsadkové skupiny Out Distance, jenž ihned po atentátu utekl z Prahy ke své matce, se rozhodl promluvit. Prozradil jména i polohu atentátníků.
Gestapo dne 18. 6. 1942 obklíčilo kostel s parašutisty. A ti je v sedmi lidech drželi neuvěřitelných 7 hodin, než jeden po druhém ukončili svůj život buď kyanidovou kapslí, nebo výstřelem. Jan Kubiš zemřel na následky vykrvácení.
Kvůli informacím, které Čurda poskytl, se gestapo dostalo i lidem, které parašutistům pomáhali. Ti, kteří nestihli spolknout kyanid, byli posláni do koncentračního tábora Mauthausen. Čurda byl po válce v roce 1947 odsouzen a popraven.
V důsledku atentátu padlo přes dva tisíce nevinných lidí. My, 81 let poté, si můžeme jen klást otázku, jestli to za to stálo. Každopádně se tato akce zapsala do historie jako největší odbojová akce Druhé světové války a jména lidí, kteří stojí za smrtí Pražského kata, bychom neměli zapomenout.
TeX
